Bývalý náměstek Andreje Babiše na ministerstvu financí Lukáš Wagenknecht je přesvědčený, že současná debata o tom, kdo byl vlastníkem společnosti Farma Čapí hnízdo v době, kdy čerpala 54milionovou evropskou dotaci, je z velké části nesmyslná. Podle Wagenknechta není příliš podstatné, zda byla Farma Čapí hnízdo malým či středním podnikem, ani není důležité, kdo byl držitelem jejích anonymních akcií v letech 2008–2013. A nijak nezáleží ani na tom, koho ve středu Andrej Babiš ve sněmovně za onoho anonymního vlastníka akcií označí, protože může označit kohokoliv, s kým se na tom předem domluví.

Podstatný je naopak podle Wagenknechta fakt, že malý či střední podnik jedná protiprávně, jestliže požádá o dotaci s vědomím, že má možnost získat financování pro svůj projekt jinými způsoby – například u banky nebo od strategického partnera projektu. A právě to byl případ Farmy Čapí hnízdo.

Svůj pohled na kauzu Čapí hnízdo zveřejnil Wagenknecht na svém blogu na serveru Aktuálně.cz. Právě svého bývalého náměstka Wagenknechta označil Babiš nepřímo za původce této kauzy, když v pořadu televize Prima „Partie“ v neděli 13. března uvedl: „Manažer ČSSD říká: ‚Na Babiše chodí do Bruselu anonymy.‘ No, a kdo píše ty anonymy? No, jeden nemocný člověk, můj bývalý náměstek ministra financí, který udával kolegy na ministerstvu, psal na ně trestní oznámení, ano, a díky svým kontaktům v Bruselu posílá anonymy na mě do Bruselu. Ano, a nejen on, i naši poslanci někteří.“

Rozhodli jsme se proto převzít Wagenknechtův článek v plném znění bez redakčních úprav, abychom nemohli být obviněni ze zaujatosti:

„Co nám přinese odtajnění vlastníka Čapího hnízda?

Lukáš Wagenknecht

Co je podle mého podstatné u projektů Čapí hnízdo

Kauza dotací pro Čapí hnízdo hýbe politikou. Nechtěl jsem se k této záležitosti původně nijak vyjadřovat, nicméně opakované dotazy od novinářů, včetně těch z mediálního domu MAFRA, a poloinformovanost veřejné debaty o tom, k čemu vlastně slouží evropské dotace, mě donutila zamyslet se a pokusit vyvrátit řadu mýtů, které tuto kauzu obestírají. Celá debata o tom, kdo byl vlastníkem firmy Farma Čapí hnízdo, je totiž z velké části nesmyslná, a to minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, není zas až tak podstatné, jestli byla firma Farma Čapí hnízdo malým či středním podnikem. Za druhé, není důležité, kdo byl držitelem anonymních akcií této firmy v letech 2008 – 2013. Zároveň nijak nezáleží na tom, koho ve středu pan ministr financí ve Sněmovně za anonymního vlastníka označí. Podle mě je podstatné úplně něco jiného, něco o čem se raději nemluví nahlas.

Není vůbec podstatné, jestli byla firma formálně malým či středním podnikem

Každá dotace pokřivuje trh. Pokud se dotace přesto poskytuje, musí k tomu být zvláštní důvod spočívající v ochraně určité vyšší hodnoty než je svobodná tržní soutěž. U dotací malým a středním podnikům je tímto zvláštním důvodem jejich omezená možnost získat na své projekty úvěry na standardním bankovním trhu. Smyslem evropských dotací pro malé a střední podniky je poskytnout jim finanční prostředky na projekty, na které by jinak nedosáhly. Jinak řečeno, jestliže malý či střední podnik má prostředky či možnosti, aby na svůj projekt získal standardní úvěr od banky, nebo pokud má strategického partnera, který mu může pomoci projekt financovat, pak nemá nárok na dotaci. Evropské dotace jsou zde pouze pro ty malé a střední podniky, které výhody z nich plynoucí skutečně potřebují. Pokud malému a střednímu podniku, který dotaci nepotřebuje, protože není znevýhodněn, úředníci dotaci přesto dají, jednají protiprávně. Stejně protiprávně jedná malý a střední podnik, pokud žádá o dotaci s vědomím, že má možnost jednoduše získat financování pro svůj projekt jinými způsoby – například u banky nebo od strategického partnera projektu.

Z veřejně dostupných zdrojů víme, že společnost Farma Čapí hnízdo požádala o projekt s rozpočtem 203 milionů. 50 milionů dostala od dotačního úřadu, zbytek si musela profinancovat sama. Současně se dá na internetu z účetních závěrek zjistit, že Farma Čapí hnízdo od Agrofertu, svého strategického partnera, mohla získat a skutečně získala záruku pro úvěr na standardním trhu pro projekt Čapího hnízda ve výši 350 milionů. Na rozdíl od skutečně znevýhodněného malého podniku, kterému by žádná banka obdobnou sumu na podobný projekt nikdy jenom tak bez ručení mocného holdingu nepůjčila. Máte-li někdo malý podnik s hodnotou dva miliony, můžete si to zítra u své banky či jakékoli jiné banky vyzkoušet na vlastní kůži. Jsem zvědavý, jak dopadnete.

