V současné době se odehrává druhé dějství sporu o Autonomní sociální centrum Klinika. Uvážíme-li, že v daném sporu se jedná „pouze“ o to, jak má být využit jeden starší dům na pražském Žižkově, je vlastně celkem úsměvné, jakou mediální odezvu vyvolává. Ve skutečnosti jde ale o mnohem víc, protože spor o Kliniku obě strany využívají jako zástupnou válku pro mnohem větší ideologický konflikt. Domnívám se, že právě to je důvodem, proč je tak těžké v něm najít přijatelný kompromis.
Smysl vlastnictví
Když v prosinci 2014 došlo k obsazení budovy bývalé plicní kliniky na Žižkově, mnozí lidé na pravici to vnímali jako flagrantní pošlapání principu nedotknutelnosti vlastnictví. Naproti tomu levice argumentovala tím, že vlastnictví zavazuje a že stát má povinnost o svůj majetek pečovat, což nedělal. A je třeba říct, že na obou pohledech je kus pravdy.
Squatteři tehdy opravdu zasáhli do vlastnického práva státu. Avšak zároveň je fakt, že stát se o budovu bývalé kliniky zcela ukázkově nestaral a celkem dlouho v ní nechal existovat feťácké doupě. Až když se našla skupina alternativních levičáků, kteří to tam uklidili a zprovoznili, rozhoupal se stát k nějaké aktivitě, která ovšem spočívala primárně v tom, že nechal objekt vyklidit policií. Taková reakce mi přišla silně nepřiměřená tomu, jakou újmu stát na svém právu reálně utrpěl.
Samozřejmě nelze ignorovat skutečnost, že obsazení té budovy bylo od začátku cíleně realizováno mimo běžný právní rámec. Squatteři, kteří tehdy objekt obsadili, se evidentně nechtěli obtěžovat s dotazem, jestli by mohli ten dům použít pro sociální a komunitní účely, ani se nechtěli zatěžovat žádostmi o granty, účastí ve výběrovém řízení apod., protože to by se museli zapojit do „systému“, a to oni přece jako správná levicová alternativa udělat nechtěli. Stejně tak je okázale nezajímalo, jestli stát jako vlastník nemá třeba s tím objektem nějaký jiný úmysl. Prostě ho obsadili, protože byl nevyužívaný a chátral, což jim v jejich očích dodávalo legitimitu.
Tato anarchistická neúcta k právu je mi cizí. Stejně tak se mi nelíbí účelovost jednání těch, kteří tehdy Kliniku zakládali, protože jsem přesvědčen o tom, že již od začátku věděli, že touto squatterskou akcí vyvolají konflikt se státem (minimálně na základě zkušeností s předchozími obdobnými pokusy o squatting v ČR). Proto se domnívám, že ten konflikt vyvolat chtěli. Za prvé proto, že jim muselo být jasné, že takto přilákají pozornost. Za druhé proto, že se díky tomu mohli stavět do role obětí a pohoršovat se nad tím, jak je ten „kapitalismus“ zlotřilý a plný policejního násilí.
Anarchisté proti papírování
Navzdory tomu všemu jsem se rozhodl tehdy Kliniky zastat. Nemohl jsem nevidět, že o ten dům pečovali a že tam dělali smysluplnou komunitní a sociální činnost. Jestliže v tom objektu byl stát schopen dlouhodobě tolerovat narkomany a znehodnocování vlastního majetku, neviděl jsem důvod, proč v tomto případě neukázat nadhled, nechat tam vzniknout sociální centrum a spíše daný stav zpětně legalizovat (což se ostatně nakonec stejně stalo), než vytvářet zbytečný konflikt.
Jsem totiž toho názoru, že sebevědomá liberální demokracie unese i to, že se nějaká skupina anarchistů nechce při své činnosti zaobírat papírováním. A to tím spíš, když je tato činnost veřejně prospěšná. Vlastně si myslím, že většinu společenských hnutí, aktivit a spolků bychom měli co nejvíc oprostit od papírování, ale to je téma na samostatný článek.
Nyní jsme o rok a čtvrt dál a Klinika má být vyklizena podruhé. A je potřeba se jí opět zastat, protože důvody, pro které nemá být prodloužena smlouva, na jejímž základě sociální centrum objekt nyní využívá, jsou slabé. Prvním je, že podle kolaudačního rozhodnutí je stavba určena pro provozování plicní kliniky a nic jiného tam tedy fungovat nemůže.
To je jistě pravda, jenže účel stavby obsažený v kolaudačním rozhodnutí se dá změnit. Co zde reálně chybí, je vůle a odhodlání to učinit a zkusit se s Klinikou dohodnout. Přitom, bude-li chtít stát tento objekt nějak využít, bude muset dané kolaudační rozhodnutí stejně změnit, ať už tam sociální centrum bude, nebo ne, protože je evidentní, že stát tam nemá v plánu provozovat plicní kliniku.
