ROZHOVOR / Alžběta II. byla jedinečná a nenahraditelná, stala se samotným zosobněním britské monarchie. Jako nástupce všeobecně milované, respektované a obdivované královny to má nový král velmi těžké, říká docentka Monika Brusenbauch Meislová z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studí na Masarykově univerzitě v Brně. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mimo jiné popisuje, jak Britové vnímají korunovaci Karla III. a v jakém stavu je Velká Británie po brexitu.

Spojené království bude mít od soboty nového panovníka. Karel III. usedne na trůn po své matce královně Alžbětě II., která zemřela vloni v září a vládla přes 70 let. Co bude po jeho korunovaci následovat, jaký bude jeho program?

Po samotné korunovační ceremonii se Karel III. vrátí do Buckinghamského paláce, kde společně s dalšími členy královské rodiny pozdraví z balkónu občany. V neděli se bude konat velký koncert, na kterém mimo jiné vystoupí operní pěvec Andrea Bocelli či hudební skupina Take That. V pondělí pak je státní svátek a ponese se ve znamení charitativních akcí po celé zemi, takzvaný Big Help Out.

Změní se pro Karla III. něco okamžikem korunovace, nebo jde spíše o tradiční ceremoniál?

Karel III. by byl králem i bez korunovace, stal se jím okamžitě po smrti své matky. Význam korunovace spočívá zejména v symbolické rovině – symbolicky se během ní stvrdí jeho postavení jakožto hlavy Spojeného království, Commonwealthu a také anglikánské církve. Korunovace tak představuje i významný náboženský obřad, symbolizuje propojení státu a církve. A zároveň se samozřejmě jedná i o tradiční ceremoniál, jak uvádíte. 

Celý ten proces je dán tradicí, navíc tradicí velmi dlouhou – tisíciletou – a za celou tu dobu v podstatě neměnnou. Westminsterské opatství, kde bude Karel III. korunován, je tradičním místem korunovace britských monarchů už od roku 1066, od dob Viléma Dobyvatele, z čehož se zkrátka tají dech.

Jak je tedy zatím jeho panování vnímáno?

Zatím je vnímáno převážně pozitivně. Karel III. se pustil do panování s velkou vervou, ostatně se na tu roli připravoval po celý svůj život. Zároveň k němu přistupuje civilně a pokorně. 

Jak Britové vnímají korunovaci? Jak velká událost to pro ně je?

Velká. Mimořádná. Výjimečný historický moment pro celou zemi. Většina Britů korunovaci panovníka nikdy nezažila – naposledy byla korunována Alžběta II. před 70 lety, což už je opravdu hodně dávno. Do Londýna zamířily stovky tisíc turistů, některé odhady hovoří až o milionech, takzvaná královská turistika je obrovský byznys.

Spojené království doufá, že korunovace pomůže oživit cestovní ruch, který se stále potýká s následky výpadků způsobených koronavirovou pandemií. Budou se z toho snažit těžit hotely, obchody, restaurace, bary, turistické společnosti, zkrátka všichni, kdo jen budou moci.

Zároveň ale platí, že mnoho Britů ceremoniál vůbec nezajímá. Jeden kolega z univerzity v Edinburghu mi shodou okolností včera pověděl, že si po vzoru mnoha jiných Britů hodlá užít prodloužený víkend a královskou rodinu během něj ignorovat.

Karel III. se pustil do panování s velkou vervou, ostatně se na tu roli připravoval po celý svůj život. Zároveň k němu přistupuje civilně a pokorně. 

Karlovi III. je již 74 let. Bude pro něj jeho věk v rámci panování výhodou, nebo spíše handicapem?

Jednoznačně spíše handicapem. Karel III. se zapíše do dějin nejen jako nejdéle čekající korunní princ, ale rovněž jako nejstarší korunovaný král. V jeho věku většina lidí svůj život spíše zpomaluje, než aby jej podobným způsobem akcelerovala. Nicméně fyzicky se zdá být v docela dobré kondici, dlouhověkost mají očividně v rodině.

Jakkoli si určitě uvědomuje, že z čistě matematického hlediska nemůže být doba jeho vládnutí dlouhá, myslím, že se bude snažit jít příkladem v tom, jaké velké věci lze ještě vykonat v osmé dekádě života. Ostatně jedinečnou inspirací v tom, jak stárnout, byla i jeho maminka, královna Alžběta II.

