Po Prvním máji přichází druhý máj a třetí a běžná pracovní rutina.  Zásadní otázky ale zůstávají. Třeba proč Miloši Jakešovi dosud komunisté nevrátili členství ve straně. Rok co rok chodí věrně na oslavy, kolem něj se shromažďují lidé postaršího věku a dávají mu najevo své sympatie. Jakeš byl vždy ideálům strany věrný. Nikdy neodbočil k žádnému revizionismu, stranu nepodrobil zdrcující kritice. Co proti němu kdo má? Liší se snad jeho názory nějak od soudružky Semelové? Na rozdíl od ní nikdy ani netvrdil, že Horáková si trest zasloužila. Možná proto, že se ho ještě nikdo nestačil zeptat, ale Semelová řádí mnohem víc.

Ba dokonce, když si pustíme pověstný projev z Červeného Hrádku, nebyly tam špatné myšlenky. Třeba jak by bylo dobré, aby byly hospody v soukromých rukou, protože když někomu patří hospoda, nezavře přece jen proto, že je ve vsi fotbalový zápas. Nechá otevřeno právě kvůli tomu. To byl o dost tržnější a kapitalističtější než Babiš, kvůli kterému a jeho mysteriózní EET hospody končí. Oni ti mladší soudruzi jsou někdy moc radikální.

Ne, vyloučení ze strany si Jakeš nezasloužil. Dalo by se to ale ještě napravit. Mohl by být i čestným předsedou, vždyť už je to jedno. Nebo by − po vzoru Robejškových realistů − mohl být mentorem. To není špatná funkce. Nikdo přesně neví, co to znamená. Čestné předsednictví by se k tomu dalo přidat. Husák by zase mohl být vyhlášen věčným generálním tajemníkem. V KLDR se věčné funkce pro zemřelé osvědčují a zajišťují stabilitu. To mají lidé rádi.

Aby bylo jasno, Jakeš byl samozřejmě lump a ničitel životů mnoha lidí. Všechno by ale mělo být na svém místě. In memoriam je třeba vrátit členství nejen Husákovi, a pokud to ještě jde zaživa, tak s tím neotálet ani u Štrougala. Je přece pokrytecké hlásat to samé, co hlásali tito soudruzi, a tvářit se, že tito soudruzi nejsou.

Takové milé retro a odvaha k potřebnému kroku chybí!