Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/geralt
FOTO: Pixabay/geralt
Bouřlivá reakce čínského internetu na zdánlivě nevinné aféry či memy svědčí o snaze Pekingu „usměrňovat veřejné mínění“ na sociálních sítích, a řídit tak politický diskurz doma i v zahraničí. China Media Project podrobně zmapoval několik květnových kauz, které byly úřady úspěšně „regulovány“.
Letošní květen byl bohatý na kauzy, které ukazují, jakým způsobem komunistická strana reguluje dění na čínském internetu. Ke kontrole, jež je ve stranickém žargonu označovaná jako „usměrňování veřejného mínění“ (jü-lun jin-tao 舆论引导), může na domácí půdě využívat celou řadu efektivních nástrojů: na čínských sociálních sítích, zejména na mikrochatu Weibo, je to například mazání příspěvků a blokování účtů bez jasně nastavených pravidel, k ovlivňování veřejného mínění zas slouží maoboti a trollové.
Podobnými mechanismy se však Peking pokouší „regulovat“ i veřejné mínění mimo prostor čínského internetu a mimo hranice ČLR. Slovy oficiální propagandy se snaží rozšířit svůj „okruh přátel v rámci mezinárodního veřejného mínění“ (kuo-ťi jü-lun pcheng-jou čchüan 国际舆论朋友圈), aby mohl „lépe vyprávět čínský příběh“ (ťiang chao Čung-kuo ku-š‘ 讲好中国故事), jak před pár lety vyzval předseda Si Ťin-pching. Ten nyní žádá, aby Čína mezinárodnímu publiku nastavila „vlídnější“ (v originále kche-aj 可爱) tvář, což mnozí zahraniční pozorovatelé pochopili jako náznak ústupu od tzv. „diplomacie vlčích bojovníků“, kterou Peking v posledních letech praktikuje. David Bandurski z China Media Project však ve své analýze nedávného kolektivního školení čínského Politbyra, na němž slova o „vlídnější tváři“ padla, tyto naděje koriguje: stále jde v první řadě o to „přesvědčit Západ, aby viděl věci z čínské perspektivy.“
China Media Project (CMP) se dlouhodobě zabývá analýzami čínských online médií a aktivitami oficiálních účtů (nejen) na čínských sociálních sítích. K nejžhavějším květnovým kauzám na čínském internetu podle jeho analytiků patřil nemístně cynický post srovnávající covidovou tragédii v Indii a čínské kosmické úspěchy, který vyvolal širší veřejnou debatu, již bylo třeba následně „usměrnit“. Bouřlivou reakci na internetu vyvolalo také zavedení nové „politiky tří dětí“, jemuž předcházelo zveřejnění výsledků sedmého celostátního sčítání lidu. To jasně ukázalo na demografické problémy, jimž nejlidnatější stát světa čelí a hlavně v blízké budoucnosti bude čelit zásluhou předchozí ukvapené regulace populačního růstu.
Proti blbé náladě
China Media Project, který pomocí frekvenční analýzy určitých výrazů a hashtagů monitoruje čínský politický diskurz, shrnuje květnové dění na čínském internetu v článku Billa Bishopa na serveru Sinocism. Mimo dvou výše zmíněných kauz s jasně politickým přesahem vyzdvihuje také dvě na první pohled zcela nepolitické kauzy. První z nich byla poněkud iracionální bouře, jež se na Weibo rozpoutala kolem nešťastné smrti studenta střední školy v Čcheng-tu. Druhá kauza pak působí ještě banálněji: točí se kolem slangového výrazu, který lze do češtiny asi nejlépe přeložit jako „hodit krovky“. Internetový novotvar tchang-pching (躺平), který se v podobě hashtagu stal trendem čínských sociálních sítí, je tvořen znaky „ležet na zádech“ a „rovný“ a sám o sobě nijak kontroverzní není. I přesto byl na Weibo zablokován.
Případ teenagera, který zemřel po záhadném pádu v prostorách střední školy v západočínském Čcheng-tu, vyvolal nebývale silnou reakci mezi tamními uživateli internetu a ukázal, jak těžkou práci mají cenzoři, když chtějí udržet na uzdě veřejné mínění v zemi s 1,4 miliardami obyvatel. Rodiče zemřelého chlapce po jeho smrti zveřejnili na Weibo několik příspěvků, v nichž zpochybňovali přístup vedení školy k tragické události. Poukazovali přitom na to, že jim smrt syna byla oznámena až po dvou hodinách od neštěstí, a navíc se zdálo podezřelé, že i přes všudypřítomné kamery v areálu školy zrovna okamžik pádu na žádném ze záznamů zachycen není. Rodinná tragédie a pochopitelná reakce zdrcených rodičů, kteří odmítali přijmout fakt, že jejich syn tragicky zemřel bez cizího přičinění, vyvolala na internetu zcela nevídanou veřejnou odezvu.
