Sestřelení letadla jihokorejských aerolinií KAL 1. září 1983 sovětským stíhačem patří k velkým tragédiím, které se staly i politickým symbolem. Letadlo na trase z New Yorku do Soulu mělo na palubě 269 cestujících. Bezprostřední i vzdálené příčiny jsou již známé. Kým byl ale pilot, který sestřel provedl, a jak skončil?
Bezprostřední příčinou tragédie bylo, že se letadlo od své dráhy odklonilo o 1500 kilometrů a letělo přes oblasti Kamčatky a jižní cíp Sachalinu. Podle vyšetřování šlo o špatně nastaveného autopilota. Existují alternativní teorie stranící SSSR, které hovoří o tom, že letadlo plnilo špionážní úkol. Jaký by to mělo smysl, když již tehdy existovaly špionážní družice, a proč by někdo riskoval civilní oběti, není jasné. Možná je tu i rozdíl mentalit, protože pro někoho je těžko představitelné, že má v některých zemích život civilistů hodnotu. Ale k sestřelu prostě došlo. Kolují i další verze, že v letadle žádní civilisté nebyli, jen 17 členů posádky a podobně. To už je na úrovní konspiračních teorií, že 11. září do Pentagonu žádné letadlo unesené teroristy nenarazilo. Kam zmizelo to konkrétní letadlo, které tehdy s cestujícími odstartovalo, to už se nějak neřeší.
Historický kontext je, že v tom roce piloti 40. stíhací divize pod velením Anatolije Kornukova často startovali proti průzkumným americkým letadlům RC-135, která se Boeingům částečně podobají, protože to je přestavěná verze civilního Boeingu 707. Proto prý Kornukovův rozkaz „Zničte cíl!“ nikoho nepřekvapil. Byly vyslány dva stoje Su-15. Jeden z nich pilotoval Gennadij Osipovič. Civilní letadlo údajně ignorovalo varovné výstřely a snahy přimět ho ke změně kurzu a nechat se donutit k přistání. Pak dostali piloti příkaz k palbě. Osipovič vypálil dvě rakety a zasáhl. Následkem byli mrtví a prudké zhoršení vztahu mezi velmocemi.
Jak se pilot vyrovnal s tím, že splnil takový rozkaz? Z rozhovorů, které pak poskytoval, je zřejmé, že se stále drží oficiální verze, že šlo o špionážní let, a on jednal správně, když rozkaz splnil. Jestli tomu skutečně věřil, nebo to byla snaha se se vším nějak vyrovnat, to těžko říci.
O tři roky později pilot Osipovič prožil leteckou nehodu, která ho vrátila z nebe na zem. V roce 1986 letěl s letadlem MIG-21 z Majkopu do turkmenského města Mary a selhal mu motor. Pilot se katapultoval, přežil, ale při přistání si zlomil páteř. V roce 1989 definitivně opustil ozbrojené síly a odešel do důchodu. Pracoval jako strážný a staral se o zahradu.
Jeho život, který se popisuje jako klidný, pak narušila změna režimu, jež umožnila, že za ním mohli chodit novináři a ptát se. Osipovič stále trval na tom, že sestřelil průzkumný letoun a že vina je na straně Američanů. Nepřipustil ani vlastní vinu, ani vinu sovětské strany jako celku, ani velitele stíhací divize Kornukova, pod kterým sloužil. Pilot, který vstoupil do historie studené války, zemřel ve svých 68 letech v roce 2015.
Na internetu se u této zprávy tehdy objevily reakce čtenářů:
Dnes se jemu a nám všem ‚Osipovičům‘ nepřipíjí.
Všichni jsme se připravovali a byli připraveni provést rozkaz, i kdyby to byl taran, jako Něstěrov, Talalichin, Zdorovcev, Jelisejev. Vykonal rozkaz a žil s tím déle než třicet let. Myslím, že to nebylo snadné. Ať je mu země lehká.
Vzpomínáme a přejeme věčný let!
O rozkazech se nediskutuje, rozkazy se plní. G. N. Osipovič splnil rozkaz, jak ho to naučili.
I tak se na to dá dívat. Ti lidé ovšem všichni přišli o život.
