Deník FORUM 24 porovnává situaci během koronavirové pandemie v jednotlivých zemích. Přístupy vlád se liší přijatými opatřeními i pomocí zasaženým firmám a občanům. Zeptali jsme se studentů politologie z Řecka, Itálie a Francie na to, jak vnímají situaci ve své zemi. V čem se přístupy jednotlivých vlád liší, co by se dalo zlepšit a jak to teď v zemích vypadá?
Na otázky odpovídali tři studenti vysokých škol: Carlotta Butti – studentka politologie a ekonomiky na Milánské univerzitě. Lucile Echardour – studentka francouzské politiky a filozofie na univerzitě v Paříži. Prostřednictvím programu Erasmus+ strávila jeden semestr v Praze. Jason Kyriakos – student politologie a veřejné správy na univerzitě v Athénách.
Jaká klíčová opatření přijala vaše vláda pro omezení šíření nového koronaviru?
Carlotta (Itálie): Vláda se rozhodla omezit všechna místa, kde nebylo možno garantovat dodržování bezpečné vzdálenosti mezi lidmi. Od 10. března byla uzavřena celá Itálie. Ven jsme mohli chodit pouze ze zdravotních důvodů, na nákupy nebo do práce. Největším přijatým opatřením bylo omezení svobody každého z nás, kterou jsme do té doby brali za samozřejmost. Dva měsíce jsme žili jako v diktatuře. Nikdo nemohl chodit ven bez ověřeného důvodu. Policisté dostali instrukce zastavovat na ulici každého, kdo opustil své obydlí, a zkontrolovat, jestli k tomu má oprávnění. Za pohyb venku bez povolení padaly vysoké pokuty. Nejtěžší bylo si zvyknout na zákaz vídat svou rodinu a přátele.
Lucile (Francie): Nejsem si jistá chronologií, ale školy, kulturní prostory a restaurace zavíraly jako první. Potom, od 17. března do 11. května, byla země v přísné karanténě. Vycházet z domu bylo povoleno jen za určitých podmínek, jako je kupování jídla nebo cestování za prací. Zároveň s sebou venku musel každý mít i dokument o tom, proč je venku. Člověk si mohl jít nakoupit nezbytnosti, mohl jít do práce (s potvrzením od zaměstnavatele), ven sportovat nebo na procházku (v okruhu do kilometru od svého bydliště a do hodiny musel být doma) a k lékaři. Dokument si mohl každý vyplnit podle sebe, ale s vědomím, že nepravdivé informace mohou být v budoucnu použity proti němu.
Jason (Řecko): Vláda velmi brzy zavedla povinnou karanténu pro celou zemi, zakázala shromažďování větších skupin lidí a cestování do zahraničí. Teď už se situace zmírňuje, lidé se ale pořád nemohou shromažďovat a ven mohou chodit jen s maskou.
Jaký je tvůj názor na způsob, jakým se země během krize stará o své obyvatele?
Carlotta (Itálie): Nemyslím si, že by naše země odvedla dobrou práci v podpoře svých obyvatel. Můj region, Lombardie, má vysoký počet nakažených i vysokou smrtnost. Staří lidé žijící v domovech důchodců byli ponecháni bez účinných preventivních opatření a mnoho jich zemřelo. To samé se stalo v nemocnicích, kde bylo riziko nákazy vysoké. Zaměstnanci nemocnic neměli dostatečné vybavení. Chyběly ventilátory, roušky, rukavice a další ochranné pomůcky. Nepřipravenost země na pandemii způsobila předčasnou smrt mnoha lidí. Další problém, který trvá doteď, nastal s testováním. Testy jsou dostupné jen pro uzdravující se pacienty v nemocnicích a pro ty, kteří mají symptomy nemoci. Velká část nakažených ale nemá žádné příznaky.
Lucile (Francie): Vláda si určitě nepočínala úplně bezchybně. Myslím si, že měli lépe vysvětlovat své počínání a důvody vedoucí k přijímaným opatřením, a to především na začátku karantény. Jinak jim ale věřím, že dělají správná rozhodnutí. S naší vládou nejsem úplně spokojená, cítím u ní ale velké snahy v péči o ty, kteří to v současné době nejvíc potřebují, čehož si velmi cením.
