Zahraniční mise českých vojáků byly jedním z důvodů, proč se komunisté rozčilovali a hlásali, že možná nepodpoří vládu Andreje Babiše. Nyní, kdy z Afghánistánu přišla smutná zpráva o tragické smrti tří českých vojáků, je toto téma opět „na stole“. Stejně jako jakákoliv zástupná témata, která se snaží někteří politici navléct na nedělní neštěstí, je však nepřípustné akceptovat, že kdokoliv takto smutnou zprávu použije v politickém boji.

Bylo předpokládatelné, že se ozvou pseudovlastenci, kteří nevědí, kdy se sluší mlčet, komunisté, kteří jsou ostudní už svou existencí, a pár inteligenčně slabších jedinců, kteří se na sebe budou snažit upoutat pozornost. Žádná ze jmenovaných podivných existencí samozřejmě nezůstala zticha.

Ti, kteří jsou jen zapomenutelnými kritiky jakéhokoliv tématu, které by mohlo vzbudit veřejný zájem, blekotali něco o tom, jak mají naši vojáci strážit naši zem a těm cizákům nepomáhat. K těmto hloupostem se přidal třeba Petr Hampl, sociolog opěvovaný Parlamentními listy, pro ostatní pouze „ten, co byl u Konvičky“, což normálně uvažujícímu člověku řekne dost.

Inteligent Hampl také neváhal svést vinu za smrt vojenských hrdinů na poslance, kteří podpořili zahraniční armádní mise. Ubohé, trapné a nechutné. Jednak je to lež a hlavně, vůbec se taková slova v moment, kdy pozůstalí truchlí, nehodí. Tak ovšem samozvaní vlastenci a ochránci naší kultury nepřemýšlejí. Jestli tedy vůbec přemýšlejí.

Nyní však není čas ani bít se v prsa a křičet, že jsem politik, který dlouhodobě hovoří o nutnosti vojensky pomáhat našim spojencům z NATO. I plusové body u voličů totiž budou mít nesmazatelnou pachuť participace na neštěstí.

Teď není čas na politické proklamace, populistická gesta a dělání si kampaně, jakkoliv by se mohla k zemřelým vojákům chovat důstojně. Hodí se pouze smeknout před třemi hrdiny, kteří jeli bojovat za dobrou věc a určitě při tom nepřemýšleli nad tím, jestli se to bude nějakému politikovi líbit, nebo ho za to odsoudí.

Stejně jako nebyli politici s vojáky na nebezpečném území, neměli by si na nich dělat promo ani teď, kdy chtějí z jejich smrti udělat téma do novin a televizí. Rodinám tří mladých mužů nepomůže, že se o nutnosti, či zbytečnosti jejich smrti bude veřejně diskutovat.

Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek skutečně nejsou jména na billboardy, předvolební letáky, do propagačních videí a pro všechny další politicko-marketingové nástroje. Sice to bude každého hodně lákat, ale pouze ten, kdo odolá a nezneužije smrt našich vojáků k sebeprezentaci, se nestane hyenou.