Z papežova výroku, že Evropa čelí arabské invazi, si lidé povšimli hlavně spojení těch dvou slov, Arabové a invaze. Některé potěšilo slovo invaze a hned k tomu ve svých komentářích dodávali, že v přírodě existují takzvané invazní druhy. Tím pojmem se myslí druh, který na nějakém území není původní, nekontrolovaně se tam šíří a agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on.
Toto označení pak přenášejí na imigranty, což může vést k mnoha metaforám. Takový bolševník velkolepý se šíří tak agresivně, že na jeho likvidaci se nasazuje i armáda. Likvidace takového přírodního jedince je velmi nákladná. Známé je také řádění králíků v Austrálii. Likvidace následků biologické invaze stojí Evropu deset miliard Eur ročně.
Proto se papežův obrat tak zalíbil bojovníkům proti imigraci, protože mohou poukázat na to, jak pronikání cizího elementu vede k rozvrácení původního systému a potlačení nebo zničení původních druhů. Mluvit o konci evropské civilizace a zániku Západu je dnes móda.
Považuje papež František imigranta za něco podobného, jako jsou někde potkani? Je potřeba se podívat na kontext jeho výroku. Papež ho pronesl na setkání s členy francouzského hnutí levicových křesťanů „Poissons roses“ (Růžové ryby). Záznam hodinu a půl dlouhé rozmluvy otiskl francouzský týdeník La Vie. Papež jim mimo jiné řekl: „Francie by měla být laičtější. Vaše laickost je příliš závislá na osvícenecké filosofii, která považovala náboženství za subkulturu. Francie nedokázala překonat toto dědictví.“ „Zdravá laickost zahrnuje otevřenost ke všem formám transcendence, jak ji vnímají různé náboženské a filosofické tradice. Ostatně i ateista může mít svůj vnitřní život.“
Potom také komentoval příchod běženců do Evropy a řekl, že „dnes lze mluvit o arabské invazi. Je to sociální fakt.“
Nic nového
Obavy z toho však nemá, protože to není nic nového. „Kolik invazí zažila Evropa ve svých dějinách! A vždy překonala sebe sama, šla kupředu a hledala, jak by z kulturní výměny vytěžila co nejvíce.“
To je samozřejmě něco jiného. Papež tu nemluví o invazním druhu, který zdevastuje nové prostředí. Spíše odkazuje na dobu stěhování národů, kdy po pádu Římské říše vznikla Evropa promícháním starých obyvatel a příchozích barbarů. Jen na doplnění, těmi barbary jsme byli třeba my. Ať to bylo s Praotcem Čechem jakkoli, nejsme rozhodně žádní původní staří Římané. Geneticky ovšem nejsme ani žádní stoprocentní Slované.
Proti stěhování národů lze protestovat, lze si na boji proti němu budovat politickou kariéru, lze ho na chvilku na nějakém místě zpomalit, ale to je asi tak všechno.
Má arabský svět co nabídnout ohledně kulturní výměny? To je asi největší problém, protože Arabové žijí v zemích, které nás nemají moc čím obohatit. Věda a technika se tvoří na Zemi na jiných místech. Uspořádání státu a společenského života arabské společnosti není pro Evropany nijak lákavé.
Přesto někteří Evropané k islámu konvertují a nejsou to jen evropské manželky, které si berou arabské muslimy. Zřejmě od islámu skutečně něco duchovního očekávají. Měli bychom se více zajímat o to, co jim to dává. Zřejmě ne každý se stane muslimem, aby někoho vyhodil do povětří. Také ne každý současník, který se obrátí na islám, současně přijme přesvědčení, že Země je placatá.
Samé fňukání
Je otázka, čemu bychom se mohli na arabském světě obdivovat, aniž bychom to už v naší kultuře neměli. Tohle ale přenechme k řešení religionistům a sociologům. Místo teorie tu máme onen „sociální fakt“ a musíme se s ním nějak vyrovnat. Papež považuje „invazi“ za výzvu, kterou je potřeba zvládnout a něco z ní vytěžit. Život je řešení problémů a nemá cenu dělat, že nejsou. Arabové a Asiaté a další prostě přijdou. Otázka není, jestli to tak bude, ale jak se s tím vyrovnáme. A mít nějaké skutečné problémy, místo těch nesmyslů, které někdy řešíme, může být jedním z těch velkých zisků. Evropa může z téhle krize vyjít posílená. Místo naříkání, že školní třídy jsou plné cizinců, si máme říci, že to je přece skvělé. Cizinci nám dali na několik hodin denně svoje děti a my máme dát prachy a lidi na to, abychom to na tomto bojišti vyhráli. Ale ne, místo toho slyšíme jen: „Fňuk, fňuk.“
Krize není sama o sobě žádné zlo, je to jen ukazatel toho, jak se věci skutečně mají. Je normální, že lidé utíkají odněkud, kde se nedá žít. Nenormální by byl opak. Měli bychom být rádi, že svět je konečně v něčem normální.
Pokřikováním Čechy Čechům si ale ani nevytrénujeme hlasivky. Vypadá to, že v Evropě zbyli jen dva chlapi, co nefňukají. Merkelová a papež.
