Na Blízkém východě strávil jako zahraniční zpravodaj veřejnoprávní televize pět let. Od léta je však opět doma a překvapivě přiznává, že na vlastní žádost. Jak je to se vztahem Izraele a České republiky, proč jsou pro novináře důležité sociální sítě nebo proč se domnívá, že zloba prezidenta Zemana vůči České televizi je možná účelová, prozradil Jakub Szántó v rozhovoru pro Revue FORUM.

Jakube, po pěti letech jste se o prázdninách vrátil z Blízkého východu. Jaká byla aklimatizace zpátky doma? 

Vlastně docela příjemná. Vzhledem k životnímu stylu a práci naší rodiny nebylo pravděpodobné, že si sedneme a budeme si chtít vydechnout. Hned jsme naskočili z jednoho rychlíku do druhého, na aklimatizaci byla jen chvíle. V podstatě jsme si zvykli, že jsme zpátky, velice rychle. Tady jsme přeci doma, je to tady jednodušší, jelikož člověk tu není cizinec a navzdory tomu, že lidé nadávají na to, jak tady věci nefungují, tak by se měli občas jet podívat někam jinam. Způsob obsluhy života, kontakt s úřady, bankami, či pošta jsou tady téměř z 21. století. V Izraeli je to často spíš 20. století. Navzdory tomu, co se o něm jako o technologické mocnosti povídá. 

Chtělo se vám zpět do České republiky? 

Chtělo. Nebylo to tak, že by mě šéfové stáhli, nebo že bych udělal nějaký průšvih. Zahraniční zpravodajové České televize jezdí, obdobně jako diplomaté, na své posty na čtyři roky. Je to doba, kdy je člověk nadšený, má dost energie, prostě „jede“. Po letech se to mění. Člověk se už tolik nediví, přichází určitá únava materiálu. Když se mě Michal Kubal (vedoucí redaktor zahraničního zpravodajství – pozn. red.) ptal, jestli bychom v Izraeli nevydrželi ještě rok, domluvili jsme se, že ano. Pět let je taková hezky kulatá doba. Ale pak už jsme s rodinou chtěli nazpátek. 

Není pro vašeho nástupce, konkrétně Davida Borka, situace složitější v tom, že například nemá kontakty, které jste vy za těch pět let získal a jde takřka do neznámého prostředí?

Rozhodně ne. My si v ČT neházíme kostkou, kdo pojede na který post. Vyjíždějí redaktoři, kteří dané prostředí znají a mají k němu blízko. David v Izraeli rozhodně není nováček, umí hebrejsky, myslím si, že možná i líp než já, má tam známé, celý ho procestoval. Zná i řadu arabských zemí a byl připravený do regionu vyjet. Proto tam jel právě on.  

Média, která nemají úplně v lásce veřejnoprávní televizi, psala o nesystémovém rozhodnutí ČT. 

Mě vždycky baví, když nějaké médium bez zkušeností s vysíláním svých vlastních lidí, komentuje, že to my děláme špatně. Vždy si pečlivě vybíráme a vysíláme na složitou práci do zahraničí jen zkušené reportéry. Jako je třeba David Borek. Lidé mají krátkou paměť a zapomněli na to, že David vždycky nedělal jen moderátora, předtím byl léta velmi dobrým reportérem. Česká televize má dnes deset zahraničních postů a bude jich mít jedenáct. To znamená 22 lidí, protože se zpravodajem pracuje vždy i náš kameraman. Jestli si naši kolegové z jiných médií myslí, že tady máme 150 super odborníků třeba na Blízký východ a můžeme je rychle střídat, tak je zklamu. Naštěstí ale vždycky umíme ve svých řadách nalézt reportéra a kameramana s dostatečnými zkušenostmi a dostatečně výrazné, abychom je vyslali na zpravodajský post. A David Borek je teď na tom svém jako ryba ve vodě.

Když se bavíme o podivných médiích, která ráda kritizují ČT a její zaměstnance, vy jste velký „oblíbenec“ Parlamentních listů. Čím jste si to vysloužil? 

Opravdu nevím. Nemyslím si, že jsem na Parlamentní listy zlý, vždyť já je ani nečtu. Snad jsem někdy na Twitteru utrousil jedovatou slinu. U nich je půvabné, jak si na mne vždy vzpomenou v ten nejhloupější moment. Několikrát si takhle naběhli na vidle. Příkladem budiž letošní únor, když si na mě z nějakého důvodu nesmyslně vzpomněli a na Twitter napsali něco ve smyslu „to se tak někdo má, když se může v Izraeli válet na pláži.“ Já jsem sice na pláži skutečně právě byl, jenže válet jsem se nemohl, protože jsme se čtyřmi ozbrojenými strážci za zadkem právě natáčeli uprostřed občanské války v Jemenu. Od Parlamentních listů bylo roztomilé, jak na mě v takové chvíli myslí.

Mít za soupeře prezidenta, premiéra, nebo pána z jedné malé komerční televize je asi dost těžká výchozí pozice.

Víte, já jsem stále přesvědčený o tom, že premiér ve skutečnosti není sokem České televize. Myslím, že vnímá, že takové instituce fungují v drtivé většině eurounijních států. Stejně tak Český rozhlas a ČTK. Že se mu občas nelíbí nějaká reportáž, je na něm, ale doufám, že jeho ideální představou není veřejnoprávní televize, která straní té nebo oné partaji nebo finanční skupině. A to se zkrátka neděje. Vím to, protože jsem v ČT dlouhá léta dělal editora hlavní zpravodajské relace. Nikdy jsem nezažil, aby mi někdo z nadřízených nařizoval, jak má vypadat vyznění kterékoliv reportáže, nebo kterého hosta pozvat do živého vysílání. To se prostě neděje. Žádné notičky z Bruselu, od Sorose, CIA, KGB, Mossadu. Jen pro zajímavost, denní zpravodajství je tak náročné, že i hypotetické podsouvání nějakých nesmyslů do jednotlivých zpráv by bylo strašně komplikované. Jsme rádi, že stíháme zaznamenat, co se děje, vždyť pokrýváme celý svět. 

V tuhle chvíli si opravdu myslím, že premiér není sokem České televize, i když je občas trochu příliš ostrý vůči konkrétním novinářům, včetně našich, které nazval jmény, jež byla, kulantně řečeno, za hranicí. Moc nerozumím ani tomu, jak je to s despektem nebo neoblibou České televize na Hradě. Nakolik je to politický folklor spojený s tím, co se pan prezident a jeho lidé domnívají, že chtějí některé segmenty společnosti a politiky slyšet. A nakolik je o tom přesvědčený. Co se týče TV Barrandov, je jasné, že všudypřítomný pan ředitel a všestranný moderátor Soukup má své komerční a politické zájmy. A podle nich koná, jak uzná za vhodné.

Jsou pro současného novináře sociální sítě důležité?

Co dokáže Jakuba Szántó naštvat?

Může Česká televize a její vedení ustát dlouhodobé útoky?

Je v Izraeli Miloš Zeman vnímán jako velký přítel této země?

Chtělo by se Jakubovi opět někam do zahraničí?

Tohle a ještě mnohem víc najdete v aktuálním vydání Revue FORUM. Objednávejte ZDE.