Jason (Řecko): Řecko se pokusilo propojit rozdávání grantů lidem v nouzi se systémem dálkového vzdělávání. Lidé v on-line testu odpovídali na otázky ze své profesní oblasti a v případě úspěšného vyplnění testu dostali bonus ke státní podpoře. Myšlenka to byla výborná, ale provedení strašné. Otázky byly špatně přeloženy a často nedávaly žádný smysl. Nedokážu pochopit, že z týmu lidí pracujících na tomto projektu si chyb v otázkách nikdo nevšiml. Bohužel musím poznamenat, že mě nepřekvapuje, že něco podobného řecká vláda vypustila.
Jak teď vypadá život v zemi?
Carlotta (Itálie): Momentálně jsou v Miláně povolené sportovní aktivity jednotlivců. Lidé mohou navštěvovat své partnery, nikoliv však přátele. Cesty za rodinou jsou povoleny jen v rámci jednoho regionu. Venku jsou povinné roušky, v supermarketech a v obchodech i rukavice. Otevřeny jsou kromě supermarketů také lékárny, pekárny a firmy vyrábějící k životu nezbytné produkty. Tento nový způsob fungování začal 4. května.
V březnu a dubnu byly parky zavřené, sportovní aktivity zakázané, návštěvy povoleny jen z prokazatelně důležitých důvodů a otevřené byly jen supermarkety a lékárny. Teď se začátkem nové fáze můžeme dělat víc věcí. Nevypadá to jako velká změna, ale po dvou měsících strávených doma pro nás tento kus svobody znamená hodně.
Lucile (Francie): Od 11. května jsou otevřené obchody a pohyb osob už není tak omezený. Lidé mohou chodit, kam chtějí, musejí se ale zdržovat do 100 kilometrů od svého bydliště. Za tuto hranici mohou cestovat jen ze závažných důvodů a s dokumentem, který tyto důvody potvrzuje. Život už začíná být zase o trochu normálnější. Pomalu se otevírají i školy, počínaje těmi základními. V hromadné dopravě a v obchodech musí člověk nosit roušku. Veřejnou dopravou může člověk ve špičce cestovat jen do práce. Restaurace a bary jsou zavřené, stejně tak i kina a většina větších muzeí. Situace se ve Francii liší místo od místa. Oblasti se dělí na zelené a červené zóny. Paříž je aktuálně v červené zóně, jsou tedy zavřené parky a platí také jiná pravidla pro otevírání škol. Zóny se určují podle přírůstku nakažených a vytíženosti nemocnic.
Jason (Řecko): Oproti jiným zemím v pohodě. Naštěstí jsme si se situací poradili dobře a nezaznamenali jsme celkově ani 3000 případů nákazy. V Řecku kvůli viru nenastal ani žádný nouzový stav ve zdravotnictví. Jinak se lidé strachují o svou nejasnou budoucnost, tyto obavy ale sdílíme se zbytkem světa. Školy a univerzity se až na pár výjimek do konce školního roku neotevřou. Postupně se ve vlnách otevírají obchody podle důležitosti. Všechny cestovatele potěší, že hranice se 1. června pravděpodobně otevřou všem s negativním testem bez ohledu na jejich národnost.
Ukázal virus na nějaké nedostatky ve zdravotnickém systému tvé země?
Carlotta (Itálie): Ano, rozhodně. Ukázal, že náš zdravotní systém, přestože byl jedním z nejlepších v Evropě, rozhodně nebyl připraven na pandemii. Kvůli nedostatku materiálu a špatné organizaci jsme nebyli schopni pečovat o takové množství pacientů.
Lucile (Francie): Řekla bych, že ano, podobně jako v jiných zemích. Situaci se nám podařilo docela zvládnout i díky tomu, že nemocnice z méně postižených regionů přijímaly nemocné z více vytížených zařízení. Systém zkoušku docela ustál, situace ale upozornila na tristní výplaty zdravotních sester, které vůbec neodpovídají náročnosti tohoto zaměstnání. Podobně jako jiné země každý večer v osm tleskáme svým zdravotníkům, doufám ale, že to povede k nějaké skutečné změně, nejen k tleskání.
