Toto mé přání bylo splněno jen zčásti. Mírem mezi Egyptem a Jordánskem na jedné a Izraelem na druhé straně.

A co Libanon? Atentátem na prezidenta Bašíra Džamáíla v září 1982 vzal můj sen zasvé.

Pak je tu Sýrie? Existuje naděje? Velice malá. Má podobu zkratky NSF, která patří Frontě národní spásy. Jedné z mnoha syrských opozičních skupin stojících proti vládě diktátora Asada.

Od jiných skupin a v jedné záležitosti podstatně liší. Vztahem k Izraeli.

[ctete]117274[/ctete]

Izraelský server Jpost.com informoval 15/4 o prohlášení NSF adresovaném Židům k probíhajícímu svátku Pesach:

• Jménem politického a vojenského vedení a jménem všech členů Fronty národní spásy zasíláme pozdravy židovskému národu v celém světě, ve Státě Izrael a Židům v Sýrii u příležitosti svátku Pesach. Hag Sameach. (Radostné svátky).

Jpost.com připomíná, že NSF zveřejnila před několika měsíci jakousi cestovní mapu zaměřenou na syrsko-izraelský mír. Kromě toho server uskutečnil e-mailové interview s jejím čelným představitelem, Fahdem Al Masrim (obr. níže), někdejším mluvčím Svobodné syrské armády, která svádí boje s vojsky damašského režimu. Pokud by se tato skupina dostala v Sýrii k moci, splnil by se sen všech, kdo touží po míru a přátelství mezi Damaškem a Jeruzalémem. NSF a Al Masri se totiž hlásí k následujícímu:

• uznávají Stát Izrael a vnímají ho jako bezpečného souseda;
• usilují o přátelské vztahy s Izraelem;
• požadují vypovězení íránských vojenských poradců ze Sýrie a taktéž bojovníků Hizballáhu;
• zasadili by se o zákaz transferu zbraní přes území Sýrie do Libanonu.

Pokud jde o citlivou záležitost Golanských výšin, volá NSF po spravedlivém řešení, které uspokojí oba národy, Syřany i Izraelce. Tady už je prostor pro kompromis. K tomu Fahd Al Masri v e-mailovém interview pro Jerusalem Post uvedl svou vizi:

Golany musejí být přeměněny v zahradu míru sloužící syrskému i izraelskému obyvatelstvu. Stanou se oázou bezpečnosti a stability a prostorem pro společnou kooperaci. Mírové Golany se podle Al Masriho mohou stát světovou turistickou atrakcí. Po nastolení míru by oblastí mohla vést železnice na trati Damašek–Dará–Bejt Šean–Haifa.

Ani to ale není všechno. Al Masr počítá s tím, že po svržení Asadova režimu podnikne NSF kroky směrem k navázání strategického partnerství s Izraelem, který podle jeho mínění představuje důležitý most směrem na Západ. NSF chce těžit z izraelských zkušeností při stíhání nacistických zločinců (ve vztahu k válečným zločincům v Sýrii) a využít izraelských odborných zkušeností a technologií, zejména pokud jde o zemědělství, ale i další odvětví.

[ctete]116554[/ctete]

Člověk si při čtení těchto slov, pronesených z arabských úst, připadá jako Alenka v říši divů. Vždyť přesně o to izraelští představitelé od vyhlášení státu usilují. O mír, dobré sousedství a spolupráci s cílem povznést k prosperitě celý Střední východ.

Je tu ale „malý“ problém: realita. NSF a její představitel Al Masri představují výjimku potvrzující pravidlo. Kromě Kurdů totiž většina arabských/muslimských syrských protirežimních skupin (teroristy v to nepočítaje, neboť u nich to musíme považovat za samozřejmost) Izrael nenávidí. I kdyby se NSF po pádu Asada prosadila jako vládní síla, podaří se jí přesvědčit o svém programu ostatní? A byla by s to svůj program obhájit ve svobodných volbách? V zemi, kde jsou lidé desetiletí živeni nenávistnou protiizraelskou propagandou?

Už jen otázky takto kladené nás vracejí z líbezných výšin idealismu do tvrdé reality. A realisticky vnímají vize NSF také v Izraeli. Za všechny uvedu reakci poslankyně Knessetu Ksenie Svetlovové z opoziční Sionistické unie, která je členkou parlamentního výboru pro zahraniční otázky a obranu.

Svetlovová stojí nohama na zemi. Samozřejmě že by si přála, aby Al Masriho postoj k Izraeli sdílely ostatní syrské opoziční skupiny. Současně ale pochybuje, že by mohl své myšlenky v nynější době prosadit. Říká: Vím, že je docela osobností v opozici, ale myslím, že žádná taková osobnost nemůže nic podniknout bez souhlasu USA a Ruska. Je vcelku jedno, jaký má takový člověk plán; záleží na tom, jaké má vztahy s těmito klíčovými hráči. Jako většina takovýchto plánů, je i cestovní mapa NSF v tomto okamžiku čistě teoretickou záležitostí.

Izraelský pragmatismus v praxi. Nicméně platí, že důraz cestovní mapy NSF na vypuzení Íránu a Hizballáhu ze Sýrie koresponduje se zájmem Izraele, aby na Golanech (na syrské straně) nebyl přítomen ani jeden z těchto hráčů.

Kvůli svým názorům Al Masriho upřímně nenávidí libanonské hnutí Hizballáh. Ač samo je organizací teroristickou, označuje tímto termínem ty, kdo teroristy nejsou – třeba právě Fahda Al Masriho. Blízkovýchodní zloděj křičí z plna hrdla: Chyťte zloděje! Tím se ovšem svého cejchu lupiče nezbaví.