Budování komunismu nebyla moc radostná záležitost, ač nám vykládali opak. Protože ale humor těží z kontrastu, nebozí lidé donucení žít v táboře míru a socialismu měli nekonečný zdroj pro svůj humor. Bylo to ovšem občas riskantní. Aby bylo jasno, z toho všeho měli občané legraci i v samotném centru, tedy v SSSR.

Některé sovětské vtipy se měnily v čase, stejně jako ty naše. Historie budování komunismu byla tak dlouhá, že už zdála nekonečná, ale dalo se pořád něco přidávat. Jako třeba v tomto vtipu:

Veliký V. I. Lenin, Josif Stalin, Nikita Chruščov a Leonid Brežněv cestují společně v železničním vagonu. Vlak nečekaně zastaví. Lenin navrhne: „Možná bychom měli vyhlásit subotnik, aby dělníci a rolníci problém vyřešili.“ Stalin vystrčí hlavu z okna a vykřikne: „Jestli se vlak nerozjede, strojvedoucího zastřelíme.“

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Ale vlak se nerozjede. Chruščova pak napadne: „Vezmeme koleje za vlakem a použijeme je k položení kolejí vpředu.“ (Narážka na různé Chruščovovy reorganizace). Ale vlak se stále nepohybuje. Pak Brežněv řekne: „Soudruzi, zatáhneme záclonky, zapneme gramofon a budeme předstírat, že jedeme!“

Za Michaila Gorbačova a jeho perestrojky přišla inovace:

Gorbačov říká: „Stejně jsme jeli špatně!“ a nařídí jet jinudy. V poslední fázi Boris Jelcin rozhodne, že se na koleje vykašlou a pojede se po poli. To už byla narážka na rozpad Sovětského svazu.

Vtipy o Vladimiru Leninovi, vůdci ruské revoluce z roku 1917, si obvykle dělaly legraci z vlastností zpopularizovaných propagandou: z jeho údajné laskavosti, lásky k dětem (Lenin nikdy vlastní děti neměl), sdílnosti, laskavých očí a tak dále. Proto je pak Lenin ve vtipech často zobrazován jako pravý protiklad, jako člověk úlisný a pokrytecký.

Tak například:

Během hladomoru za občanské války přijde do Smolného delegace hladovějících rolníků, kteří chtějí sepsat petici. „Dokonce jsme začali jíst trávu jako koně,“ říká jeden rolník. „Brzy začneme i ržát jako koně!“ „Žádný strach,“ odpoví Lenin.  „My tady pijeme čaj s medem a taky nebzučíme jako včely.“

Nebo:

Skupina dětí z mateřské školy je na procházce v parku a uvidí mládě zajíce. Jsou to městské děti, které zajíce nikdy neviděly. „Víte, kdo to je?“ ptá se učitelka. Nikdo neví. „Ale no tak, děti,“ říká učitelka, „je to postava z mnoha příběhů, písniček a básniček, které si pořád čteme.“ Nakonec na to jedno z dětí přijde, pohladí zajíce a uctivě řekne: „Tak takový jsi, dědečku Lenine!“

Drsnější příběh:

Jednoho dne se Lenin holí před svou dačou staromódní břitvou, když k němu přistoupí malé dítě. „Dědečku Lenine,“ začne dítě dychtivě. „Vodpal!“ odpoví otec ruské revoluce.

Komentář: „Jaký to laskavý muž: vždyť mohl dítěti podříznout krk!“

A něco lechtivějšího:

Umělec je pověřen vytvořením obrazu oslavujícího sovětsko-polské přátelství, který se má jmenovat „Lenin v Polsku“. Když je obraz odhalen v Kremlu, pozvaní hosté zalapají po dechu; obraz zobrazuje Naděždu Krupskou, Leninovu manželku, jak leží nahá v posteli s Lvem Trockým. Jeden z hostů se ptá: „Ale to je přece zneuctění! A kde je ten Lenin?“ Na to malíř odpoví: „Lenin je přece v Polsku.“

Něco skoro přesně historického:

Lenin na smrtelné posteli řekl Stalinovi: „Jak budeš vládnout, když tě tolik lidí nechce následovat?“
Stalin se na něj klidně usmál: „Neboj se, ti, kteří mě nechtějí následovat, budou následovat tebe.“

Dotaz na Rádio Jerevan: „Byl soudruh Lenin vědec, nebo politik?“ Rádio Jerevan: „Samozřejmě, že politik. Kdyby byl vědec, vyzkoušel by své teorie nejprve na psech.“

Asi nejen pamětníkům je jasné, že takové vtipy se nevyprávěly každému. Čím by byly lepší, tím by osud vypravěče i posluchačů mohl být horší. O tom je ostatně taky jeden tip:

„Soudruhu Brežněve, je pravda, že sbíráte politické vtipy?“ „Ano.“ „A kolik jste jich zatím nasbíral?“ „Tři a půl pracovních táborů.“

(Zdroj: en. wikipedia.org, upjoke.com.)