Jason (Řecko): Neukázal, epidemie v Řecku nikdy nenabrala obřích rozměrů.
Myslíš si, že je situace ve tvé zemi oproti zbytku světa v něčem specifická?
Lucile (Francie): Myslím, že jsme jednou ze zemí, které přijaly nejtvrdší opatření. Byla ale potřeba, protože se virus rychle šířil. Jinak si nemyslím, že bychom byli něčím výjimeční.
Jason (Řecko): Neřekl bych. Jediná věc, ve které se lišíme, je to, že se pořád zotavujeme z devastující finanční krize. Kdybychom měli se šířením viru větší problémy a zdravotnický systém by byl přetížen, tak bychom potřebovali velkou finanční pomoc. To by zbytku Evropy, především Německu, poskytlo příležitost ke stížnostem na to, jak všechno vždy pokazíme a jak po nás potom Evropa musí uklízet. Tentokrát si Řecko vedlo ukázkově, chválu ale nějak není slyšet.
Je něco konkrétního, co na současné situaci ve tvé zemi upoutalo tvoji pozornost?
Lucile (Francie): Bylo hezké sledovat snahy jednotlivců i organizací udržet naživu kulturu a umění. Pařížská národní opera vysílá svá představení několikrát za týden online, obchody s knihami spustily donáškový prodej a lidé se podobné nové služby snaží podporovat, jak jen mohou.
Jason (Řecko): Překvapila mě kooperace většinové populace s nařízeními Světové zdravotnické organizace a dodržování vládních doporučení a nařízení. Myslel jsem si, že má Řecko blíž k americkému individualistickému způsobu myšlení, ale ukazuje se, že tomu tak není.
Jaká teď v zemi panuje nálada? Bojí se lidé viru?
Carlotta (Itálie): Lidé se pořád bojí, protože nakažených a zemřelých stále přibývá. Vyhýbají místům, kde se sdružují větší skupiny lidí, a ven chodí většinou jen na procházku nebo sportovat. Myslím si, že strach nevymizí, dokud se počty nakažených nebudou blížit nule.
Lucile (Francie): Existují teď dva typy lidí. Ti, kteří si uvědomují, že nad virem ještě není vyhráno, a počínají si opatrně. Potom tu jsou tací, co mají pocit, že je po všem. Ti se snaží vrátit ke svému životu, aniž by si počínali opatrně. Doufám, že více lidí se řadí do první skupiny.
Jason (Řecko): Lidé se nebojí ani tolik viru, jako spíše jeho dopadů na ekonomiku.
Jaký máš názor na to, jakým způsobem vláda informuje občany o vývoji situace?
Carlotta (Itálie): Vláda občany o vývoji situace informovala prostřednictvím konferencí. Každý den v televizi své plány a postupy upřesňovala. Zároveň sdělovala přesná čísla o počtech nakažených v jednotlivých regionech, míru úmrtnosti na virus a další informace. Jejich plán byl velmi transparentní.
Lucile (Francie): Obecně je celá situace dobře organizovaná. Prezident, předseda vlády a ministr zdravotnictví mají v televizi pravidelné projevy. Jak už jsem říkala, myslím, že v počátku krize své záměry nekomunikovali dostatečně jasně. V tomto ale pozoruji velký pokrok a jejich sdělení jsou nyní mnohem konkrétnější a jasnější.
Jason (Řecko): V této oblasti vláda udělala několik přešlapů. Řekla lidem, že masky nejsou nutné, aby je neskupovali ve velkém, a o týden později vyhlásila, že pohyb venku bez masky je nelegální. Jinak se ale vládě dařilo informovat dobře a počínat si transparentně. Poskytli několik milionů eur ve formě grantů velkým novinářským společnostem ve snaze pomoci šíření informací o koronaviru, s čímž většina lidí nesouhlasila, jinak si ale nemůžu stěžovat.
