V dnešní době a zejména v emočně vypjatých situacích, jako je nynější uprchlická krize, ruská intervence na Ukrajině či páteční teroristické útoky v Paříži, je třeba si zachovat soudnost a věcné, svrchovaně vlastní vidění souvislostí. K tomu je samozřejmě zapotřebí mít pravdivé a objektivní informace. Tady ale nastává problém, protože do hry vstupují nejrůznější záměrně či z hlouposti šířené lži a polopravdy, které nejsme schopni odhalit. Nebo alespoň ne okamžitě. Ti zkušenější se v takovém případě řídí dosavadní objektivitou a pověstí jednotlivých informačních zdrojů. Ale ani to nemusí stačit. Soudnost vždy znamená kritické myšlení, jímž člověk zkoumá každé příchozí sdělení.
Manipulace s veřejností a propaganda je prastarou taktikou používanou od chvíle, kdy je postoj veřejnosti důležitý pro vládnoucí elity a zájmové skupiny. Totalitní režimy manipulují veřejností pro udržení poslušnosti, zatímco v demokracii se manipuluje kvůli snaze prosadit skupinové či individuální zájmy. Manipulátoři se svým taktikám učí a veřejnost by se měla učit se jim bránit.
S masovým rozšířením internetu a s nástupem sociálních sítí je člověk dennodenně vystaven přívalu informací a zároveň se sám často podílí na jejich šíření. To je pro manipulátory velmi lákavá situace: pokud se jim podaří přesvědčit tvůrce obsahu (novináře, blogery, videoblogery a lidi aktivní na sociálních sítí) o své pravdě, získají zdarma nový aktivní nástroj – šiřitele dezinformace, který má své přátele, připravené mu naslouchat a důvěřovat.
Schopnost prohlédnout manipulativní praktiky a bránit se jim se zvyšuje se vzděláním, rozhledem, zkušenostmi a svobodným přístupem k informacím. Odolnost vůči manipulaci naopak snižuje kromě opaku předchozích vlastností také identifikace s davem, v němž ztrácíme svoji individualitu a osobní zodpovědnost.
Postupy manipulátorů jsou velmi vychytralé: snaží se obejít rozum a oslovit „správné“ emoce. Proto je důležité znát konkrétní strategie, které manipulátoři k formování našich názorů a postojů využívají. Seznamte se s nejčastějšími triky, které manipulátoři používají v médiích a na Facebooku:
1. Hoax
Jde o populární termín pro nepravdivé, poplašné zprávy, které působí dostatečně věrohodně, aby jim publikum uvěřilo a samo je pak šířilo dál. I když se časem ukáže, že sdělení je lživé, náprava či dokonce omluva se už nikdy nedostane k takovému počtu čtenářů jako původní sdělení.
2. Zobecnění
Informaci, které chce manipulátor dodat větší váhu a posílit naši emocionální reakci na ni, doplní zobecňujícím komentářem nebo ještě lépe začne popisem obecného jevu a informaci uvede jen jako jeden z mnoha příkladů.
3. Záruka „odbornosti“
Dnes je velmi oblíbeným postupem a leckdy i manipulačním trikem citovat odborníka tam, kde chceme dodat váhu svému sdělení. Přitom často nebývá uveden přímý zdroj citace nebo nějaký protinázor. Leckteré citace jsou vytržené z kontextu či dokonce upravené. Proto argumentace názorem odborníka XY nebo obecnější „vědci zjistili“ či „experti varují“ nemusí být vůbec zárukou pravdivosti nebo naléhavosti samotného sdělení.
4. Seskupení podobných témat
Chce-li manipulátor dodat svému sdělení větší váhu a emoční náboj (vyvolat ve vás větší strach, soucit či vztek), pak umístí kolem své informace několik dalších zpráv, vyvolávajících podobné emoce.
5. Podsunutí „autentického“ názoru
Článek v novinách dnes často vypadá tak, že se k nějaké události, výroku politika či nějakému společenskému trendu vyjadřuje několik osob – odborníků či náhodných svědků. Chce-li manipulátor prosadit svůj pohled na věc, aniž bychom si toho jasně všimli, obalí své tvrzení několika jinými názory, které jsou na první pohled hloupé či nicneříkající. Jediný jasný, rozumný a pravděpodobný názor pak zůstává ten manipulátorův, i když bývá velmi zavádějící.
6. Znevážení oponenta
V případě, že manipulátor nemůže nepohodlný názor či informaci vyvrátit, uchýlí se ke znevážení jeho nositele. Pokud se mu podaří vyšťourat nějakou špínu nebo si ji prostě vymyslí, pak tím v očích důvěřivého čtenáře s velkou jistotou změní jeho postoj, aniž by si čtenář ověřoval pravdivost sdělení či pomluvy oponenta.
7. Nepřiměřené zdůraznění čili velký křik
Větší publikum získá manipulant pro svá sdělení tehdy, budou-li nějakým způsobem vyčnívat z toho obrovského přebytku informací, jež nás každý den zahlcují. Jde o způsob zviditelnění, který dobře znají bulvární média: stručně, výrazně, a pokud možno tak, aby si o tom měli lidé dál potřebu povídat. Ukáže-li se, že realita je trochu jiná, nemá manipulátor – stejně jako při použití hoaxu – problém se někde nenápadně omluvit; toho si už totiž všimne jen málokdo.
■ ■ ■
Manipulace je strategie, při které se nám někdo snaží podsunout názor či postoj, aniž bychom si toho všimli. Snaží se nás ovlivnit různými způsoby tak, abychom mu uvěřili nebo vyhověli. Lidé manipulují druhými, protože vědí, že na přímou žádost by nejspíš dostali negativní odpověď.
Čerpali jsme z článku klinického psychologa a psychoterapeuta Jana Kulhánka „Sedm triků nových manipulátorů“, který byl publikován na webu psychologie.cz.
