REPORTÁŽ JXD / Absolvoval jsem přes messenger skoro hodinový rozhovor s internetovým podvodníkem, který láká z lidí peníze. Vybral si mne na facebooku podle fotografie – asi z ní usoudil, že již jsem dementní. Ten rozhovor je poučný a nejhorší je, že je naprosto legální. Čórman – rozumějte zloděj – neporušil žádný zákon, žebrat i lhát, že nemá na svačinu, je legální. Na kolik jen starců s oslabenou bdělostí ten den narazil a kolik z nich mu těch deset tisíc, co chtěl po mně, poslalo, bohužel nevím.

Jen málokdy se muži mého věku podaří, aby jej někdo se zájmem oslovil proto, že je starej, šedivej a ošklivej. Mně se to podařilo – ovšem ten oslovující byl podvodník. A vydával se za půvabnou ženu. Když mi od „ní“ přišel obecný vzkaz, jak se mám, přes messenger, nejprve mne napadlo, že se jedná o vášnivou čtenářku mých textů. Po rozkliknutí profilu však bylo zjevné, že dáma na fotografiích nesouloží zadarmo, a už vůbec neoslovuje přes internet staré dědky. Atraktivní cca třicátnice vizuálně byla až prototypem chladně uvažující zlatokopky. Levé stehno a pravé rameno zdobila pěkná tatuáž a před objektivem se na fotkách kroutila jak užovka. No a když se mě v třetím vzkazu optala, čím že jsem se to proslavil, že mám 12 000 sledujících, byl jsem na svém. To nebude čtenářka. A poprvé v životě jsem absolvoval rozhovor s opravdovým internetovým podvodníkem. Doba, kdy témata na články sama lezou do počítače, je pro novináře zlatým věkem.

Hovoří podvodník

Čórman: Jsem na vše sama, jak se říká, ve dvou se to táhne lépe, jenže mám smůlu na chlapy. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl…

Jxd: No to nemám ani já

Čórman: Rozumím. Takže podle té zprávy soudím že by jsi mi nepomohl.

Jxd: A jak bys chtěla pomoct?

Čórman: Zlato, neznáme se, takže nijak… Hoď to za hlavu.

Jxd: Mě to fakt zajímá. Jsem takový pomáhající typ!

Čórman: Věřím, že tě to třeba vážně zajímá a že jsi pomáhající typ, jsem též taková. Pracuji v nemocnici na ldn takže se starám o lidi…. Ale neznáš mě ještě a přeci by jsi nepomohl holce (slečně) kterou neznáš. To bych po tobě vlastně ani nemohla chtít, propadla bych se hanbou.

Jxd: Záleží na tom, jakou pomoc potřebuješ – naštípat Ti dřevo bych nezvládl…

Čórman: I když Věřím že jsi skvělí člověk a máš srdíčko na správném místě

Jxd: Tak to zkus!

Čórman: Bohužel bydlím v paneláku v pronájmu. Takže dříví nemám haha.

Jxd: Nezvládl bych Ti ani vymalovat.

Čórman: No dobře když na tom tak trváš buď mě zablokuješ nebo pošleš do prd…  Nebo mi uděláš radost…. Zlato, asi nebudeš věřit, ale nemám doma ani s čeho vařit… Do práce chodím bez svačiny, jsem už hotová, nevím, kudy kam, tohle byly nejhorší svátky v mém životě… Prosím se kámoškam jak blbá aby mi půjčili do výplaty, ale žádná nemá… Nemám nikoho, na koho bych se mohla obrátit a výplatu beru až 16 – 17… Je mi to trapné, ale kdyby jsi mi mohl pomoci, skočila bych radostí do vzduchu. Po výplatu bych ti to hned poslala zpět… Byla bych ti strašně moc vděčná! Zachránil by jsi mě, pokud nemáš nebo nemůžeš, tak se nezlob, že jsem se zeptala… Jsem už zoufalá.

Jxd: A kolik bys potřebovala poslat?

