Rafael, Viki, Máté, Dáni a Zsombor. Tak se jmenovali maďarští studenti, se kterými jsem měl příležitost při své cestě do Maďarska mluvit především o uprchlické krizi. Pět mladých lidí, pět názorů a jeden těžce zkoušený a statečný národ. Na Maďary si rád plivne každý druhý, na jejich místě by ale nechtěl stát nikdo. Čtěte, jak to vidí ti, kteří jsou u toho, ale vlastně se jich nikdo na nic neptá…
Nikde nikdo
V Maďarsku jsem byl letos v říjnu potřetí v životě, a z toho podruhé v rámci výměnného programu. Na budapešťské východní nádraží Keleti jsme se spolužáky tentokrát dorazili asi ve čtyři odpoledne. Nebýt dramatických televizních záběrů a poplašných zpráv, které přes léto zahlcovaly i česká média, ani by člověka nenapadlo, že ještě před pár týdny na Keleti nebylo k hnutí. Jak vidno, Maďaři odvedli slušnou práci.
„Naši“ Maďaři, za nimiž jsme přicestovali, studují církevní gymnázium svatého Norberta v Gödöllő, malém městě asi půl hodiny cesty z Budapešti, kam jsme za nimi v úterý večer přijeli.
Nejsme náckové
Po prvním dni stráveném na výletě do přírody jsme jeli společně na celodenní prohlídku Budapešti. Máté si všiml antikomunistické placky, kterou nosím na saku. „My tady zase máme hodně nácků, ti jsou snad ještě horší,“ poznamenal po tom, co jsem si postěžoval, že ty soudruhy u nás pořád ještě tolik lidí volí. „Fidesz, Jobbik…všichni jsou docela šílení,“ dodal.
Když přichází řeč na uprchlíky, jsou všichni překvapivě optimističtí. „Normálně si jich v Maďarsku ani nevšimneš, neviděli jsme žádného…,“ říká s klidem Dáni „…jen v létě jich bylo hodně na Keleti, ale dneska už ani tam nikdo není. Myslím si, že tohle zvládá Orbán dobře.“ Podobně mluví o Orbánovi spousta Maďarů. I ti, kteří by ho asi nikdy nevolili. Těmhle klukům třeba vadí jeho láska k Putinovi. Rusko je pro Maďary stále silné téma, asi ještě o něco více než pro nás. „A taky nemáme moc rádi Slováky…,“ připomene odvěký spor Zsombor.
Nikdo z Maďarů, se kterými jsem mluvil, není v zásadě proti-uprchlický. Nevadí jim uprchlíci, ale bezohledná a egoistická Evropa, která je nechala se v tom všem „vykoupat“.
Čecháčkova noční můra
Část procházky Budapešti jsem strávil s Viki, příjemnou, inteligentní a nebývale krásnou Maďarkou, kterou letos čeká maturita. Orbána vidí podobně jako ostatní: „Jasně, udělal toho dost špatně, ale v migrační krizi začal jednat jako první a nečekal, až bude pozdě.“
Jako dříve zatvrzelý anti-Orbánovec musím doznat, že v krizových situacích se takový ranař v čele země může hodit. Pak si ale vzpomenu na Zemana a docela rychle mě to přejde.
Během naší maďarské cesty jsme všichni spali u „svých“ výměnných studentů. Měl jsem to štěstí, že jsem při loňské výměně narazil na Rafaela, kluka se zájmem o fotbal a dobrým smyslem pro humor, tím pádem jsem se nemusel příliš rozmýšlet, jestli chci opět bydlet u něj. Po večerech jsme probírali situaci i s Rafaelovými rodiči. Táta Michael je původem Němec, maminka Mária, čistokrevná Maďarka, pro změnu němčinu učí. Oba berou krizi s nadsázkou a patřičnou dávkou legrace. Při vzpomínce na českou hysterii a strach z lidí, kteří u nás ani nejsou a nechtějí se k nám nikdy dostat, se trochu zastydím. Přes Maďarsko jich už prošlo přes sto tisíc a Uhry zůstaly celé… Maďaři zkrátka přežili noční můru všech ustrašených Čecháčků.
Nejsme sami
S Rafaelem jsem všechno probral až poslední večer. Shodneme se v kritice Evropské unie. „Hodně nás štvou kvóty. Nejde přece přijmout fakt, že někdo jiný rozhodne o tom, o kolik lidí se dokážeme postarat…,“ říkal. „Proti přijímání skutečných uprchlíků nic nemám, ale musí se rozlišovat skuteční uprchlíci a ekonomičtí migranti, lidé, kteří třeba jen hledají lepší práci a chtějí si v Evropě vydělat.“ Visegrádská spolupráce je poslední dobou i u nás výrazným tématem, Maďaři v ní prý vidí naději: „Díky Čechům, Polákům a Slovákům nejsme sami. Vaše podpora je pro nás hodně důležitá.“
Dlouho ale sami byli, a přesto se dostali z nejhoršího ven se ctí. Jak bychom obstáli my? Šli bychom taky vlastní cestou, nebo bychom se poklonili bruselským moralistům? Doufejme, že česká páteř není o nic více pružná než ta maďarská.
