Za války se v Sovětském svazu žilo těžce, to se ale netýkalo zahraničních delegací, před kterými se otevřel pohádkový svět.
Britský premiér Winston Churchill navštívil SSSR během druhé světové války třikrát: v srpnu 1942 a v říjnu 1944 na osobní setkání se Stalinem. V únoru 1945 byl na Krymu, aby se účastnil v Jaltě konference Velké trojky.
Ve svých pamětech o druhé světové válce zaznamenal detaily nejen o vojensko-politických jednáních, ale také o osobních dojmech z těchto návštěv.
Je jasné, že přijetí vysokého a důležitého hosta, jako byl předseda vlády, od kterého Stalin chtěl dosáhnout brzkého otevření druhé fronty, muselo být bezvadné. Churchill si zapsal: „Mnoho zkušených služebníků v bílých sakách a se zářivými úsměvy sledovalo každé přání nebo pohyb hostů.“
Navzdory válce byli návštěvníci pohoštěni vybranými pochoutkami, včetně horkého černého kaviáru. Jídla bylo více, než se dalo sníst a samozřejmě bylo dost ruské vodky.
Za první návštěvy byl Churchill ubytován na „státní dače č. 7“ západně od Moskvy. Na Churchilla udělal velký dojem stroj mísící teplou a studenou vodu. Ačkoliv něco takového vynalezl slavný anglický fyzik lord Kelvin už na konci 19. století, tak se tato inovace ve Velké Británii tehdy teprve šířila. Po dlouhou dobu se používaly oddělené kohouty pro teplou a studenou vodu a Britové je smíchali až v umyvadle.
Churchill se nadšeně vyjádřil: „Všiml jsem si, že nad odtoky nejsou žádné oddělené vodovodní baterie pro teplou a studenou vodu… Teplá a studená voda smíchaná na požadovanou teplotu protéká jedním kohoutem. Navíc si nemusíte umývat ruce v umyvadle, můžete to provést pod kohoutkem. Ve skromné podobě jsem používal tento systém doma. Není-li nedostatek vody, je to ten nejlepší systém.“
Při Churchillově návštěvě v říjnu 1944 byl ubytován v sídle v Moskvě a v Jaltě – v historickém paláci hraběte Voroncova. Každé přání hostů, které jim mohlo zlepšit život, bylo okamžitě splněno. „Jednou byl Portal (CHarles Portal, velitel britského letectva) potěšen, že vidí velké skleněné akvárium, ve kterém rostly rostliny, ale všiml si, že tam není žádná ryba. O dva dny později byla doručena celá šarže zlatých ryb. Jindy někdo náhodou řekl, že v koktejlu nebyly žádné kousky citrónu. Příští den vyrostl v hale citroník plný ovoce.“
Pečovalo se ovšem i o bezpečnost hostů. Když byl 12. srpna 1942 Churchill převážen z letiště v Moskvě do svého bydliště, stáhl okno vládního vozu a byl překvapen jeho mimořádnou tloušťkou – mělo pět centimetrů. Molotov, který si všiml Churchillova překvapení, mu s pomocí tlumočníka vysvětlil, že takové sklo bylo vyrobeno z bezpečnostních důvodů. Churchill si také všiml opuštěných moskevských ulic. Bylo zřejmé, že v době průjezdu vládního konvoje byl běžným občanům přístup do těchto ulic odepřen.
[ctete postid=“235606″ title=“Nový propagandistický kanál Kremlu cílí na německé ekologisty“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2015/04/F201503180995201-385×230.jpeg“ excerpt=“Putinův režim platí nové propagandistické kanály zaměřené na levicově smýšlející “ permalink=“http://forum24.cz/novy-propagandisticky-kanal-kremlu-cili-na-nemecke-ekologisty/“]235606[/ctete]
Churchillova komunikace se sovětskými lidmi, kromě úředníků, byla samozřejmě minimální, takže se přirozeně věnoval pozorování příslušníků elitních jednotek, které obdržel jako čestnou stráž. Během cesty přes Krym do Jalty viděl Churchill stát po celé cestě ozbrojené vojáky, mezi kterými byly i ženy. Při jeho první návštěvě v Moskvě byl Churchillovi přidělen „jako adjutant velkolepý důstojník krásného vzhledu (myslím, že patřil k panské rodině za carského režimu), který také působil jako náš hostitel a byl vzorem zdvořilosti a pozornosti.“
Večer 15. srpna 1942, v předvečer Churchillova odjezdu domů, ho Stalin pozval na večeři v neformálním prostředí ve svém bytě. Jednání předtím neprobíhala dobře, tak to Stalin chtěl zjevně uhladit osobním rozhovorem. Kromě tlumočníka byl také přítomen Molotov, kterého Stalin pochválil: „Ten umí pít.“
Kromě Stalina tam byla také „velmi stará hospodyně“ a Stalinova dcera, „krásná rusovlasá dívka, která pokorně políbila svého otce. Podíval se na mě s úsměvem v očích a zdálo se mi, že chtěl říct: ‚Vidíte, my bolševici, také žijeme rodinný život‘.“
Pití se protáhlo přes půlnoc.
Churchill se Stalina ptal, co bylo těžší, jestli teď válka, nebo kolektivizace. Stalin připustil, že kolektivizace je „hrozný boj“ a pro sovětské vedení to bylo náročnější než válka s Německem. Stalin jakoby se pokoušel ospravedlnit. „Trvalo to čtyři roky, ale abychom se zbavili pravidelných vln hladu, bylo naprosto nezbytné, aby Rusko obdělávalo půdu traktory … Když jsme dali traktor rolníkům, po několika měsících se rozpadl. Jenom kolchozy s dílnami mohou pracovat s traktory. Udělali jsme vše pro to, abychom to vysvětlili rolníkům, ale bylo zbytečné se s nimi hádat… “
Churchill se zeptal: „To byli lidé, které jste nazývali kulaci?“
„Ano,“ odpověděl Stalin. „Někteří z nich dostali k obdělávání půdu v Tomské nebo Irkutské oblasti, nebo dokonce ještě dál na severu. Ale většina z nich… byla zlikvidována jejich rolníky.“
Churchill si vzpomíná, jak na něj při té příležitosti zapůsobilo, že je možné miliony lidí zničit nebo přestěhovat a že možná přijde nová generace, které o tomto utrpení nebude vědět a bude mít víc jídla a velebit Stalina. Dnes můžeme říci, že o tom utrpení může stále vědět každý, kdo chce. Někdo ovšem nechce a stále velebí Stalina.
(Za použití materiálu z webu Русская Семерка – russian7.ru)