Dne 11. května, tedy dva dny po tragédii, místní úřady oznámily, že se jednalo o sebevraždu, což však rodiče chlapce neakceptovali. Tentýž den odpoledne se před školou shromáždil dav lidí požadujících „pravdu“ (čen-siang 真相). Dav byl rozehnán policií a debaty se přesunuly na internet, kde dokonce narušily live stream, v němž ředitel Státního statistického úřadu Ning Ťi-če (宁吉喆) prezentoval výsledky celostátního sčítání lidu. Lidé záběry funkcionáře zaplavili „palbou komentářů“ (tan-mu 弹幕), které běžely přes celou obrazovku. Není zcela jasné, jakou křivdu rodiče chlapce za tragédií viděli, každopádně veřejné mínění se jejich příběhem nechalo zcela strhnout, a proto musela nastoupit aktivní „regulace“. Ještě téhož večera místní oddělení veřejné bezpečnosti případ uzavřelo s tím, že „nedošlo ke spáchání žádného trestného činu a rodiče chlapce jsou s tím srozuměni.“ Zatímco stanovisko policie přebírala oficiální média, hlas rodičů na internetu utichl. Formulace, že proti oficiálnímu závěru „nemají námitky“ (čínsky wu i-i 无异议; i-i 异议, doslova „jiný názor“, je také jedním z možných překladů slova „disent“), se podle CMP stala „symbolem zpochybnění procedurální spravedlnosti a hledání pravdy.“
Na celé kauze je pozoruhodná právě tato nedůvěra veřejnosti vůči oficiálním institucím, v tomto případě reprezentovaným místním odborem pro vzdělávání, veřejnou bezpečností a oficiálními médii. „Usměrňování“ bylo 13. května završeno oficiální zprávou o celém případu, kterou zveřejnila čínská tisková agentura Sin-chua. Krátce na to se veřejné mínění na internetu začalo obracet proti rodičům a někteří uživatelé dokonce tvrdili, že ti, kteří přišli 11. května demonstrovat před školu, byli ovlivněni nepřátelskými „zahraničními silami“ (ťing-waj š‘-li 境外势力), které nikdy nevynechají příležitost Čínu poškodit. Jak shrnuje Bishop:
Tento dramatický obrat v tónu, jakým se o případu hovořilo, může sloužit jako ilustrace toho, jak propagandistické úřady v Číně usměrňují veřejné mínění ve snaze kontrolovat názory veřejnosti vyjadřované na internetu. Využívají k tomu kombinaci potlačování (např. mazání online příspěvků a komentářů nebo omezení šíření zprávy v komerčních médiích) a posilování kontra-narativů.
V Čcheng-tu tak úřady nejdříve potřebovaly dostat pod kontrolu „alternativní kanály“ (rodiče a jejich podporovatele) a poté byl připraven kontra-narativ (šlo o sebevraždu a rodiče jsou srozuměni, rodiče byli zmanipulováni „vnějšími silami“), který byl posléze masově prosazen oficiálními kanály a podpořen v online diskusích. Tento postup byl formulován již předchozím vedením v roce 2008 s nástupem nových médií a je efektivně využíván ke „stabilizaci“ čínské společnosti. Tehdejší vůdce Chu Ťin-tchao tehdy mimo jiné během prvního živého chatu se čtenáři stranického listu Žen-min ž‘-pao při příležitosti šedesátého výročí založení deníku prohlásil:
Je nutné posílit budování mainstreamových médií, jakož i vznikajících médií nového typu, aby byl vytvořen vzorec řízení veřejného mínění prostřednictvím médií.
Je to paráda, lehnout si na záda…
V zájmu stability a růstu jsou tak například „usměrňovány“ i tendence mladé generace Číňanů vystoupit z vyčerpávajícího, stresujícího a vysoce kompetitivního pracovního procesu, které čím dál častěji vyplouvají na povrch na sociálních sítích prostřednictvím různých memů a slangových výrazů. Jedním z nich je i již zmíněné „házení krovek“, které neznamená nic jiného, než se prostě natáhnout a nic nedělat. Podle Billa Bishopa z CMP toto slovo
odráží narůstající tendence v čínské společnosti, které jsou reakcí na obecný pocit beznaděje způsobený tlakem pracovních povinností a konzumním životem a jejichž výrazem je touha po uvolněnějším životním stylu.