Jaká mají Britové od Karla III. očekávání? 

To lze jen stěží paušalizovat. S odchodem královny Alžběty II. vyvstalo mnoho otázek ohledně budoucnosti monarchie. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že její podpora klesá, zejména pak mezi mladými lidmi. Britská monarchie čelí kritice z mnoha stran, ať už kvůli nákladnosti svého provozu, či přílišné zkostnatělosti.

Před Karlem III. stojí velká výzva v tom, že bude chtít monarchii modernizovat a zároveň zajistit, aby její popularita nějak dramaticky nepoklesla. Ostatně držet krok s dobou a přizpůsobovat se jí je ověřený recept, který už po staletí stojí za úspěchem britské monarchie. Najít ten správný balanc mezi tradicí a modernizací však nemusí být vždy snadné.  

Bude se nějakým způsobem jeho vláda lišit od vládnutí jeho matky? Můžeme například očekávat, že bude častěji otevírat témata, jako je péče o planetu a o klima?

Jako princ byl Karel III. značně aktivistický a na rozdíl od své matky otevřeně vyjadřoval své názory na mnohá témata, ať už se jednalo o klimatické změny, ekologické zemědělství, architekturu či medicínu. Jeho vládnutí se od matčina liší už jen v tom, že postrádá onu aureolu mystiky a tajemna. Ačkoliv totiž Alžběta II. byla vysoce exponovanou osobou, do značné míry zůstávala tajemná a neznámá.

U Karla III. je to jiné. Zatímco v případě jeho matky nikdo nikdy nevěděl, co si myslí, u něj víme, co si myslí prakticky o všem. Jako král musel sám sebe výrazně upozadit a je opatrnější. Ostatně od jeho prvního proslovu bylo patrné, že si uvědomuje, že bude muset svůj styl změnit.

Na straně druhé vidíme, že se nepřestal úplně angažovat v otázkách, které jsou pro něj důležité.  Jako král přinese a již přinesl některé změny – např. ve smyslu „zeštíhlení“ monarchie, tedy redukce počtu členů královské rodiny či jejich přesídlení do méně okázalých prostor. Soudím však, že ty změny nebudou přespříliš radikální. Přece jen je monarchie o stabilitě a kontinuitě.

Vy zmiňujete průzkumy veřejného mínění, které ukazují, že podpora monarchie klesá. Průzkum, který zveřejnil The Guardian, říká, že pouze 29  procent Britů považuje monarchii za velmi důležitou. O čem tato čísla vypovídají?

Ta čísla vypovídají o tom, že podpora monarchie kontinuálně klesá, zejména pak mezi mladými lidmi, pro něž ztělesňuje přežitý a nespravedlivý systém. Antimonarchistické protesty koneckonců budou provázet i samotnou korunovaci.

Na straně druhé je monarchie jako instituce stabilní, minimálně tedy prozatím. Nabízí kontinuitu a jistotu a představuje nedílnou součást britské společnosti. Kdyby došlo na lámání chleba, jsem přesvědčena, že by Britové monarchii většinově podpořili. 

V posledních letech mohly k jistému nárůstu nedůvěry přispět útoky na rodinu ze strany prince Harryho, který po seriálu na Netflixu vydal i knihu. Jde jen o bouři ve sklenici vody, nebo můžou tyto aféry poškodit vnímání celé královské rodiny?

Ano, můžou. Pro královskou rodinu jako celek jsou tyto aféry extrémně nepříjemné. Onomu vnímání navíc silně napomáhají i britská média, zejména bulvár, proti němuž se princ Harry s Meghan velmi ostře vymezují a který ihned zahájil velmi razantní protiútok. Ten byl ovšem i na poměry britského bulváru, který je obecně snad nejtvrdší na světě, nebývalý, a to jak svým rozsahem, tak i mírou zuřivosti.

Pro královskou rodinu jako celek jsou tyto aféry extrémně nepříjemné. Onomu vnímání navíc silně napomáhají i britská média.

