Už se zdálo, že to má téměř v kapse. Koalice Piráti/STAN převzala dominanci v průzkumech veřejného mínění v čase vrcholící pandemie a její lídr Ivan Bartoš měl legitimní ambici se stát českým premiérem. Piráti začali dokonce už veřejně rozdělovat křesla ve vládním kabinetu a sebevědomě nabízeli vládě své experty na řešení aktuálních problémů. Nejnovější průzkumy však signalizují, že podpora Piráti/STAN oslabuje, ANO chytá druhý dech a středopravá koalice SPOLU stabilizuje své preference. Piráti evidentně ztratili vítr a Bartoš už není jediným nejžhavějším adeptem na post premiéra. Co se událo s favorizovanou dvoukoalicí a jejím lídrem? Prostě jsme se stali svědky poměrně velkého předvolebního omylu… Nic víc, nic míň.
Piráti údajně milují fakta a data. Nemůže se jim tedy nikdo divit, že celkem rychle zareagovali na růst popularity v průzkumech veřejného mínění a začali připravovat společnost a sami sebe na vládnutí a konkrétní personální nominace. Ivan Bartoš a spol. si byli rovněž vědomi, že názorové spektrum potenciálních pirátských voličů je až příliš široké a především nestálé. To se začalo potvrzovat v posledních měsících a týdnech, když polevily katastrofální pandemické statistiky a epidemiologická situace v Česku se začala mírnit a upokojovat a preference Pirátů začaly kolísat.
Premiér Andrej Babiš převzal ofenzivu a odstartoval volební kampaň neslavně slavným projevem v poslanecké sněmovně, kde identifikoval Piráty jako největšího politického nepřátele a označil je za hrozbu tradiční české domácnosti. Souběžně s tím média podrobila detailní analýze předvolební ekonomický program dvoukoalice Piráti/STAN a část veřejnosti musela přirozeně znejistit, vinou sice sofistikované, ale nepřehlédnutelné úvahy o možnosti zvyšování daňového zatížení.
Piráti tak definitivně přišli o dosavadní komfortní postavení nového a mocensky nezatíženého politického subjektu. Naopak, dostali se do hluboké defenzivy a museli vysvětlovat své postoje k otázce migrantů, zvyšovaní daní za nemovitostí, nebo k setrvání ČR v Evropské unii a NATO. A tak dvoukoalice, která chce proklamativně vrátit zemi budoucnost, nedělá nic jiné, než vysvětluje výroky Ivana Bartoše z minulosti o NATO, migrantech, kandidatuře za ANO, nebo odmítaní vstupu ČR do unie. Strana, která programově chystala celou zemi na své volební vítězství a akceptaci Ivana Bartoša na pozici premiéra, se dostala do totální defenzivy a vyklízí dosavadní pozice v průzkumech.
Jakkoli se však část potenciálních voličů začala od dvoukoalice Piráti/STAN odvracet a sázet mimo jiné na předvídatelnost koalice SPOLU na čele s volebním lídrem Petrem Fialou, začali Piráti tvrdě a chybně pracovat na nové image Ivana Bartoše. A ten začal zásobovat své sociální sítě fotografiemi, které ho ukazovaly na setkáních se zahraničními investory, velvyslanci, premiéry, prezidenty; a tuhle metamorfózu završil pracovní a volební návštěvou v Bruselu. Tu vypointoval bezprecedentní úvahou o zvyšování rozpočtu na obranu a podporou aktivního členství České republiky v Severoatlantické alianci. Jestli by se tedy setkali Ivan Bartoš z roku 2010 a Ivan Bartoš z roku 2021, normálně by se nepoznali, protože se bavíme o úplně cizích a odlišných lidech.
Piráti vyhodnotili ztrátu části voličského potenciálu jako nutnost nové strategie, která stylizuje Bartoše do pozice potenciálního státníka, akceptovatelného v zahraničí i širokou veřejností. Původně inovativní, krajně nestandardní a nečitelný politický projekt, který demonstrativně šel po krku všem „zkompromitovaným“ politickým garniturám s hlasitým křikem „Pusťte nás na ně“, se tak stává organickou součástí toho údajně zkorumpovaného a prohnilého systému. Piráti se tak snaží zařadit a souběžně rekultivovat volebního lídra, kterému patrně po aktuální volební kampani už jako originální zůstanou pravděpodobně jenom ty dredy.
Když se nebabišovský svět poohlížel po alternativách, vždy tu stáli typologicky absolutně rozdílní lídři dvou odlišitelných volebních koalic, Petr Fiala a Ivan Bartoš. Paradoxně, koalice SPOLU a Petr Fiala zůstali stejní, rozdíl však postupně mizí a Piráti se tak vydávají do úplně nových a neznámých vod. Boj o udržení bývalých voličů ODS a TOP 09 je tak zaměstnal, že téměř úplně zapomněli na svého hlavního volebního rivala, který převzal ofenzivu. Pokud se nevzpamatují, črtá se dnes jeden z největších a nejnebezpečnějších volebních omylů v polistopadových dějinách.