Čínská lidová republika (ČLR) nás může zajímat pro svůj ohromný vědecký potenciál i kulturní bohatství. Povinně nás však musí zajímat přinejmenším jako majitel jaderných zbraní a jako šance pro vzájemný obchod.

Čína byla v mnoha historických obdobích ekonomicky nepřekonatelnou zemí a tak Číňané považovali své sesazení z pozice světové jedničky či dvojky jen za takovou neobvyklou epizodku.

Všichni si asi vzpomeneme na nějaké čínské vynálezy z dob ještě před Kristem. Tehdy hrála Čína prim, zatímco předci Evropanů si vzájemně vybírali blechy. Třeba takový papír byl v Číně vyráběn z konopí již ve 3. tisíciletí před Kristem, ale čeští komunisté nebyli ještě před pár desítkami let ani schopni zajistit jeho dostatečnou výrobu.

Hedvábná stezka propojující Čínu s Evropou byla po staletí největším světovým projektem pro usnadnění zahraničního obchodu.

V éře po narození Krista sice Čína nemohla dlouho dohnat Indii, kolem roku 1500 ji však konečně přeskočila. Následně si většinu času držela první pozici a během 19. století začala dokonce celému světu utíkat, byť se to neprojevovalo v mocenském postavení ani v blahobytu lidí, kteří byli poškozováni levným průmyslovým zbožím z Evropy a Severní Ameriky. Ach, jak se situace v posledních desetiletích změnila kvůli evropským regulacím včetně omezování (téměř zákazu) dovozu i pěstování precizně geneticky upravených plodin. Jen dodejme, že poškození způsobované standardním svobodným obchodem z principu nebývá dlouhodobé. Naopak, svobodný obchod je ve velkých číslech dlouhodobě vždy oboustranně velmi prospěšný. Říkejte to ale Číňanům v 19. století drasticky poškozovaným tím, že přicházeli o kšefty v profesích, v nichž byli kvalifikovaní.

Své vůdcovství Čína ztratila až na rozhraní mezi 19. a 20. stoletím v důsledku rozkvětu Spojených států. Postupně ji začaly předbíhat také Sovětský svaz, na chvíli i kolébka průmyslové revoluce Spojené království, rozdělené Německo se svým hospodářským zázrakem v západní části a později také s udivující rychlostí Japonsko. Posledních 200 let dějin velké části světa však bylo ve znamení naprosto nevídaného ekonomického růstu, takže docházelo a jistě i nadále bude docházet k turbulentním změnám v pořadí států podle bohatství.

Ke konci 20. století a na počátku století nového se situace pro Čínskou lidovou republiku (ČLR) rapidně zlepšila. Tamní ekonomické statistiky musíme brát s hodně velkou rezervou, nicméně není pochyb o tom, že je čínská ekonomika alespoň přibližně tak velká jako ekonomika Spojených států či Evropské unie (pokud dovolíte, abychom EU počítali jako jednu velkou ekonomiku). Nikdo další těmto třem vůdcům naší éry ani zdaleka nekonkuruje. Zdá se sice, že se nad čínskou ekonomikou začínají objevovat mraky, ale předpověď budoucnosti ponechme meteorologům a kartářkám.

Čím byl způsoben tamní hospodářský rozvoj? Vždyť Číňané prožili ještě v letech 1958 až 1962 „Velký skok vpřed“, jehož výsledkem bylo, že hlady zemřely desítky milionů lidí. Masových vražd při potlačování různých povstání zažili v nedávné i vzdálenější historii také mnoho. Ačkoli se několik nejtragičtějších povodní na světě odehrálo právě v Číně, obětí přírodních katastrof tam bylo mnohem méně než obětí politické zvůle.

Vše nasvědčuje tomu, že ekonomické stoupání mělo dva klíčové důvody. Tím hlavním byl a je obrovský tamní trh. Čínští vůdci si navíc sice hrají, že jsou na cestě ke komunismu, ve skutečnosti však pragmaticky tolerují plošně prakticky neregulované hospodaření čili tržní ekonomiku. Je sice pravdou, že je spousta čínských firem státních, tamní komunisté však mají už z důvodu, že jsou Číňané nejlidnatějším národem světa, k dispozici dostatek kvalifikovaných lidí.

Tím druhým důvodem úspěchu je zkrátka skutečnost, že jsou Číňané velmi chytří a ambiciózní a je jich hodně. Pravidelně tak vedou v mezinárodních matematických i fyzikálních olympiádách a v poslední době se začínají stále více prosazovat ve světové vědě.

Zdůrazněme však, že si popisujeme čínskou ekonomiku jako celek. Celku se daří úžasně, v přepočtu na obyvatele je to horší. Mezi jednotlivými čínskými rodinami jsou navíc veliké majetkové rozdíly, mnohem větší než u nás a větší než ve většině světa.

Mají být Číňané našimi kamarády, nebo to jsou zloduši? Naše vztahy jsou ovlivňovány zejména čínským vedením. Uspokojivé vztahy, jaké navázal svého času americký prezident Richard Nixon (pravicová Republikánská strana), by pravděpodobně nebylo možné v současnosti obnovit. Se současným čínským vedením máme velké problémy, jak upozorňují naše tajné služby. Proti Spojeným státům dokonce provádí masivní kybernetické útoky. Pro naše spojence je velkou hrozbou také zvyšování čínské vojenské přítomnosti v Jihočínském moři. O různých hlasováních v Radě bezpečnosti OSN ani nemluvě. Na druhou stranu je ČLR naším spojencem proti Severní Koreji.

Různí politici dávají při vzájemných návštěvách s čínským vedením důraz na různé věci. Obchod se logicky probírá prakticky vždy, politici z EU také s větším, či menším důrazem prohodí pár vět o tom, že není úplně vhodné pořád zavírat křesťany či lidi s vlastními názory. Zpestření přinesla jen návštěva někdejšího amerického prezidenta Billa Clintona (levicová Demokratická strana), který, jak upozorňuje Margaret Thatcherová v knize „Umění vládnout“, považoval za nejpalčivější téma vzájemných vztahů plíživé zvyšování teploty vzduchu a oceánů.

Český malíř a karikaturista Adolf Born zdůrazňoval, že jeho kniha pro děti se stala populární v Číně, avšak nikoli v té pevninské, uzurpované komunisty (Čínské lidové republice), nýbrž ve skutečné Číně, tedy na Tchaj‑wanu. Narážel tím na spor kontinentální Číny a ostrovního Tchaj‑wanu ohledně toho, kdo je nástupcem historické Číny. Prezident George H. W. Bush (Republikánská strana) se svou vládou ukázal, že je možné udržovat vztahy s ČLR, kde byl před tím velvyslancem, a zároveň dodávat stíhačky F‑16 na Tchaj‑wan.

Ještě si jednou větou řekněme, jak je to s čínskými investicemi u nás. Nestojí to za řeč. Koho by zajímalo, jak to nestojí za řeč, může se podívat na článek polemizující s panem prezidentem:

„Čínské investice v ČR nestojí za řeč, pane prezidente!“