Ilustrační obrázek FOTO: MissLunaRose12, wikimedia, CC BY-SA 4.0
FOTO: MissLunaRose12, wikimedia, CC BY-SA 4.0
Kdy vlastně začíná lidský mozek stárnout? Jak se tento proces projevuje? A lze se stárnutí bránit? A jak si udržet aktivitu mozku i do vysokého věku.
Dá se přesně stanovit doba, kdy začíná mozek stárnout? A jak toto stárnutí probíhá? Ví se, že vývoj a s ním spojené stárnutí mozku má svoji dynamiku, která je navíc značně individualizovaná. Lidé se totiž rodí s počtem nervových buněk a spojení, který značně převyšuje aktuální potřebu, a tak si mozek sám během konkrétního životného období vybere, co bude používat.
Stárnutí způsobuje úbytek nervových vláken a spojů, mozková kůra se zmenšuje, což se negativně odráží v myšlení i sociálních schopností. Navzdory tomu, že v mozku klesá počet neuronů, roste počet propojení mozkových buněk. To se však týká jen lidí, kteří jsou aktivní a věnují se nějaké mentální činnosti. Lidem, kteří jsou pasivní a nic je nebaví, stárne mozek rychleji.
Někteří lékaři tvrdí, že samo stárnutí nemá na mozek velký vliv, ale za úbytkem neuronů stojí nemoci srdeční či oběhové soustavy, alkohol, sedavý způsob života, nízká úroveň vzdělání spolu s malou mírou zvědavosti a touhy učit se, špatná výživa, deprese, ale také dlouhodobý smutek.
Se stárnutím mozku je také spojena výrazná funkční změna. Mezi dvacátým a šedesátým rokem života dochází ke zpomalování reakční doby přibližně na dvojnásobek. Člověk je tedy pomalejší, což by si měl uvědomit hlavně při činnostech vyžadujících rychlé řešení nastalých situací – například řízení automobilu. Stárnutí mozku však lze zpomalit.
Před časem vědci zjišťovali, zda je pro mozek výhodnější fyzická aktivita či procvičování mozku pomocí mentální aktivity. Ukázalo se, že nejmenší úbytek bílé hmoty měli lidé, kteří provozovali pravidelné fyzické cvičení. Naopak překvapivé bylo zjištění, že lidem, kteří vsadili na mentální aktivitu či sociální vazby, ubývala bílá mozková hmota naprosto stejně jako lidem, kteří se cíleně nevěnovali žádné „podpůrné“ aktivitě.
Ovšem proč cvičení takto pomáhá, se ještě vysvětlit nepodařilo. Pravděpodobně to je důsledkem toho, že pravidelná fyzická aktivita udržuje v kondici srdce a oběhový systém, jenž následně dokáže mozek zásobit odpovídajícím množstvím kyslíku i cukru a díky tomu neurony odumírají pomaleji.
Kromě cvičení pomáhá také další věc. Pokud člověk omezí příjem kalorií dojde během několika měsíců ke zlepšení slovní paměti. Ve vyšším věku by se měl počet denně konzumovaných kalorií pohybovat okolo 1600 kcal. Optimální je samozřejmě kombinace diety a cvičení.
Zmenšování čelních mozkových laloků je důležité zvláště proto, že s těmito částmi mozku souvisí to, co běžně nazýváme myšlením, tedy plánování, vytváření analogií a také schopnost vykonávat více činností najednou. Patří sem i schopnost rychlého a morálně správného rozhodování, navíc se zde koncentruje i krátkodobá, tedy pracovní paměť. Dojde-li k jejímu narušení, jsou postiženy i další systémy, které v mozku fungují. Menší úbytek potkává spánkové a temenní laloky důležité pro paměť dlouhodobou. Zde dochází k největšímu zmenšování u hipokampu. Lékaři jej proto v případě potřeby sledují pozorněji, protože jeho změny umožňují odlišit náhlé poruchy spojené třeba s nějakou chorobou od přirozeného stárnutí organismu. Sem patří i ono okřídlené, že si staří lidé přesně pamatují to, co se dělo, když byli malí, ale co měli k obědu, si nejsou schopni vybavit. Přibližně 50 % takto postižených lidí ohrožuje Alzheimerova choroba.
Mezi lidmi panuje přesvědčení, že ubýváním nervových buněk, které se neobnovují, člověk hloupne. Výzkum však prokázal, že nervových buněk během života ubývá v mozku přirozenou cestou poměrně málo, přibližně 10–15 % buněk. Jde o úbytek hlavně v čelních a spánkových lalocích. Jenže mozek si díky vnějším i vnitřním vlivům a podnětům prodlužuje výběžky nervových buněk, vytváří nová spojení a ta stará modernizuje. Člověk je tak i v pokročilém věku schopen se stále něčemu učit a také se adaptovat na změněné podmínky.