Jedná se o klasickou snahu zpeněžit nenávist, útoky na Harryho a Meghan zkrátka dobře prodávají. Zároveň ale platí, že britská monarchie již ustála celou řadu jiných skandálů, a to i mnohem závažnějších. Ostatně toto není první skandál v královské rodině, který se týká rozvedené americké ženy, ten první dokonce vedl v roce 1936 k ústavní krizi a abdikaci krále. Nedávno jsme zase byli svědky ohromného skandálu okolo prince Andrewa. Monarchie je tedy v tomto ohledu na ledacos zvyklá a zvládne se s tím vypořádat. 

V současné době je hlavním evropským tématem válka na Ukrajině. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský v únoru Británii navštívil a setkal se i s králem Karlem III. Co od něj můžeme očekávat ve vztahu k Ukrajině? Král má v Británii sice převážně ceremoniální roli, ale může ovlivňovat veřejnou debatu například o podpoře Ukrajiny.

Ano, panovníkova moc je výrazně omezená a jeho role v čele britské monarchie vyžaduje přísnou apolitičnost, avšak součástí veřejné debaty v této věci bezesporu je. Dokázal to nedávno například během svého projevu v německém parlamentu, když prohlásil, že ruská invaze ohrožuje evropskou bezpečnost, a hovořil o významném přínosu Londýna a Berlína při podpoře Ukrajině. Také opakovaně vyjádřil osobní podporu ukrajinskému lidu a ocenil jeho odvahu a odolnost.  

Spojené království je jedním ze států, které Ukrajinu podporují úplně nejvíc. I v české společnosti ale vidíme, že zájem o válku na Ukrajině upadá. Je to podobné i ve Velké Británii?

Ačkoli se ani Spojené království nevyhne tomu, co se označuje jako „únava z války“, i nadále platí, že britská podpora vůči Ukrajině je obrovská – ať už na úrovni politické reprezentace, či širší veřejnosti. Spojené království je pro Ukrajinu naprosto klíčovým spojencem. Nebývalá je v tomto ohledu i míra vnitropolitické jednoty, kdy se – s výjimkou corbynovské frakce Labouristické strany, jejíž vliv je však aktuálně zanedbatelný – žádná politická strana nestaví proti britské vojenské, ekonomické či politické podpoře Ukrajiny. 

Na konci června letošního roku to bude sedm let od referenda o členství Spojeného království v Evropské unii. Tehdejší premiér Boris Johnson věštil Spojenému království skvělou budoucnost plnou příležitostí. Zatím to ale vypadá, že se země spíš potýká s problémy. V jakém stavu je Spojené království?

Vláda a Konzervativní strana, která ji tvoří, se ze všech sil snaží rámovat brexit jako úspěch. Je to logické, protože jej sama realizovala. Avšak tato rétorika velmi tvrdě naráží na realitu, kdy je očividné, že zemi sužuje energetická krize a vysoká inflace, zdravotnický systém se nachází na pokraji kolapsu a stále častěji se konají rozsáhlé stávky.

Samozřejmě ne za vše může brexit, to ne, ale zajisté k tomu přispěl. Rishi Sunak nyní do premiérské funkce přinesl jistou míru klidu, pragmatismu a rozvahy, která tam dlouho chyběla, nicméně ten výhled do budoucna není příliš optimistický.

Jak se vlastně k brexitu a vztahům s Evropskou unií staví nový britský král?

Jak už tu zaznělo, role krále v čele britské monarchie vyžaduje přísnou apolitičnost, což znamená, že by neměl zasahovat veřejně do politiky, ani vyjadřovat své politické názory. Nedávno vyvolalo ve Velké Británii značné kontroverze setkání Karla III. s předsedkyní Evropské komise v den, kdy bylo oznámeno dojednání Windsorského rámce, který po brexitu upravuje problematickou hranici mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Mnozí králi vyčítali, že překročil hranice a vměšuje se až příliš, což bylo o to kontroverznější, že situace v Severním Irsku představuje vysoce zpolitizované a  výbušné téma. 

Královna Alžběta II. byla oblíbenou panovnicí. Co bude muset Karel III. splnit, aby byl alespoň podobně oblíbený jako jeho matka?

To je, myslím, nedosažitelný cíl. Alžběta II. byla jedinečná a nenahraditelná, stala se samotným zosobněním britské monarchie. Jako nástupce všeobecně milované, respektované a obdivované královny to má nový král velmi těžké.