Některé projekty se sovětským vůdcům uskutečnit nepodařilo, a to ani přesto, že SSSR byl v poslední světové válce vítězná mocnost. Škoda, ty stavby mohly sloužit dodnes a hodily by se i do moderní epochy současného Ruska. Jedním z nich je plánovaná stavba Paláce sovětů, který měl stát v Moskvě. Plánům ale překážel kostel.
V knize Hovořili jsme se soudruhem Stalinem z roku 1951 čteme:
„Psal se rok 1931. Chrám Krista Spasitele stál ještě uprostřed ohromného náměstí u řeky Moskvy. Tento velký, nemotorný chrám, blyštící se svou pozlacenou hlavou a podobající se zároveň velikonočnímu mazanci i samovaru, rdousil okolní domy i vědomí lidí svou žalářní, suchou, bezduchou architekturou a zvěčňoval vkus ruského samoděržaví a jeho ‚vysoce postavených‘ stavitelů, kteří vytvořili tuto modlitebnu statkářů a kupců.“
Protože se sovětští představitelé rozhodli, že postaví Palác sovětů, bylo přijato rozhodnutí chrám prostě zbourat, což se stalo. Po líčení toho, jaké varianty stavby se nabízely, věnuje autor článečku B. Jofan pozornost konkrétním Stalinovým nápadům, jak celou stavbu vylepšit.
Píše: „Josif Vissarionovič nás zavolal k sobě a vyložili jsme mu své důvody ke každému předloženému řešení. Josif Vissarionovič poukázal na to, že pravoúhlé řešení by bylo nesprávné a připomínalo by budovu obyčejného typu. Současně vyslovil souhlas s navrženým výškovým okrouhlým řešením, které by zvedlo palác do výšky 415 metrů místo 275 metrů, a s postavením sochy V. I. Lenina podél vertikální osy Paláce sovětů, a ne podél osy podélné, jak to bylo v plánu přijatém.“
U toho se genialita vůdce pochopitelně nemohla zastavit. „Vrozený cit soudruha Stalina pro otázky rozměrů nám velmi pomohl při ustalování rozměrů Leninovy sochy. Podle náčrtového plánu neměla socha překročit výšku 75 metrů. Avšak my, autoři projektu paláce, chtěli jsme uvést v soulad vztah mezi budovou a sochou tak, aby vytvořila například čtvrtinu celé stavby a rovnala se přibližně 100 metrů. Soudruh Stalin nás podporoval v této otázce.“
„Soudruh Stalin věnoval zvláštní pozornost velkému sálu, komposičnímu středisku paláce. Soudruh Stalin se nás ptal, zda je možné zvýšit počet míst ve velkém sále, a důrazně podtrhoval, že je to potřebné proto, aby byl palác co nejpřístupnější širokým masám. Při zvyšování počtu míst ve velkém sále jsme došli k číslu 21 tisíc. Soudruh Stalin projevil ohromující cit znovu v otázkách architektonických proporcí, když nás opravil při projektování předsednických míst ve velkém sále.“
Vůdce rozuměl i osvětlení. „Soudruh Stalin například poukázal na to, že při řešení osvětlení velkého sálu budou lustry tak či onak narušovat styl. Řekl, že v daném případě jsou lustry přežitkem nedokonalé techniky minulosti. Tak bylo rozhodnuto, že se využije nepřímého světla.“
Bylo to všechno prostě velkolepé, ale nebylo z toho nic, byť byl chrám zbořen a začalo se stavět. Práce přerušila v roce 1941 válka a připravené kovové části byly použity na stavbu opevnění a mostů. Po válce už se nepokračovalo a na místě vznikl největší plavecký bazén na světě, což bylo pro obyvatele jistě o něco lepší řešení než místo komunistických schůzí. Po konci SSSR byl znova obnoven chrám, kam občas zajdou Vladimir Putin a Pussy Riot. S Leninem ležícím opodál tak dějiny došly své harmonie.
Jen se tam letos poblíž nekonala tradiční slavná přehlídka na 9. května. Koronavirus vyjel do světa s četnými divizemi a s takovou převahou nikdo nepočítal. Možná je v takovém případě nakonec kostel praktičtějším zařízením.
