Pandemie koronaviru navozuje otázku, která napadne asi skoro každého. Jak to skončí a kdy? Můžeme se podívat na to, jak před sto lety probíhala smrtící chřipka, které se pak začalo říkat „španělská“.
Za poslední století zažila planeta několik novodobých pandemií. To znovu vyvolává zájem o vlnu chřipky, která se někdy nazývá „zapomenutá pandemie“. Říká se jí tak proto, že její šíření z pohledu historie zůstává ve stínu válečných obětí první a druhé světové války. Přispělo i to, že se v době, kdy chřipka řádila, ještě zprávy nešířily dnešní rychlostí v reálném čase a špatně se vedly záznamy na jednotlivých místech. To nic nemění na tom, že to byla velká pohroma.
Od roku 1918 došlo k několika dalším pandemiím chřipky, i když žádná nebyla tak smrtelná. Chřipková pandemie v letech 1957–1958 zabila po celém světě kolem dvou milionů lidí, včetně asi 70 000 lidí ve Spojených státech, a pandemie v letech 1968–1969 zabila přibližně jeden milion lidí, včetně asi 34 000 Američanů. Během pandemie H1N1 (neboli „prasečí chřipky“), k níž došlo v letech 2009–2010, zahynulo více než 12 000 Američanů. Pandemie koronaviru se v roce 2020 šíří po celém světě. Proto také mluvíme o pandemii, ačkoliv na mnoha místech čísla nedosahovala ani rozměrů epidemie. O pandemii se mluví tehdy, jestliže se nemoc rozšíří na všechny lidmi obývané kontinenty.
Jak se objevila a dostala své jméno? Ve skutečnosti vědci stále nevědí s jistotou, odkud španělská chřipka pocházela, i když teorie ukazují na Francii, Čínu, Británii nebo Spojené státy. V USA byl první známý případ nahlášen v Kansasu 11. března 1918.
Jednou z teorií je, že nakažení vojáci rozšířili nemoc z vojenských táborů po celé zemi a pak ji přenesli do zámoří. V březnu 1918 zamířilo přes Atlantik do Evropy 84 000 amerických vojáků a následující měsíc jich následovalo dalších 118 000.
Jak přišla chřipka ke svému proslulému jménu? Během první světové války bylo Španělsko neutrální zemí se svobodnými médii, která o vypuknutí epidemie od začátku informovala, a to poprvé už koncem května 1918 v Madridu. Země přímo zapojené do války ale měly válečnou cenzuru a zprávy o chřipce se tajily, aby se udržela dobrá bojová morálka. Protože o chřipce informovaly pouze španělské zpravodajské zdroje, mnozí věřili, že má původ právě tam. Španělé se ovšem domnívali, že virus pochází z Francie, a nazvali ho proto „francouzská chřipka“. Jednou z možností, odkud se nemoc mohla vzít, je i v tomto případě Čína.
V roce 1918 lidé říkali, že je to jen „lehčí nachlazení“. Pak ovšem došlo k tomu, že se musela přijímat opatření, jaká známe i dnes. Zavíraly se hranice, školy a divadla, veřejná místa se dezinfikovala a ve Spojených státech jste mohli za nenošení ochranné masky dostat pokutu 100 dolarů. Zaváděly se lockdowny a karanténa pro nakažené osoby. I tehdy někteří lidé vzdorovali, protože se chtěli shromažďovat, takže ve Španělsku se nákaza v první vlně šířila po bohoslužbách k poctě patrona hlavního města.
Počet obětí čtyř vln pandemie „španělské“ chřipky se celosvětově uvádí kolem 50 milionů, ale musíme vzít v úvahu, že nějaké věrohodné informace máme jen ze západní části světa, a co se dělo jinde, můžeme jen odhadovat. Obětí covidu-19 je zatím oficiálně k dnešnímu dni něco přes jeden milion. Problém je v tom, že skutečná čísla ze zemí, jako jsou Rusko nebo Čína, kvůli tamní informační politice neznáme.
Kdybychom to měli říci stručně, v létě roku 1919 chřipková pandemie skončila, protože nakažení buď zemřeli, nebo si vytvořili imunitu. Akademici se shodují, že konec pandemie nastal v roce 1920, kdy se ve společnosti vyvinula kolektivní imunita, ačkoliv virus nikdy zcela nezmizel.
„Stopy stejného viru byly nalezeny i u jiných chřipkových virů,“ říká doktor Benito Almirante, vedoucí oddělení infekčních chorob nemocnice Vall d’Hebron v Barceloně. „Španělská chřipka se stále objevovala, mutovala a získávala genetický materiál z jiných virů,“ vysvětluje. Například chřipka z roku 2009 měla genetické prvky z dřívějších virů, takže starší jedinci byli lépe chráněni než mladí. K tomu došlo i u španělské chřipky, kdy pacienti starší 30 let měli lepší míru přežití. Spekuluje se, že je to proto, že starší generace zažila v letech 1889–1890 takzvanou ruskou chřipku.
Pandemie končí, když už nedochází k nekontrolovanému přenosu mezi komunitami a případy jsou na velmi nízké úrovni, uvádí doktor Almirante.
Během pandemie španělské chřipky se strach ve společnosti lišil podle míry dostupných informací a podle toho, jak byly země postiženy válkou. Po jejím zmizení pak dokonce vypukla jakási euforie.
O 90 let později, v roce 2008, výzkumníci oznámili, že objevili, co smrtící chřipku z roku 1918 způsobilo: skupina tří genů umožnila viru oslabit průdušky a plíce oběti a uvolnit cestu bakteriálnímu zápalu plic.
Následky neblahé události popisuje server History.com: „Chřipka si vybrala velkou lidskou daň, vyhladila celé rodiny a zanechala za sebou nespočet vdov a sirotků. Pohřební síně byly zavaleny a těla se vršila na sebe. Mnoho lidí muselo kopat hroby pro své vlastní rodinné příslušníky. Chřipka také poškodila ekonomiku. Ve Spojených státech muselo mnoho podniků ukončit činnost, protože bylo příliš mnoho nemocných zaměstnanců. Ztížily se i základní služby jako doručování pošty a odvoz odpadků. Na některých místech nebylo dost zemědělských pracovníků, aby sklidili úrodu. Dokonce i státní a místní zdravotnické úřady byly zavřeny, což brzdilo v roce 1918 snahy šíření chřipky registrovat a poskytovat o ní veřejnosti informace.“
(Zdroj: History.com, Euronews.com)
