Pokud jste netradiční politik mé váhové kategorie, který i přes trestní stíhání vyhraje se svým hnutím ANO volby rozdílem třídy, nesmí vás zastavit ani opětovné účelové vydání poslaneckou sněmovnou do rukou policie. A protože mi nepsaná politická pravidla, či dokonce evropská politická kultura nic neříkají a mám podporu obdobně fungujícího prezidenta, mohu se stát premiérem, i když zprvu pouze menšinové vlády. 

Protože si všechny demokratické strany nelogicky jako podmínku ke vstupu do vlády stanovili, že já jako premiér nesmím být stíhán policií, a bohužel alespoň jednoho z těchto partnerů ke koaličnímu vládnutí potřebuji, jsem nucen tuto situaci řešit. A jak lze tento problém vyřešit – pouze z pozice premiéra, který má v rukou veškerou exekutivní moc a zároveň poslušné a ke všemu odhodlané ministry, zejména pak vnitra, spravedlnosti a zahraničních věcí. 

Trestní stíhání sice vede formálně nezávislý policejní orgán pražského krajského ředitelství, dozorovaný obdobně nezávislým státním zástupcem z městského státního zastupitelství, nicméně oba tyto orgány činné v trestním řízení – jak přece všichni dobře víme – nefungují ve vzduchoprázdnu, a jsou poměrně citlivé na aktuální politickou situaci. Velmi dobře chápou, že premiérem jsem já a nikdo jiný.

Oba dva – jak policista, tak i dozorující státní zástupce – jsou mými hlavními cíli, protože si zjevně neuvědomují, že účelově hatí můj plán být nejlepším premiérem a řídit Českou republiku stejně úspěšně jako firmu. A dohánět v majetkových přehledech Forbesu Petra Kellnera a jeho PPF.

  Po krátké analýze situace, bez ohledu na nulový politický mandát vlády, jsem si identifikoval jako nejslabší místo Generální inspekci bezpečnostních sborů, nezávislou instituci ve své premiérské podřízenosti, která může při správném postupu zkomplikovat činnost policistů vedoucích trestní stíhání nebo je dokonce odstavit od vyšetřování. 

Proti řediteli generální inspekce Michalu Murínovi stačilo účelově nasadit špičky státních zástupců, čímž jsem vyslal důležitý signál nejenom dovnitř policie, ale také do soustavy státních zastupitelství. Nebyla náhoda, že se ministr spravedlnosti zmínil o možnost „převolit“ státní zástupce výběrovými řízeními a svěřenská média komentovala mou potenciální podporu při naplnění ambicí nejvyššího státního zástupce v evropských strukturách.

Situaci poněkud zkomplikoval fakt, že ředitel Murín nepochopil mé dobře míněné rady, nepřistoupil na můj časový plán a dobrovolně odešel až o dva měsíce později, než jsem potřeboval. Určité zdržení ovšem přináší i nezávislé výběrové řízení, ve kterém však jistojistě vyhraje můj kandidát. Proč bych ho ostatně vůbec dělal, že?

Abych se dostal k ředitelům centrálních policejních útvarů, ale i pražského ředitelství, využiji přestávky a nabídnu policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému post, který se neodmítá: velvyslance na Slovensku. Přes svá média zároveň vypustím informaci, že z funkce chce odejít ředitel pražské policie, Miloš Trojánek následně svou funkci opustí a já mám konečně otevřenou cestu přímo k vyšetřujícímu policistovi.

Dozorující státní zástupce, až dosud podporující postup policejního orgánu, konečně pochopil situaci a na základě mnohokrát medializované stížnosti zastavil trestní stíhání Jaroslava Faltýnka, mé pravé ruky v hnutí ANO. Avizoval sice něco policistům do budoucna, ale zastavit moje stíhání a stíhání mých rodinných příslušníků se zatím ještě neodvážil. 

Nemám moc času: Blíží se termín sestavení nové vlády a já pod tlakem musel slíbit ministerstvo vnitra budoucím koaličním partnerům. Situaci mi ještě komplikuje fakt, že se stávajícím ministrem spravedlnosti již do nové vlády nepočítám… 

Ještě musím vyřídit dalšího protivníka, kterým je Úřad pro zahraniční styky a informace, a nechám proto jeho ředitele Jiřího Šaška postavit mimo službu. Jsem přesvědčen, že civilní rozvědka pod sociálně demokratickým ministrem vnitra Chovancem proti mně pracovala, že stojí za různými aférami, včetně oživení mého bývalého řídícího důstojníka StB Julia Šumana.

Spěchám, chvátám, nemám čas, a proto nemohu brát ohled na národní bezpečnost České republiky, ale na svoji vlastní. 

Ještě zbývají ředitelé celostátních policejních útvarů, zejména mé oblíbené Národní centrály proti organizovanému zločinu, jejíž ředitel Michal Mazánek by také mohl oznámit svůj „dobrovolný“ odchod… K těm ostatním se vrátím nejpozději po odchodu policejního prezidenta. Pak musím dokončit ovládnutí vedoucích postů zpravodajských služeb. 

Trestní stíhání za této situace zmizí samo od sebe. A je jedno, zda ho zastaví policisté, či státní zástupce. Ochráním svou rodinu, dobré podnikatelské jméno, a konečně budu přijatelný i pro koaliční partnery.

Anebo ne?

Autor je poslancem ODS

Psáno pro měsíčník Strany soukromníků České republiky, aktualizováno k 1. 7. 2018.