Znepokojení vyvolaly zprávy o chystaném systému sociálního kreditu, který do roku 2020 plánuje zavést čínská vláda. Kritici se bojí, že bude jako vystřižený z dystopické představy anglického spisovatele George Orwella. Zahrne všechny obyvatele asijské velmoci a bude hodnotit jejich spotřební chování i politické proklamace.

V Číně už fungují dva systémy sociálních kreditů. Jeden provozuje společnost Sesame Credit a druhý firma Tencent. Oba jsou dobrovolné, ačkoli je podle BBC poměrně těžké se jim vyhnout. Plánovaný ambiciózní vládní systém bude od zmíněných komerčních programů separátní.

Podle kritiků je takový sociální systém ztělesněním orwellovské noční můry, kde totalitní stát dozoruje své obyvatele ve všech oblastech života. Proti tomu varovala například analýza Americké unie občanských svobod (ACLU). Znepokojivé je zejména tvrzení, že vláda bude systém používat, aby prosazovala určitý způsob myšlení a společenské morálky, k čemuž ji poslouží data o politických komentářích uživatelů. Pokud se například člověk na své sociální síti vyjádří o tématu, jež komunistická strana považuje za tabu, jako krvavé potlačení protestů na Náměstí nebeského klidu v roce 1989, pak mu budou strženy body. To v konečném důsledku ovlivní sociální postavení jedince, včetně jeho nároku na svobodné cestování.

Systém by měl také brát v potaz, jestli máte politicky aktivní kamarády, zda platíte jízdenky za metro, nebo dokonce jak často navštěvujete rodiče. Poslušným a dobře hodnoceným občanům pak budou poskytovány výhody, jako hodnotnější víza či přednostní odbavení na letišti.

Někteří plán obhajují s tím, že se bez něj Čína neobejde. „Mnoho lidí v Číně nevlastní dům, auto či kreditní karty. Centrální banka má finanční data 800 milionů lidí, ale pouze necelá polovina má kreditní historii,“ vysvětluje Wen Quan, čínský blogger. „Je obtížné stanovit důvěryhodnost občanů kvůli půjčkám a tak dále.“

Čínskou vládou publikovaný list Global Times se do kritiků opřel, že systém v žádném případě nebude „orwellovský“ a jeho primárním cílem je pouze pomáhat čínské ekonomice k dalšímu rozvoji. Čína nemá národně koordinovaný kreditový systém, jako je běžné v západních zemích. Společnosti jako Sesame Credit, Alibaba či Tencent proto vytvářejí vlastní systémy.

Sesame se například dohodla s největší čínskou internetovou seznamkou Baihe, aby propagovala klienty s nejvyšším sociálním skóre a zaručila jim prominentní místa na svých stránkách. Baihe se spolčila s čínským on-line nákupním gigantem Alibaba a společně vytvářejí systém informací o jedinci založený zejména na jeho nákupní historii.

„Vzhled je důležitý,“ vysvětlil zástupce ředitele společnosti Baihe Zhuan Yirong. „Ale je důležitější, zda si dokáže váš partner vydělat na živobytí. Jeho bohatství vám zaručí pohodlný život.“ Stále více uživatelů Baihe se tak svým sociálním skóre chvástají ve snaze poukázat na svou zodpovědnost. Někteří lidé dobrovolně přidávají údaje o vzdělání i kariéře. Učitelé, podnikatelé či novináři pak podléhají obzvláště přísné kontrole.

Sesame odmítá zdůvodnit, jak probíhá proces udělování sociálního skóre jejím klientům. Uvádí pouze, že jde o „složitý algoritmus“. „Člověk, který hraje počítačové hry deset hodin denně je nejspíš lenivý, kdežto člověk, který často nakupuje pleny bude rodič se silným pocitem zodpovědnosti,“ naznačil čínskému časopisu Caixin technologický ředitel firmy Sesame Li Yingyun.

Druhému nepovinnému systému, od společnosti Tencent, se vyčítá, že o svých uživatelích shromažďuje excesivní data ze sociálních sítí, jako je čínský ekvivalent Twitteru, aby určil jejich sociální skóre. To se ale zatím nepodařilo nezávisle prokázat.

Krátce poté, co zprávy o zamýšleném systému vyvolaly vášně, se objevily jiné reporty, jež obavy z totalitní budoucnosti Číny mírní. „Systém Sesame Credit nemá zdaleka takové dopady, jak se někdy uvádí. Je pravda, že lidem s vysokým skóre nabízí přednostní odbavení ve VIP sekci Pekingského mezinárodního letiště. To ale čínská vláda nepodporuje,“ napsal server Tech In Asia s poukazem na magazín Caixin, podle něhož čínské Centrální bance podobné taktiky vadí.

Problém je v tom, že obávaný, vládou navrhovaný systém je plný abstraktních politických formulací a o své pravé povaze v realitě příliš neprozradí. Jeho cílem je údajně vytvořit „kulturu upřímnosti“, což od represivního režimu, jako je ten čínský, zní trochu nahořkle. „V této fázi čínské historie je těžké si představit, že by Čína dokázala vybudovat kulturu čehokoli. Centrální vláda nedokáže kontrolovat místní samosprávy, značná část ekonomických zisků jde do kapes bohatých a korupce je extrémní. Ekonomika ani obyvatelstvo nejspíš nebudou tolerovat bezpráví donekonečna,“ komentuje list Wall Street Journal.

Mediální systém v Číně patří mezi bohatými zeměmi k nejméně svobodným a informace jsou často zahaleny závojem propagandy. Je také vhodné brát proklamace o totalitním systému sociální kontroly se zdravou mírou skepse, dokud nebudeme mít více informací. Je-li pravda, že ho vláda použije k dalšímu potlačení občanských práv a ostrakizaci nepohodlných jedinců, pak jde o jasný signál, že se v Říši středu žádná demokratizace nekoná. Naopak, komunistický režim upevňuje svou moc. Silná kontrola informací na internetu a stíhání nepohodlných bloggerů posledních let tomu nasvědčuje.