Trvalá studnice poučení a zábavy, totiž Haló noviny, opět pobavily. Zbyšek Kupský tam vzpomíná na Waldemara Matušku, který v roce 1986 letech emigroval do Spojených států.

Cituje Matuškovy věty: „Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi v dálce, ale docela blízko – v našich srdcích a v našem myšlení. Takže jeho pravé jméno je svoboda, pravda a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na ně je naše přirozená povinnost.“

K tomu autor poznamenává: „Nikdy jsem proto nepochopil, proč jel hledat Eldorádo až do Spojených států.“

To je právě zcela typické, že to soudruh nepochopil. Je to přitom docela jednoduché, Matuška odjel do Ameriky, protože chtěl a nikomu do toho nic není. Jenže tehdy nebylo snadné odjet západním směrem, takže když už se to některým povedlo, zůstali tam. K lidským právům patří, že člověk má právo opustit svou vlast a zase se do ní vrátit. Pokud se tato celkem jednoduchá věc proměnila v martyrium, že se žádá o devizový příslib, výjezdní doložku, povolení zaměstnavatele a po návratu je ještě třeba vysvětlovat tajné policii, jestli jste nepotkali nějaké „nepřátelské osoby“, není to úplně ono. Ta „svoboda, pravda a porozumění“ jak tomu rozumí normální člověk. Leda taková ta svoboda, jak o ní Marx psal, že je to poznaná nutnost.

Zatím to nevypadá, že by se dějiny opakovaly v té nejhorší variantě, pokud nevypukne nějaká válka. Opakovat se mohou ale v podobě „řízené demokracie“, kdy se vás pořád bude někdo ptát na věci, do kterých mu nic není. K tomu stavu věcí už jsme o pár kroků blíž. Nemusí to být žádný nový únor 1948, ale třeba něco jako režim po roce 1946, ne totalita, ale šikanistán, který bude lidem neustále nějak otravovat život.

To by bylo to pravé Eldorádo. Pro soudruhy všeho druhu.