KOMENTÁŘ / Zatímco kanadský zpěvák The Weeknd na nedělním koncertě v Praze zpíval o lásce, mezi diváky docházelo k přehlídce stěží zastavitelné nenávisti. Té ukrajinsko-ruské i česko-ukrajinské. Otázku, jak se Ukrajina zachová k ruskojazyčným obyvatelům osvobozených území, dostal nedávno v Praze ukrajinský prezident. Dilema, co s nenávistí po válce, se ale týká i Česka.

Letiště v pražských Letňanech je zaplněno šedesátitisícovým davem fanoušků kanadského zpěváka Abela Makkonena Tesfaye, známého jako The Weeknd. Na jeho koncert tu čekají i tři ženy z ukrajinského Lvova spolu s autorem tohoto textu. 

Když usedají na jedné z tribun, zjišťují, že kolem nich je více než deset dalších Ukrajinců. Mezi nimi uprchlice, které přišly do Česka v době války, studenti, kteří zde již roky studují, či běžní turisté, kteří přijeli výhradně na tuto konkrétní show. 

Je pod mrakem a poprchává. Lidé jsou v pláštěnkách, i tak však panuje dobrá nálada doprovázená rozpravami v ukrajinštině. O tři řady níže vlaje v rukou neznámého páru žlutomodrá vlajka a tribuna tančí do rytmu udávaného zpěvákovou show. Zatím je atmosféra idylická.

Otázky nejen pro Zelenského

To se částečně změní ve chvíli, kdy jedna z žen, devatenáctiletá Ukrajinka, zjišťuje, že v jiné ukrajinské skupině je také žena, která mluví rusky. „Ty jsi z Běloruska?“ ptá se, zatímco se s negativně překvapeným výrazem otáčí za hlasem.

Následuje prostá, ale výmluvná konverzace: „Nejsem, jsem z Ruska,“ odpovídá rusky mluvící žena, které se dostane jen chladného „aha“ jako odpovědi. „Jsem ale proti Putinovi a pro Ukrajinu. Sláva Ukrajině,“ dodává okamžitě nejistým tónem.

Reakce už nepřichází. Rozhovor je uzavřený bez ochoty zjistit více o tom, jak a proč se Ruska do Česka dostala nebo o jejích názorech na probíhající konflikt.

„Co se to tam stalo?“ ptá se autor textu Ukrajinky po skončení koncertu. „Byla to Ruska. Nesnáším je.“ Zadává do překladače na telefonu svou odpověď: „Dobrý Rus = mrtvý Rus,“ je tam napsáno. Ještě pár minut rozhovor pokračuje ve snaze takto radikální postoj pochopit. Ukazuje se, že mladé Ukrajince ve válce vyvolané Ruskem zemřel blízký příbuzný. Její pocity lze jen těžko rozporovat.

Při přímém setkání s touto nenávistí se ale o to více zdají být namístě otázky jako ta, kterou v červenci položil reportér České televize Andreas Papadopulos ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému při jeho návštěvě Česka:

„Máme v Česku historickou zkušenost po roce 1945 – říká se tomu nekontrolovaný, násilný odsun Němců. To byly desítky tisíc lidí, kteří žili na území nepřítele, hovořili jazykem nepřítele, ale velmi často nepřáteli nebyli. Jak vy a vláda, která vám podléhá, zajistíte, že se tento odsud nebude opakovat na v budoucnu osvobozeném Krymu a v Donbasu?“

„Přijdou si sem a derou se dopředu…“

Nejde ale jen o vztahy mezi Ukrajinci a Rusy. Podle červnového průzkumu CVVM přes čtyřicet procent Čechů nesouhlasí s přijímáním ukrajinských uprchlíků. Ukazuje se to i po cestě z pražského koncertu.

Dav fanoušků se hrne do stanice metra Letňany. Je v něm hlava na hlavě a lidé se zvládají pohybovat pouze „tučňáčím“ krokem – pomalu a krkolomně. Není výjimkou, že někdo do někoho omylem vrazí. 

V jistou chvíli je skupina tří Ukrajinek davem rozdělena. Z ničeho nic jsou od sebe vzdálené zhruba dva metry. Když to tak bude pokračovat dále, hrozí, že se k metru společně nedostanou a odpojená dvojice se bude muset po městě, které nezná, pohybovat bez doprovodu. 

Prostor se trochu uvolňuje a dvě ženy se snaží dostat dopředu. Vtom však šestičlenná česká rodina nesouhlasně zareaguje: „Vůbec, jděte do pr*ele. Čekáme tady všichni a pak tady začnou mluvit ukrajinsky a vráží do nás,“ křičí muž v černé kšiltovce. 

Po omluvě a snaze vysvětlit mu situaci muž ještě přidá: „Přijdou si sem a teď se derou dopředu. Běžte za nás všichni, nebo vás vynesu,“ pokračuje. Jiný přítomný muž se pokouší situaci uklidnit: „V pohodě, problémy nejsou potřeba, normálně je nechte a nekažme si večer.“

Přichází ale další odmítavá odpověď: „Ne, není to v pohodě. Teď půjdou pěkně za nás, nebo dostanou.“ Nato se česká skupina bez ohledu na ostatní sama prodere dopředu se slovy „Zkurv*né Ukrajinky. Suky.“ (rusky/ukrajinsky kur*y, pozn. red.)

Skupina Ukrajinek se nakonec dostává do metra. Tam už k žádnému konfliktu nedochází, pachuť po incidentu ale zůstává. Stejně jako otázka, co dál se všemi podobně negativními emocemi, které válka přináší. 

Konflikt jednou skončí, všudypřítomný zprostředkovaný stres a osobní, často temné osudy a zkušenosti na všech stranách ale zůstanou. Měli bychom se ptát nejen prezidenta Zelenského, ale i sami sebe: Co bude pak, když už dnes nezvládneme společně ani jít v klidu na koncert?

Vyšlo na webu Hlídacípes.org.