Dalším důvodem pro vystěhování Kliniky má být to, že se prý jedná o místo střetů extremistů. Toto tvrzení je založeno na tom, že před časem na Kliniku zaútočila skupina pravicových radikálů. Taková argumentace je ale naprosto absurdní. Bez ohledu na to, jestli jsou, nebo nejsou součástí komunity kolem Kliniky také levicoví radikálové, v daném případě nedošlo k žádnému střetu dvou znepřátelených extrémistických skupin, ale k jednostrannému útoku na Kliniku.
Za žádných okolností nemůžeme ustupovat nátlaku pravicových extrémistů a zrušit Kliniku proto, že někoho pobuřuje natolik, že se ji pokusil zapálit. Takové přenášení viny na oběť nemá v právním státě co pohledávat.
Marx není nelegální
Jiná věc je, že se lidé kolem Kliniky tváří, jako by měli nárok v tom objektu být za všech okolností, protože oni si jej přece vyvzdorovali na státu. A to samozřejmě není pravda – stát jako vlastník má právo rozhodovat o tom, jak s objektem naloží. Jenže musí tak činit ve veřejném zájmu a měl by se přitom chovat jako řádný hospodář. A v tom je kámen úrazu, protože stát zatím nepřišel s žádným lepším nápadem, jak tento objekt využít. Prostě chce Kliniku vyklidit, a pak teprve vypsat výběrové řízení a hledat využití tohoto objektu.
Člověk nemusí být zrovna anarcho-trockista, aby viděl, že takový přístup nedává smysl, protože než stát uspořádá výběrové řízení, tak ten dům bude zase úplně zbytečně prázdný. A v důsledku toho bude nejspíš dále chátrat.
Sice chápu, že se spoustě lidem nemusí líbit, že si ve státem vlastněném objektu dělá skupinka levičáků klubovnu a že v knihovničce mají sebrané spisy Marxe, a proto by raději viděli ten dům prázdný, než aby v něm působilo toto sociální centrum. Jenže nic z toho není nezákonné, a navíc Klinika má výrazně rozsáhlejší okruh činností než jen půjčování Marxových knížek (např. kurzy češtiny pro cizince, kulturní akce, přednášky, akce pro matky s dětmi).
Taky je pravda, že si někteří lidé v souvislosti s činností Kliniky stěžovali na hluk, ale to není věc, která by se nedala vyřešit při troše dobré vůle na obou stranách. Jak jsem ale už zmínil, ta podle mě chybí především. V každém případě, vyklidit ten objekt, aniž by tam místo Kliniky přišlo něco jiného lepšího, podle mě nedává smysl a žádný veřejný zájem v tom není.
Jsem proto toho názoru, že by stát měl nyní Klinice smlouvu o výpůjčce prodloužit. Mezitím by se měl pořádně zamyslet nad tím, co chce, aby v tom objektu bylo a proč. Až na základě toho by měl následně vypsat výběrové řízení. Do něho se samozřejmě může přihlásit i Klinika a je dost možné, že jej i vyhraje, protože lidé kolem ní mají už s tímto objektem a jeho využitím značné zkušenosti.
Vše výše uvedené píšu s vědomím, že levice se nejspíš nebude schopna v tomto sporu oprostit od ideologického náhledu, protože pro ni je Klinika od začátku pokusem o vybudování alternativy k současnému ekonomickému systému a výrazným symbolem. Ale přimlouvám se za to, aby aspoň pravice dala přednost spíše pragmatismu před ideologií.
Nezapomínejme, že primárně jde v daném sporu o to, že stát má prázdný dům, který neumí využít, a zároveň je tu skupina lidí, která je v něm schopná provozovat nějakou smysluplnou činnost. Mějme tedy požadavky na to, aby taková činnost co nejméně zasahovala do práv jiných lidí a aby nepodporovala extremismus, ale neházejme jim klacky pod nohy jenom proto, že mají jiné názory.
Ideologickou zaťatostí v tomto sporu nic nezískáme. Budeme-li naopak k celému problému přistupovat s nadhledem a pragmatickou snahou o řešení, ukážeme tím sílu liberální demokracie.
Jak to dělali naši předkové
Kdyby Klinika chtěla být opravdu autonomní, jak to má v názvu, dávalo by nicméně do budoucna větší smysl, aby si tato skupina lidí koupila či postavila vlastní objekt. Ostatně všechny ty sokolovny, orlovny, lidové domy a dělnické domy rozeseté po celé republice nevznikaly jinak. Za jejich vznikem taky často stála skupina lidí se společnými názory a zájmy, která chtěla mít místo, kde by se mohli společně scházet a dělat činnost prospěšnou pro jejich okolí.
Lidé kolem Kliniky by tak mohli navázat na tradici družstevnictví, na kterou se levice tak často odvolává. Jsem upřímně zvědavý, jestli se někdy k takové míře autonomie odhodlají.
Jakub Adámek
Autor je studentem práv a ekonomie.
Článek vyšel na webu Pravý břeh.
