Mluvčí prezidenta Trumpa Sean Spicer připomenul, že ani Adolf Hitler nepoužil plyn při bojových akcích. To je historická zajímavost. Okamžitě se samozřejmě objevila reakce, že plyn nacistické Německo použilo při vraždění lidí ve vyhlazovacích táborech. Je ovšem pravda, že nacistický vůdce nikdy nenechal použít plyn na bojišti a nesvrhával ho z letadel na civilní obyvatelstvo, a to ani v době, kdy se pro něj válečná situace vyvíjela mizerně a dělal bez ohledu na civilní oběti cokoliv. Bombardování Londýna a Coventry jsou toho příkladem. Nasadil střely V1 a V2, chystal obří dělo schopné na dálku ostřelovat Londýn. Plyn ale součástí jeho strategie nebyl, stejně jako biologické zbraně.

Proč tomu tak bylo? Historici mají většinou za to, že je to výsledek jeho osobního odporu, protože sám byl jako voják obětí plynového útoku. V roce 1918 byl zasažen plynem z britského granátu a na nějakou dobu oslepl. To u něj prý vyvolalo odpor k této zbrani.

Ve své knize Mein Kampf to popisuje: „V noci z 13. na 14. října začal na jižní frontě u Ypernu anglický plynový útok. Byl při něm použit žlutý kříž, jehož účinek, co se zkoušek na vlastním těle týče, nám byl doposud neznámý. Měl jsem to sám poznat ještě o této noci. Na vyvýšenině jižně od Wervicku jsme se již večer 13. října dostali do bubnové palby plynových granátů, což se větší či menší měrou pak opakovalo po celou noc. Již kolem půlnoci část z nás odpadla, mezi nimi i několik kamarádů navždy.

Nad ránem zachvátila bolest i mne, po čtvrt hodině to bylo horší, a v sedm ráno jsem se klopýtavě s pálením v očích stáhl zpět, přičemž jsem s sebou vzal i své poslední hlášení z války. Již po několika hodinách se z oč í staly žhoucí uhlíky, kolem mne se setmělo. Tak jsem se dostal do lazaretu Pasewalk v Pomořansku…“

Ulevilo se mu po několika dnech. „Vrtající bolest v očních důlcích povolila, dařilo se mi opět v hrubých obrysech pomalu rozlišovat své okolí. Vynořila se mi naděje, že opět budu vidět alespoň do té míry, že budu moci v budoucnu vykonávat nějaké zaměstnání. Samozřejmě, že bych ještě někdy mohl opět malovat, v to už jsem nedoufal.“

Nakonec se ovšem uzdravil. Škoda, že nezůstal u malování, celkem hezké obrázky vytvářel.

Jeho případ je ze zdravotního hlediska trochu záhadou. Jak v knize Velká lékařská mystéria (2012) píše Richard Gordon, profesor Willmans, šéf psychiatrie v Heidelbergu a šéf vojenské psychiatrie v Bádensku za první světové války, prohlásil, že jeho pacient Hitler nebyl oslepen plynem, ale že šlo o hysterii poté, co Hitlera minul britský granát, a když měl později později Hitler vidění Panny Marie, byl umístěn do vazby.

Oči ovšem byly jeho problém. Ty oči, o kterých poznamenal Goebbels, že to byly „ty velké modré oči, jako hvězdy“.

Problémy s očima měl ale Vůdce i později. V pozdních třicátých letech patřilo ke státnímu tajemství, že nosí brýle. Trpěl presbyopií, které se dříve říkalo stařecká vetchozrakost, tedy v zásadě s problémy se čtením.

Ať už to bylo s Hitlerovu slepotou a plynem jakkoli, trauma z onoho útoku tehdy měl. Bylo ještě vystupňováno tím, že válka tím pro něj skončila a nakonec skončila pro všechny, protože Německo uzavřelo příměří a válku prohrálo, což Hitler považoval za zradu. Tím se jeho trauma ze zážitku oné noci ještě prohloubilo.

Stačí to na vysvětlení jeho neochoty použít chemické zbraně? To už se s jistotou nikdy nedozvíme. Je to prostě historický fakt. Nestalo se to. Hitler byl ohledně války bez morálních zábran, Německo pracovalo i na vývoji jaderné zbraně, která by snad mohla průběh války ještě zvrátit, ale nedošlo k tomu. Tady si diktatura připravila vlastní past, protože nejlepší vědce vyhnala. Mimo jiné i proto, že byli Židé. Také už bylo málo času.

Trumpův mluvčí Sean Spicer tedy měl z hlediska historie pravdu. Hitler k chemické zbrani nesáhl. Ti, které jeho výrok zaujal a připomenuli oběti plynu ve vyhlazovacích táborech, mají pravdu také.

Nacisté se možná ze svého hlediska mohli obávat odvety stejnou mincí na válečném poli. (Což ovšem nebylo nutné. Že Německo přinejmenším nevyhraje, bylo zřejmé už od přelomu roku 1941−1942.) Protiútok plynem od Židů a dalších nehrozil, protože byli zcela bezmocní. Stejně jako civilní oběti Saddáma Husajna a Bašára Asada za dobu jejich hrůzovlády.