Co podle tebe vláda udělala dobře a co bylo naopak zanedbáno?
Carlotta (Itálie): Jediné, co vláda neudělala, bylo přijetí odpovědnosti za vzniklou situaci. Myslím si, že hlavním cílem vlády by mělo být dělat rozhodnutí a přijímat odpovědnost za jejich následky. To se v Itálii nestalo. Vláda nevěděla, jak se situací naložit. Pozitivem bylo, když na zemi uvalili karanténu a omezili vnitrostátní cestování. Do 9. března ale své obyvatele přesvědčovali, že se jedná jen o chřipku a že se není čeho bát. Lidé přicházející z ciziny nebyli ani testováni, ani v karanténě. Dalším negativem, ke kterému stále dochází, je to, že jsou testováni jen lidé s příznaky onemocnění, přestože se koronavirus šíří i asymptomaticky.
Lucile (Francie): Jednou z věcí, které vláda udělala opravdu dobře, byla okamžitá podpora menších podnikatelů. Díky opatřením, jako jsou odložení platby daní, sociálního pojištění, nájmu a elektřiny, a v některých případech dokonce vrácení daní, se zmírní dopady krize na malé firmy. Fungují také programy podpory pro lidi pracující na volné noze. Naopak jsem nesouhlasila se slovníkem, který užil prezident Emmanuel Macron při vyhlašování karantény. Neustále říkal, že „jsme ve válce“, což zopakoval asi pětkrát nebo šestkrát. Chápu, že se snažil o zdůraznění závažnosti situace, nemyslím si ale, že to bylo rozumné. Přestože studuji politologii a v politické komunikaci se vyznám, po zhlédnutí jeho projevu mi bylo nevolno, až jsem začínala panikařit. Pro většinu Francouzů podobná slova nejsou triviální a věřím, že jejich užití v tomto kontextu nebylo správné.
Jason (Řecko): Dobře udělala, že dočasně omezila cestování mezi ostrovy. Díky tomu mnoho izolovaných ostrovních komunit zůstalo úplně bez viru.
Špatné byly specifické kroky okolo koronavirem zapříčiněných vyhazovů z práce a dopadů na podnikatele. Není žádný nový právní rámec ohledně toho, aby se vyřešily všechny problémy postižených firem, a už to docela hoří. Lidem se také nelíbilo, že vláda utratila miliony eur za podporu velkých televizních kanálů, ale ani jedno euro nevěnovala podpoře umělců a lidí na volné noze. Také neexistoval dostatek pokynů ohledně testování. To možná mohlo být vyřešeno lépe.
Co si myslíš, že současná krize vypověděla o tvé zemi a o tom, jak funguje její politické vedení?
Carlotta (Itálie): Už jsme věděli, že naše vláda má své mezery, ale současný stav o neschopnosti vlády přesvědčil mnohem víc lidí. V souvislosti s koronavirem bylo řečeno mnoho lží, ať se jednalo o situaci v domovech důchodců, kterým bylo navzdory slibům věnováno málo pozornosti, nebo o roušky, které dorazily s několikatýdenním zpožděním po tom, kdy byly nejvíc potřeba. Při pohledu na způsob, jakým koronavirus řešily vlády v jiných zemích, je vidět, že většina z nich neměla příliš ponětí, co v takové situaci dělat. Myslím si, že taková nepřipravenost u těch, kteří mají chránit svou zemi, je nepřijatelná. Krize také demonstruje, jak moc ve zdravotnictví chybějí peníze a zdroje.
Lucile (Francie): Myslím si, že největší zjištění přijdou až po konci krize, až se začne svět zase otáčet. Prozatím ale celá krize ukázala, že se Francouzi přece jen dokážou řídit vládními nařízeními, věří-li, že jsou správná a potřebná.
Jason (Řecko): Nejsem zklamaný tím, jak si naše vláda se situací poradila, ale nejsem ani ohromený. Popravdě si myslím, že Řecko za úspěch při vypořádání se s virem vděčí především štěstí. Přesto ale nechci zmenšovat velkou snahu, kterou v této době projevili zdravotníci a jiní pracovníci.
