Připomeňme si v souvislosti s kandidaturou Mirka Topolánka na prezidenta, jaká byla jeho vláda.

Koaliční vláda Mirka Topolánka si sice mohla užívat pouze zhruba dva a půl roku na výsluní, přesto stihla alespoň zahájit reformu daní, zdravotnictví či penzí a také soutěž na dostavbu Temelína, která však byla nakonec bez vysvětlení zmařena vládou Bohuslava Sobotky (zejména Janem Mládkem z ČSSD a Andrejem Babišem z ANO).

Klíčovými postavami ve vládě se tak kromě premiéra Topolánka (ODS) a jemu sekundujícího ministra financí Miroslava Kalouska (tehdy KDU‑ČSL, nyní TOP 09) stali ministr průmysl a obchodu Martin Říman, ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (všichni ODS).

Ačkoli přinejmenším Říman a Nečas zjevně patřili do jiného „křídla“ ODS, jejich spolupráci s Topolánkem lze charakterizovat jako tvůrčí a v otázkách reforem bezproblémovou. Větší konflikty přineslo pouze rozhodování o Lisabonské smlouvě.

Říman si vládu pochvaloval navzdory tomu, že v ní usedli rovněž Zelení, což se mu jakožto laureátovi ekologické anticeny „Ropák roku“ za rok 2006 nelíbilo. S tehdejšími Zelenými Martina Bursíka totiž sice bylo problematické jednat o rozvoji ekonomicky efektivní energetiky, ale zároveň nevznikaly velké problémy např. při snaze o snižování daní a podobně.

Navzdory Zeleným se Římanovi s Topolánkem povedlo rozjet zmíněnou soutěž na dostavbu Temelína. Také byly po letech středolevých vlád zahájeny zmíněné reformy (snížení daní a ze zákona povinných výdajů, zlepšení financování důchodů i zdravotnické ambulantní péče).

Díky Topolánkovi konečně proběhly řádné restituce bytů ukradených kdysi komunisty včetně svobody pronajímatelů stanovovat si nájmy. Sociální politiku v oblasti bydlení totiž přece stát nemůže přehazovat na vlastníky domů a bytů.

Naproti tomu předchozí vlády pod vedením premiérů z ČSSD majitele bytů de facto okrádaly, a navíc ignorovaly rozhodnutí Ústavního soudu ohledně řešení tohoto problému. Česká republika proto prohrála prozatím se třemi stěžovateli soudní spor u Evropského soudu pro lidská práva. Hrozí však tisíce dalších prohraných soudů. Čeští daňoví poplatníci se tak zřejmě nedoplatí.

Nezapomínejme také, že na návrh ministra Římana byly zrušeny drahé registrační pokladny. Říman také ušetřil na úřednících a díky němu byla rovněž omezena nespravedlivá podpora zahraničních investorů a českých vývozců. Za vlád ČSSD (včetně stávající vlády s výrazným vlivem ANO) byly naopak velkým zahraničním podnikům poskytovány obrovské daňové úlevy i další výhody na úkor české konkurence.

Topolánkovi a polské vládě se podařilo dojednat ochranu prakticky celé Evropy před balistickými střelami (s jadernými hlavicemi), o niž by se postaraly Spojené státy. Byli bychom tak chráněni před útoky z Íránu, ale i před pákistánským nebezpečím pro případ, že by se tam vlády ujal např. Taliban, před severokorejskými útoky z ponorek i před případným nebezpečím ze strany syrského diktátora, který tehdy za pomoci inženýrů z KLDR tajně vyvíjel jadernou zbraň. Když byl mimo jiné i z tohoto důvodu Topolánek na návštěvě u amerického prezidenta George W. Bushe, předseda ČSSD Jiří Paroubek jel s Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) na alternativní cestu do Sýrie dojednávat s tamním diktátorem spolupráci.

Ať tedy každý posoudí sám, zda byla Topolánkova vláda vládou úspěšnou.