Více než 250 repríz během takřka dvanácti let mělo představení Ucpanej systém v Dejvickém divadle. Mluvíme zde o divadle, kam se vzhledem k jeho oblíbenosti běžný divák skoro nemůže dostat. Je totiž neustále vyprodané. Ve středu 19. dubna ovšem proběhla v historii českého divadla mimořádná akce. Derniéra tohoto představení byla přenášena z divadla do kin po celé České republice. A tak mohly ve všech krajích vyrazit „do divadla“ tisíce lidí. Jedinečná chvíle, jedinečný projekt, nezapomenutelný zážitek.

Divadelní představení Ucpanej systém jsem poprvé viděla v Lesním divadle Řevnice před deseti lety. Byla to nová inscenace a v první polovině někteří diváci poměrně těžko snášeli množství vulgárních výrazů, kterých je hra Irvina Welshe plná. Všechno se ovšem změní poté, když člověk pochopí, že Ivan Trojan představuje samotného Boha. Ten si to přišel na zem vyřídit s lidmi, které předtím stvořil k obrazu svému, a má jich už plné zuby.

Na představení nešlo zapomenout, a proto když se objevila možnost vidět ho ještě jednou alespoň v kině, neváhala jsem. I když je pravda, že koupit lístky se podařilo až na druhý pokus. Bylo prostě vyprodáno i v desítkách kin, nejen v jednom malém divadle, kde je každý měsíc předprodej takovým malým dobrodružstvím.

Dejvické divadlo je fenomén. Tohle je věta, která zní jako otřepané klišé. A možná to také klišé je, ale v tomhle případě platí. Za třicet let existence se podařilo vytvořit naprosto unikátní prostor pro skvělé umělce v čele s jedním z nejlepších herců své generace, s Ivanem Trojanem.

Středeční večer spojil lidi po celé zemi, aby se všichni mohli podívat na představení, na které se rozhodně normálně nemůžou dostat. Byl to zvláštní zážitek, třeba už jen proto, že divák vidí v multikině hru z úplně jiné perspektivy než v divadelním sále. Nebo proto, že všichni mají pocit, že při děkovačce je potřeba tleskat, ale zároveň vědí, že je to tak trochu zbytečné, neboť herci je neslyší. A pokud jde o multikino na pražském Andělu, někteří diváci také bohužel získali dojem, že když jde o divadlo v kině, je možné přijít pozdě a dát si k tomu popcorn.

Inscenace Ucpanej systém ukázala, že dobré divadlo v Česku žije a nejde o nějakou okrajovou záležitost pro minoritu lidí. To je skvělá zpráva o úspěchu Dejvického divadla, o díle pozoruhodného skotského dramatika Irwina Welshe, jehož jinak známe jako autora předlohy k filmu Trainspotting, ale také vůbec o možnostech divadelního žánru. Protože streamování divadelního představení do kin po celé zemi ukázalo, že je možné dostat podobná představení i do menších měst a obcí, a tím přinést tisícům lidí zážitek, na který jen tak nezapomenou. To je možná ta nejlepší zpráva. Může to fungovat nejen tehdy, když si zrovna Bůh v „nejsprostší divadelní hře v historii Dejvického divadla“ uvědomí, že už má lidí tak akorát dost.