Díky zaručenému úvěru, který byl sedminásobně vyšší než dotace a převyšoval rozpočet projektu o 150 milionů, firma Čapí hnízdo nebyla nijak znevýhodněna kvůli své velikosti při přístupu k financování projektu. Naopak je zřejmé, že žádnou dotaci vůbec nepotřebovala, protože mohl být projekt financovaný z úvěru úplně celý. Krom toho strategický partner projektu zajišťoval firmě Farma Čapí hnízdo řadu služeb souvisejících s realizací projektu Čapího hnízda – například stavební práce nebo služby designéra a architekta. Opět jestliže strategický partner projektu mohl pomoci a skutečně pomohl zajistit realizaci projektu, který by skutečně znevýhodněný malý a střední podnik sám nezvládl, pak je zřejmé, že žádnou dotaci nepotřeboval.

Není důležité, kdo byl držitelem anonymních akcií firmy Farma Čapí hnízdo a.s. v letech 2008–2013

Za druhé, je zcela nepodstatné, kdo byl držitelem anonymních akcií firmy Farma Čapí hnízdo v letech 2008–2013. Nijak tedy nezáleží na tom, koho pan Babiš za anonymního držitele označí, nebo kdo se k tomu sám přizná. Může totiž označit úplně kohokoli a nebude možné nijak ověřit, zda tato osoba skutečně tímto anonymním držitelem byla či nebyla. Kouzlo anonymních akcií totiž spočívá v tom, že je jejich vlastníkem ten, kdo je v danou chvíli fyzicky drží v ruce. Anonymním akcionářem může být úplně kdokoli. Hypoteticky, kdyby anonymní akcionář, který měl anonymní akcie v ruce, předal tyto akcie jiné osobě, která by je předala jiné osobě atd., mohly by se jako anonymní akcionáři Čapího hnízda za pět let vystřídat všichni občané České republiky, jež jsou způsobilí k právním úkonům. Pan ministr tak může označit za anonymního vlastníka jakéhokoli člověka a tento člověk skutečně mohl být oním anonymním vlastníkem, pokud v letech 2008 – 2013 držel anonymní akcie firmy Farma Čapí hnízdo alespoň sekundu v ruce. Je evidentní, že pro odpověď na otázku zda byla dotace firmy Čapí hnízdo poskytnuta oprávněně či neoprávněně, je ukázání na osobu, která možná byla, možná nebyla anonymním vlastníkem, zcela irelevantní.

Kdyby si kdokoli – místo vymýšlení zbytečných argumentací, zda stát mohl či nemohl dávat dotace firmám s nejasnými vlastníky – dal nepříliš obtížnou práci s dohledáním relevantní judikatury Evropského soudního dvora – jedná se o evropské dotace podléhající evropskému právu – mohl by mimo jiné zjistit následující:
• Nezáleží tolik na tom, kdo malý či střední podnik formálně vlastní, ale zda tento podnik jedná samostatně a nezávisle, nebo zda jedná společně s jiným podnikem.
• Nezávislost a samostatnost malého a středního podniku nesmí být obcházena z formálních důvodů nebo pomocí čistě formálních právních konstrukcí.

V této souvislosti poté lze z údajů v médiích ohledně firmy Farma Čapí hnízdo zjistit následující fakta:
• Poskytnutí úvěru nebo záruky k úvěru ze strany společnosti skupiny Agrofert, která se zaručila za úvěr pro firmu Farma čapí hnízdo a.s.
• Vlastníkem pozemků, na kterých byl realizovaný projekt Čapí hnízdo, byla společnost IMOBA ze skupiny Agrofert.
• Andrej Babiš, jako fyzická osoba – 100 % vlastník skupiny Agrofert, a skupina Agrofert se podíleli na faktickém provozování projektu Čapí hnízdo:
– dlouhodobý podnájem jedné z nemovitostí na Čapím hnízdě Andreji Babišovi nebo skupině Agrofert,
– skupina Agrofert byla strategickým partnerem projektu Čapí hnízdo,
– společnost IMOBA se podílela na přípravě projektu (projektová dokumentace, investor atd.),
– společnost skupiny Agrofert poskytovala společnosti Farma Čapí hnízdo pronájem vozidla,
– valné hromady společnosti Farma Čapí hnízdo se konaly v sídle společnosti Agrofert,
– Andrej Babiš a jeho partnerka se podíleli realizaci samotného projektu Čapí hnízdo.
• Jako členové statutárních orgánů společnosti Farma Čapí hnízdo byly osoby blízké Andreji Babišovi.
• Jako členové statutárních orgánů společnosti Farma Čapí hnízdo zasedaly osoby, které byly současně ve statutárních orgánech společností skupiny Agrofert.

