KOMENTÁŘ / Nastupující americký prezident Donald Trump rozpoutal svými výroky o připojení Kanady a Grónska vzrušenou debatu o rozšiřování Spojených států amerických. Není divu, že již slyšíme z Ruska odezvu, kam až by se měla rozšířit Putinova říše.
Podívejme se tedy, jak by vypadal svět podle Donalda Trumpa, kdyby se mu jeho plány povedly. Vidíme obrovskou Ameriku, která zabrala Kanadu, Grónsko a Panamu. Jenže u toho by tahle příhoda neskončila. Představme si, že po dělení světa podle Trumpa může také následovat dělení světa podle Putina. A ani tím by to neskončilo…
Kdyby USA připojily Kanadu, tak by se jejich rozloha více než zdvojnásobila. Kanada je totiž ještě o chlup větší než Spojené státy, které mají rozlohu 9 833 500 km², a Kanada má 9 985 000 km². Grónsko je největší ostrov světa a má rozlohu 2 166 000 km². Takže s Panamským průplavem (či snad s celou Panamou?) by USA po Trumpově slavném rozšíření měly rozlohu 22 milionů čtverečních! Takže už víme, co to znamená „Make America Great Again“.
Tím by se tedy staly Spojené státy americké největší zemí světa, což by snad uhasilo imperiální žízeň moderátorů americké FOX News, která fandí Trumpovi a podporuje všechny jeho nápady. Dosud největší Rusko má totiž rozlohu jenom 17 098 246 km². Je ovšem také třeba si říct, že Rusko by si takovou facku určitě nenechalo líbit. Putinův propagandista Vladimir Solovjov přeci již Trumpovi odpověděl, že se jim v Moskvě takový přístup líbí a že to znamená i velké rozšíření Ruska. Můžeme očekávat, že se Putin nezastaví na úrovni rozlohy Sovětského svazu, který měl o něco více, 22 402 200 km². Imperální žízeň Vladimira Putina ale nejde uhasit tak snadno. Jistě by se pokusil připojit ke své říši i země, jež různě lavírují. Třeba Slovensko, Maďarsko, Rakousko a po českých volbách třeba i Česko.
Je to hodně přes 30 milionů kilometrů čtverečních. Tak velký stát tu ještě asi nebyl. Kam se hrabe říše římská a kam se hrabe Čingischán. Donald Trump s Vladimirem Putinem by ale měli pohledět pravdě do očí. Je tu totiž i další supermocnost, a tou je Čína, která si své území umí ve velkém nakupovat a patří jí už i část Afriky. Vzhledem k její síle je jen otázkou času, kdy se rozhodne k sobě připojit Sibiř. Na tom již Čína koneckonců pracuje. A nebo možná připojí celé rozšířené Rusko a vznikne opravdu hodně velká Čína. Pak by svět vypadal takto:
Chtěli jsme zde ukázat absurditu imperiálních snů. Vidíme, že Trumpova Amerika by z tohoto nového dělení světa nevyšla až tak skvěle, jak si příznivci hnutí MAGA myslí. Pro Ameriku by byla její nadvláda na západní polokouli totiž spíš cenou útěchy.
Co se vlastně Trumpovým příznivcům na takových snech líbí? Přemýšlejí zhruba takto, jen to zřejmě nedomýšlejí:
Krásný nový, podle některých konzervativní, svět zatočí s liberálním pořádkem v mezinárodních vztazích. Práva malých států jsou nebezpečných výmyslem progresivistů a dobrotrusů, kteří po druhé světové válce chtěli z idealistických důvodů měnit povahu člověka. Čeká nás návrat ke starému dobrému a tisíciletími osvědčenému principu práva silnějšího. Zahraniční politika států bude konečně zase založena na realismu.
Trumpův svět
Dánsko by se mělo vzdát svého nároku na Grónsko, který je stejně pochybný, protože USA ho potřebují pro svou bezpečnost. Hranice s Kanadou je jen umělá čára a Kanaďané by si měli vážit toho, že je chtějí Spojené státy připojit. Panama, na jejímž území se nedopatřením nachází průplav, který jí Amerika omylem vrátila, má smůlu. Její státní suverenita je podružná.
S připojením Mexika je ovšem radno nespěchat. Sice se anexe jeho území Americe osvědčila už v 19. století, ale bohužel na něm zbylo asi 80 tisíc Mexičanů. Nezbylo, než jim udělit americké občanství. Představa, že Trump dělá americké občany z necelých 130 milionů Mexičanů, by americkým patriotům v MAGA asi nevoněla. Navíc je dobré mít pořád kam růst.
Putinův svět
Ukrajina by se měla vzdát své státnosti, která je stejně pochybná, protože bez ní Rusko může jen těžko být velmoc. Ono to tedy s tím velmocenským postavením nebude tak slavné ani potom, ale co už. Bělorusové by si pak měli vážit snahy Kremlu odstranit zbytečnou byrokracii tím, že ze současného siamského dvoustátí udělají zase jednotné Rusko.
Obnovení původních hranic SSSR, jehož rozpad byl největší geopolitickou katastrofou 20. století, je následně samozřejmost. Pak se bude moci Moskva konečně soustředit na sjednocení svého civilizačního okruhu, do kterého se přirozeně počítají všechny bývalé sovětské satelity v Evropě. O tradiční hodnoty se už u nás bát netřeba. Putin je ochrání.
Siho svět
Peking přirozeně nejprve konečně sjednotí celou zemi. Názor Tchajwanců je vedlejší. Stejně jako Gróňané a Kanaďané by mohli výhody spojení se silnějším sousedem pošetile odmítnout. Navíc jsou to stejně jen Číňani, co si hrají na demokracii a tak trochu i na samostatnost.
Tchajwanem to ale samozřejmě nekončí. Ruské velmocenské impotenci nejspíš nepomůže ani viagra v podobě poloviny Evropy a Čína by jistě lépe věděla, jak naložit se Sibiří. Nehledě k tomu, že Mandžusko jí carové z Kremlu stejně sebrali během století hanby v 19. století. Historicky to byla Čína daleko víc než Ukrajina Rusko.
Americká strategická noční můra
Ruský mezinárodní velkoobchod s ropou maskující se jako velmoc ale něco takového nespíš nepřežije. Zodpovědná Čína se pak bude muset postarat o všechny sirotky, kteří po bankrotu kremelské benzínky zbudou. To by se mohlo týkat i střední Evropy, i když Prahu už si Čína okopírovala, takže nás možná ani nebude chtít. Západní Evropa zůstane ještě nějakou dobu jako formálně nezávislé odbytiště čínského zboží.
Zajímavější pro soudruhy v Pekingu bude jistě Afrika. Jestli jim bude stačit ekonomická nadvláda, kterou už si pečlivě budují, nebo přistoupí k důraznějšímu systému kontroly, bude záležet na povolnosti samotných Afričanů. Co jim ale zbude, když Amerika se izoluje na západní polokouli. Spojené státy tak budou v nelehké strategické situaci, kdy budou čelit Eurasii ovládané jednou jedinou velmocí. Jen to tedy nebude Rusko, jak se Američané obávali po druhé světové válce a jak si Putin naivně nejspíš stále myslí ještě dnes.