V dubnu anonymní uživatel s přezdívkou „vlídný cestovatel“ (chao-sin lü-sing-ťia 好心旅行家) zveřejnil na Baidu příspěvek nazvaný „hodit krovky je naše právo“ (tchang-pching ťi š‘ čeng-i 躺平既是正义), v němž si pochvaluje dva roky života bez práce. Stěžuje si jen na nátlak ze strany rodičů a obecně starší generace, jež mladé tlačí nejen k výkonům, ale také k uzavírání manželství a zakládání rodin. To však není budoucnost, jakou si někteří mladí Číňané a Číňanky, zejména ti vzdělanější z měst, představují. Anonymní uživatel nevidí nic špatného na tom „hovět si jako Diogenes v sudu a vyhřívat se na sluníčku“ nebo „žít v jeskyni jako Herakleitos a přemýšlet o logu“ (obyvatel Evropy by zde možná hledal odkaz na Tao-te-ťing nebo buddhismus, pro obyvatele východní Asie obecně je však místem „zastaveného času“, kde život plyne v poklidu, právě Evropa). Výraz „hodit krovky“ je pro tuto generaci výrazem nezávislého života bez povinností a závazků, ať už vůči rodičům nebo vlasti, pro jejíž ekonomický růst je třeba stále tvrději pracovat, a přitom rodit a vychovávat děti – teď už dokonce tři.
Podobné sociální postoje mladé generace a s nimi spojené problémy a demografická a ekonomická rizika se projevují i v jiných částech světa, nejblíže Číně asi v Jižní Koreji a Japonsku. Čínská vláda se však snaží s podobným „nihilismem“ aktivně bojovat, a to nikoli formou pobídek, úlev či podpory, ale tvrdým nátlakem. Zmíněný post proto také rychle upoutal pozornost oficiálních médií a kantonský stranický list Nan-fang ž‘-pao 20. května uveřejnil komentář, jehož titulek hlásá, že „‚házet krovky‘ je hanba“ (tchang-pching kche č‘ 躺平可耻). Výraz „hanba“ (č‘ 耻) je přitom v posledních dvou dekádách využíván v masové propagandě v podobě seznamu „osmi [druhů] slávy a osmi [druhů] hanby“ (pa žung pa č‘ 八荣八耻) řádného občana ČLR, který už od začátku milénia visí po celé Číně. Reakce úřadů a oficiálních médií vedly ke vzniku memů, které se následně šířily po internetu, například výrok hlasatelky chupejské televizní stanice, že „smířit se s osudem je v pořádku, ale ‚hodit krovky‘ nikoli“ (žen-ming kche-i, tchang-pching pu sing 认命可以,躺平不行).
Příliš rychlé tempo
Původní příspěvek byl smazán, nicméně po internetu koluje celá řada výrazů, které vyjadřují podobnou mentalitu, například výrazy jako „malé radosti“ (siao čchüe-sing 小确幸) odkazující k tomu, že se člověk nemá honit za velkými cíli a mít velké tužby, nebo výraz fo-si (佛系), který lze přeložit jako „buddhovsky bohorovný“ a označuje primárně mladé lidi bez ambic, kteří se nenechají rozhodit sociálními tlaky. V souvislosti s tím se hovoří také o „nízko nastavených tužbách“ (ti jü-wang 低欲望), což rovněž vychází částečně z buddhistického učení, které považuje nenaplněné či nenaplnitelné touhy za hlavní zdroj lidského utrpení. Bishop uvádí ještě jiné slovo populární mezi příslušníky čínské „generace Z“, a to „involuce“ (nej-ťüan 内卷, též regrese či zakrnění). Výraz lze chápat i jako „zacyklení se“ tam, kde zvýšené úsilí nepřináší lepší výsledky (pracovní postup, bohatství, pohodlnější život…), a rovněž odkazuje ke snaze vystoupit z vyčerpávajícího a beznadějného koloběhu pracovního procesu a konzumního života.
Zatímco starší generace Číňanů ještě pamatuje Čínu jako chudou rozvojovou zemi, kde velká část populace živořila pod politickým útlakem a na hranici hladovění, mladí a ekonomicky aktivní lidé dnes svoji vlast znají jako nejrychleji rostoucí ekonomiku a výkladní skříň světa, která bez skrupulí kráčí za svým „čínským snem“. V dostatku a prosperitě však poněkud upadá motivace, která Čínu poháněla na její „cestě stoletého boje“ (fen-tou paj-nian lu 奋斗百年路) pod vedením Komunistické strany, jež v červenci oslaví 100. výročí svého založení. I s takovými problémy se tedy musí „regulátoři veřejného mínění“ v době „pozdního kapitalismu“ v Číně potýkat, pokud chtějí „udržet společenskou stabilitu“ (wej wen 维稳).
Převzato ze Sinopsis.cz.