Čórman: Mám slzy v očích cítím se opravdu hrozně… a kolik ..  nevím jak na tom jsi a kolik by jsi mohl ?? Nejsem sobecká nemyslím jen sama na sebe. Hlavně aby jsi měl ty! Na ten nákup, ať mám s čeho vařit, na svačiny do práce, no prostě na život. Ale mám výplatu až 16 – 17, dříve to opravdu nemám jak vrátit.  Až zaberu hned ti to pošlu zpět… Zlepšíš mi náladu, uděláš mi radost, zachráníš mě a příští víkend půjdu s radostí třeba někam na čaj. Kam koliv mě vezmeš:)

Jxd: „kolik by jsi mohl ??“ – to záleží na tom, kolik potřebuješ, aby Ti to nějak pomohlo. Máš kryptopeněženku, nebo bys to chtěla normálně poslat na účet?

Čórman: Jak píšu nevím jak na tom jsi a jaké máš možnosti… Víš sám, že je vše drahé… a kolik potřebuji no dost na moje dluhy, ale to po tobě nechci….6-7  tis by jsi mohl?? Nemám peněženku…. Na účet zlato… O víkendu se sejdeme, pokud tedy máš čas a o výplatu ti to pošlu zpět na účet… Udělal by jsi mi radost, ihned bych si šla do obchodu nakoupit.

Jxd: To by šlo – tak mi pošli číslo účtu.

Čórman: Nejde o peníze, jde o to, že se prosím všem známým a nikdo mi nepůjčí ani blbou tisícovku. A ty mě ani neznáš a pomůžeš mi, chce se mi brečet. Mohu tě obejmout, až tě spatřím?

Jxd: Ano!

Čórman: Jinak tohle je má mamka. Jo a ještě záleží na tom, jakou máš banku, jestli mi to přijde hned nebo ne. Půjdu utíkat do obchodu, napíšu ti, až budu doma, pokud máš whatsapp klidně napiš číslo a můžeme psát tam.

Jxd: Mám (náhodně vybraná banka). A WhatsApp nemám, jen zde Messenger.

Čórman: V pohodě. To přijde hned no jupiiiiii. Máš tedy chviličku můžeš mi to teď poslat?

Jxd: Můžu! Napiš číslo, a máš to tam!

Čórman: (číslo účtu i banku jsem zcenzuroval) Pokud můžeš 10 ať je to zaokrouhlené udělám, kotrmelec a skok do výšky, posílám číslo, hlavně to nespleť, zlatí.

Jxd: OK!

Čórman: Dej mi prosím vědět, až to odešleš.

Jxd: OK

Čórman: Co děláš?

Čórman: To trvá minutu ani ne.

Čórman: Jsi tu zlatí

A pak už bylo jasné, že něco tuší – Čórman zjevně koukal do svého internetového bankovnictví, a mých deset tisíc nikde. Tak znervózněl, že vymazal číslo účtu a několik dalších vzkazů. A tak jsem přitvrdil a položil několik vtipných otázek typu „Jsi Nigerijec?“ a Čórman se dovtípil, že není vše OK.

Jxd: Proč máš dvakrát stejnou fotku maminky na profilu?

Čórman: Asi jednu jako úvodní a jednu jsem přidala normálně na zeď. Abych ji měla tady nahoře, víš.

Jxd: Hele, a jak Tě napadlo napsat zrovna mně?

Čórman: Vyskočil jsi mi tady na fb –  koho možná znáte – tak jsem se mrkla na tvůj profil A zalíbil jsi se mi, tak jsem napsala. Pokud to vadí nebo otravuji, tak zapomeň na vše co jsem psala a klidně mě zablokuj.

Čórman se kroutil víc a víc, a tak jsem odtajnil i tristní skutečnost, že jsem novinář, který mimo jiné píše i o světě internetu – a že děkuji za podklady pro skvělý článek.

Čórman: Jdi s tím někam prosím tě… nezajímá mě co si myslíš mysli si co chceš dej to do televizních novin… klidně i prezidentovi je mi to vážně ukradené nic špatného jsem neudělala ty jsi trval na tom ať ti napíšu co mě trápí a teď mě tu obviňuješ z něčeho, co si jen myslíš, protože jsi určitě v minulosti někomu naletěl, mám pravdu? Tak máš v hlavě zabudované, že jsou takové holky všechny… kdybys náhodou nevěděl… tohle o čem píšeš je trestný čin… myslíš si, že by mi to stalo za to? Za pár drobných? To vážně ne… a pokud jsi tak chytrý, jak se tu prezentuješ tak by jsi měl vědět že musíš mít ověřený účet občanským průkazem e-mailem a telefonním číslem:) .. shoda náhod vím o čem píšeš kolega s práce byl v minulosti takto podveden přišel o desítky tisíc věřil jedné slečně pomáhal ji… nakonec to udal na PČR dotyčný dostal podmínku a do teď mu to splácí… takže Pane Doležal musíte o dům dál.

