Mluví se tu a tam o tom, jak dezinformační weby a řetězové maily ovlivňují českou společnost, a to i daleko nad rámec jejich prvotních čtenářů. Autoři dezinformací – právem – spoléhají na to, že se tyto lži budou dále šířit jako šeptanda ústní cestou a vyloženě spoléhají na to, že „na každém šprochu pravdy trochu“.
Jedno z témat, na které jsem sama citlivá, je antisemitismus. V České republice naštěstí není nijak hojně rozšířený, ale v kontextu řetězových mailů a dezinformačních webů je na něm dobře vidět, jaký mají tyto zdroje lží dopad – právě proto, že je najednou ústní šeptanda napojitelná na konkrétní zdroj, který je na dezinformační scéně zrovna aktuální.
Docela dobrý přehled dezinformačních témat dělají u nás například Čeští elfové, sdružení lidí, kteří po pobaltském vzoru monitorují veřejně přístupnou aktivitu dezinformátorů, což může sloužit jako referenční rámec pro určování, jak je dezinformace, kterou člověk právě od někoho slyšel, v on-line prostoru stará.
Takhle jsem nedávno narazila při zcela náhodné konverzaci s paní, která jinak sama o sobě neměla s Židy žádný problém a která mi ještě říkala, jak se zajímá o kabalu a židovskou mystiku obecně, ráda si prohlíží synagogy, obdivuje Izrael a tak podobně, na to, že v podstatě začala citovat ze lži, kterou nedávno šířily dezinformační weby o tom, že „zuří konflikt mezi židy a Židy“ a upřímně chtěla vědět, co že to vlastně znamená. Protože nebyla zvyklá na práci se zdroji a ověřování informací, které přijímá, akceptovala tuto lež jako „něco, co se děje v židovském světě“ – a kdo kdy navštívil památník Jad Vašem, ví, že přesně na těchto stereotypech a lžích pak začala stavět nacistická antisemitská propaganda.
V naší společnosti stále ještě není mnoho lidí, kteří by byli ochotni kriticky přistupovat k informacím, které čtou nebo slyší, a je to něco, čeho dezinformátoři zneužívají. Že se může jednat i o vážné ohrožení země vidíme například dnes, kdy se někdy od poloviny léta začaly ve velkém šířit hoaxy na téma koronaviru: Že koronavirus vlastně neexistuje, že testování je zavádění čipů do mozku nebo že má koronavirus něco společného s technologií 5G sítí.
Na první pohled jde o tak prvoplánové lži, že se člověk až zdráhá uvěřit tomu, že může najít své příjemce, ale podívejme se na to, jak se taková lež šíří, a co způsobuje. Podobně jako v případě například tzv. „nigerijského spamu“ se opírá o nejprostší uživatele nebo čtenáře, kteří na takhle viditelnou lež naletí. Ti se pak stanou jejími šiřiteli, protože se najednou budou cítit jako „nositelé pravdy, o níž se mlčí“, a přesně v souladu s taktikou dezinformačních webů nebudou vůči pravdě v opozici, ale budou ji relativizovat. Začnou používat ve svém okolí rádoby učené fráze typu „ale kdo ví, jak to vlastně je“, „na všem je trochu pravdy“ případně „stejně všichni lžou“ nebo dokonce „oficiální zdroje lžou víc“.
Touhle metodou se pak při běžných konverzacích stává prvotně okázale neuvěřitelná lež uvěřitelnou zejména kvůli tomu, že svým přátelům věří i ti, kteří by na okatou lež, co jim přijde mailem, neskočili.
Není potřeba ani dodávat, co tohle znamená například v současné situaci z hlediska ochrany před pandemií: Když je velká část obyvatelstva najednou ochotna věřit konspiračním teoriím, je, i případné represi navzdory, velmi těžké prosadit epidemiologický plán, který by fungoval – protože epidemiologická opatření fungují právě jen tehdy, když jsou lidmi respektována.
Jistě, dlouhodobé řešení je samozřejmě v osvětě – ve školách pro děti a v médiích pro dospělé. Ale existuje při dnešní konfiguraci sněmovny vůle k tomu, aby dezinformace někdo jako bezpečnostní hrozbu řešil? Odpověď nechávám na čtenáři.