Spojíme-li si tato fakta s výše uvedeným stanoviskem Evropského soudního dvora v kauzách týkajících se poskytování evropských dotací, může si každý učinit svůj závěr sám. Může si učinit vlastní závěr o tom, zda byla firma Farma Čapí hnízdo nezávislým a samostatným podnikem – bez ohledu na to, že Čapí hnízdo po celou dobu ve skutečnosti anonymně vlastnil Tonda Blaník, Červená Karkulka nebo jakákoli jiná osoba, kterou se možná dozvíme ve středu. Každý si může učinit vlastní závěr také o tom, jestli tato nezávislost a samostatnost byla jakýmikoli formálními právními konstrukcemi obcházena. V neposlední řadě si každý může učinit vlastní názor, jestli byla dotace poskytnuta protiprávně. Jakýkoli auditor trochu zběhlý v oblasti evropských dotací by měl mít podobnou kauzu vyřešenou stejně jako já za jedno odpoledne.

Jaká si vzít poučení z Čapího hnízda?

Kauza Čapí hnízdo ukazuje na dva závažné problémy. Za prvé to, že dotační úřady neřeší, zda se v Česku čerpají evropské dotace oprávněně či nikoli. Dodnes v podstatě nikdo nekontroluje skutečného vlastníka, a to minimálně v případech, kdy o dotaci žádá nějaký finančně silný hráč (viz komentáře Davida Ratha a dalších úředníků odpovědných za schvalování dotace, že dotaci na Čapí hnízdo nešlo nedat). Za druhé, je naprosto nutné, aby nejen o veřejné zakázky, ale i jakékoli dotace mohly žádat pouze firmy s jasně prokazatelnými vlastníky. Když už pro nic jiného, tak aby se podobné mediální frašky a tahání anonymních vlastníků v kauze Čapí hnízdo jako králíků z klobouku kouzelníka Pokustona již v budoucnu nemohlo opakovat.

Použité zdroje:

• Publikované informace z tištěných a elektronických médií
• Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků
• Rozhodnutí Evropského soudního dvora C-110/13 z 27. února 2014 ve věci HaTeFo GmbH proti Finanzamt Haldensleben
• Rozhodnutí Evropského soudního dvora C-91/01 z 29. dubna 2004 ve věci Itálie vs. Evropská komise“

■ ■ ■

Lukáš Wagenknecht (37)

■ Ekonom a státní úředník, od února 2014 do června 2015 byl prvním náměstkem ministra financí Andreje Babiše pro oblast finančního řízení a auditu. Poté jej Babiš z této funkce odvolal.

■ V letech 2003–2006 působil na ministerstvu vnitra, kde se jako úředník zabýval interním auditem. Později přešel do soukromé sféry a do konce roku 2007 pracoval pro společnost Foxconn CZ, v níž se věnoval internímu auditu, systému řízení kvality a výrobě ICT.

■ Jeho pracovní kariéra pokračovala v letech 2007–2009 na Regionální radě regionu soudržnosti Střední Čechy, kde byl vedoucím odboru interního auditu a měl na starosti i problematiku fondů Evropské unie. V letech 2009–2013 působil opět v soukromém sektoru, a sice ve společnosti Deloitte, kde se jako manažer zabýval vnitřním kontrolním systémem, Evropskou unií, manažerskou kontrolou a auditem.

■ V roce 2013 byl krátce zaměstnán v Dopravním podniku hl. m. Prahy jako vedoucí odboru interního auditu.

■ V letech 2009–2013 byl viceprezidentem Českého institutu interních auditorů, v současnosti je členem jeho rady.

■ V současné době je předsedou think tanku Good Governance, který se zaměřuje na výzkum, vzdělávání a policy advocacy v oblasti praxe utváření a správy věcí veřejných.

■ Vypracoval například audit projektu Krajská zdravotní, mimořádný audit Operačního programu ROP Severozápad nebo audit monitorovacího systému pro čerpání strukturálních fondů.

■ V roce 2015 mu Nadační fond proti korupci miliardáře Karla Janečka udělil „Cenu za odvahu“.

■ Podle článku Lenky Zlámalové „Babišův udavač“, který byl zveřejněn 11. ledna 2016 na serveru Echo24, si Wagenknecht už před nástupem na ministerstvo financí přinesl z poradenské firmy Deloitte pověst, že udával své klienty. Na ministerstvu financí pak podal kvůli projektu Státní pokladny trestní oznámení, mířící nejen na exministra financí Miroslava Kalouska, ale také na náměstka pro rozpočet Jana Gregora, který byl v té době Wagenknechtovým kolegou. Podle Lenky Zlámalové tak bylo jen otázkou času, kdy se objeví udání na Babiše.