Jxd: Já jsem spokojenej, na článek mám vše, takže o dům dál fakt nemusím.

Čórman pak napsal, že mi klidně zavolá. Tak jsem přes messenger zavolal já. Nevzal to. Jen do chatu připsal: „Vím, že se nudíš, ale nenarazil jsi na to, na co si myslíš, že jsi narazil tak hledej dál přeji hodně štěstí určitě to budou super články měj se krásně a ať se ti daří Sbohem…“ A smazal účet. Ne že by mě zablokoval – smazal ho, vyhodnotil jej jako následkem dekonspirace dále nepoužitelný. (Konverzace není jazykově upravena, pozn. red.)

Co s tím?

Pro mne má celá událost osobní rozměr. Na tak jednoduchý podvod nalétne opravdu asi jen extrémně patologicky osamělý nebo dementní stařec. Je pro mne velkou lichotkou, že na tyto mé vlastnosti podvodník z mé fotografie usoudil. Když však tuto osobní poctu pominu, jde o mimořádně rafinovaný způsob podvodu – i když u mě dosud demence nedosáhla té hloubky, abych Čórmanovi těch deset tisíc poslal. V České republice je dva a půl milionu důchodců – seniorů, ženy se dožívají vyššího věku, tak počítejme kolem milionu postarších mužů. Deset procent populace. Řadě z nich už léta nenapsala žádná žena, natož třicetiletá vykroucená děva, která byla na fotkách toho účtu. A řada z nich trpí lehkou poznávací poruchou (subdemence) nebo některou z mnoha typů demencí, které lidi postihují. Takže teoretických plátců můžou být statisíce.

Tento podvodník byl na dementní zjevně zaměřen. Podobné podvody, kdy osamělé ženy posílají falešným americkým důstojníkům peníze na letenku, aby je ten voják přijel vysvobodit z jejich samoty, trvají dlouhé večery. „Voják“ si s osamělou ženou povídá, nechá ji do sebe zamilovat, slíbí jí manželství… Ten můj podvodník šel tvrdě na věc, rovnou a bez zaváhání. Stylem, který mu člověk se zachovalým uvažováním nemůže věřit.

Náklady jsou minimální. Nešlo o generované fotografie, měl jich tam desítky – buď někde podvodník vykradl FB účet, nebo má nějakou lepou zlatokopku na tuhle práci najatou a vždycky jednou za měsíc ji nechá vyfotit deset selfíček. A pak ty fotky používá na desítkách či stovkách falešných FB účtů.

Ten, ze kterého Čórman žebral u mě, byl tři roky starý a fotky přibývaly celé tři roky. Takže jediná investice je práce vedení falešných účtů, získávání obrazového obsahu a pak jen oslovování starých a dementně působících profilů mužů. Kromě práce neriskuje podvodník vůbec nic.

Podvod je trestný čin podvodu, až když je škoda nad deset tisíc. Je-li nižší, jde o přestupek, a žádat facebook o logy kvůli přestupku úřady nebudou. A navíc: vše, co mi ten podvodník do messengeru předváděl, nebylo trestné. Nechtěl po mně přístup do internetového bankovnictví, nenabízel investice do falešných investičních fondů, jen somroval. A žebrat není nelegální. Stejně tak není trestné při tom žebrání lhát.

Podvodník se nepohybuje v žádném rizikovém terénu, jediné, co mu hrozí, je, že musí smazat „provařený“ účet. Ale on jich má – se stejnými fotkami té „hladové zdravotnice“, ale s jiným falešným jménem – možná padesát. Nějaká systémová obrana proti podobným pokusům podle mne neexistuje. Jen snad praktičtí lékaři, psychiatři a gerontologové by měli u pacientů, u kterých zjistí, že se jim nějaký typ kognitivního úpadku rozjíždí, naléhavě informovat jejich rodinu, aby dědečkovi či babičce zrušili přístupy do internetového bankovnictví. Ti osamělí mají smůlu.