Podnikatel, novinář a filantrop Jan Dobrovský se v současné době věnuje podpoře projektu Post Bellum, Kolegiu Paměti národa nebo svému dloholetému koníčku – dokumentární fotografii. Pro Revue FORUM ale hovoří o složité politické situaci, ve které se nechází naše společnost, ale i média, která se diametrálně liší od těch, která on sám v 90. letech pomáhal budovat. Ukázku přinášíme na webu.

Vy jste byl u zrodu svobodně fungujících médií. Co říkáte na jejich současnou situaci, zejména z hlediska vlastnictví?

To, jak vypadala média na začátku 90. let, je diametrálně odlišné od dnešní situace. Nikoliv pouze proto, kdo je vlastní, ale hlavně vlivem internetu. Internet je něco revolučního, vlastně úplně proměnil mediální scénu. Já osobně s jistou nadsázkou říkám, že to je zlo, protože rozdíl mezi médiem z dřívější doby a tím dnešním je především v tom, že tehdy byla média redigovaná a každá redakce měla svou vnitřní politiku, filozofii a redaktory, kteří dbali více či méně na řemeslo, etiku a pověst.

Dnes tady máme prostředí, ve kterém se míchají mezi sebou hlouposti, lži, řemeslně naprosto nekvalitní faktoidy a někdy až naprosté zrůdnosti. Boj s tím se dá těžko vyhrát, protože se v tom zmatku nedá ani pořádně orientovat.To je hlavní změna oproti nedávné minulosti a podle mého soudu má větší vliv na podobu médií, než jejich majitelé.

Navíc vznikl problém s financováním médií, protože tu existuje pocit, že informace na internetu jsou zadarmo. Placená média se tak méně prodávají a často bojují o přežití. I proto se pak lehce stane, že přijde někdo, kdo si to vydavatelství koupí a má dost peněz na placení ztrát. Je blbé, když ten vydavatel je politikem, protože média a politika mají stát tak trochu proti sobě, aby výkon moci měl zpětnou vazbu a moc se nezneužívala. Svět je nemocný, pokud tohle lidi nechápou a nevyžadují. Ukazuje se také, jak důležité je, aby existovala veřejnoprávní média, od rádia až po televizi.

Je chybou, pokud se u veřejnoprávních médií honí sledovanost jako kritérium kvality, stejně jako u médií soukromých. Koncesionářské poplatky byly zřízeny proto, aby veřejnoprávní média mohla oslovovat i třeba společenskou menšinu a nebyla tak závislá na reklamě, která masovou sledovanost vyžaduje. Mezi kvalitou a sledovaností není vždycky přímá úměra. Často je to zcela obráceně v duchu Werichova výroku: “To je blbý, to se bude líbit.”

Vidíte nějaké východisko ze současné komplikované situace?

Ne. Kdybych ho znal, možná bych dostal nějakou světovou cenu za žurnalistiku. Je to něco, co ve mně vyvolává obavy. Myslím si, že jakási vnitřní rovnováha ještě existuje a cítím, že ten odklon od tištěných medii není snad tak prudký. Čtenáři se přece jenom vracejí k nějakterým titulům. Je také dobře, když mají média politický názor. Že nezávislá žurnalistika nemá být závislá na žádném politickém názoru, to byla taková porevoluční myšlenka vyplývající z vlivu komunisté strany jako jediné politické síly v reálném socializmu. Přitom média s názorem jsou na Západě tradiční. Politicky orientované noviny vytvářejí své čtenářské kluby, ve kterých se lidé cítí dobře, protože si čtou o svých tématech od svých autorů a nejsou tolik mateni nesmysly na Internetu.

Tak tomu je například ve Velké Británii, kde se noviny nebojí říct, kdo je jejich favorit, a následně v komentáři popsat, proč tomu tak je.

Myslím si, že k tomu nakonec dojde i u nás. Vždyť volební kampaň je proto, aby někdo kandidáty chválil nebo kritizoval. Proč by média měla jen tak pseudoobjektivně něco popisovat, když všichni víme, že žádná objektivita v tomto smyslu neexistuje.

Máte tedy za to, že by média patřící do koncernu Agrofert měla jasně deklarovat svou podporu Andreje Babiše?

To by bylo skvělé. V současné době je jejich důvěryhodnost a kultura velmi poškozena. Ono to asi ve skutečnosti bude tak, že jsou v redakcích nějací páni Přibilové, a pak jsou tam tací, kteří se za to trochu stydí, ale musí platit hypotéku. To jsme měli za komunistů taky tak. Byly tam nějací ideologové, kteří byli agenty StB a jistí zmocněnci ÚV KSČ nebo SSM, a pak tam byli redaktoři, kteří dělali svou práci. Byli v partaji, protože potřebovali dát babičku do domova důchodců nebo syna do školy. V tomhle je tedy ten princip úplně stejný. Kdyby ale bylo jasné, že tohle jsou stranické noviny té a té politické síly nebo orientace, redakce by se přeskupily, nikdo by si nemusel hrát pokrytecky na schovávanou a čtenáři by nebyli mateni manipulací. Každý by věděl, jaké noviny si doopravdy kupuje. Kdyby se ještě navíc nebáli svou oblíbenou politickou sílu občas kritizovat a tím jí kultivovat, bylo by to ku prospěchu těm novinám i jejich oblíbencům.

Jak hodnotíte vliv prezidenta Zemana zároveň vliv přímé volby na celou naši situaci?

Přímá volba prezidenta je populistický paskvil. V naší zastupitelské demokracii představované naším ústavním sytémem není výrazem vyší formy demokracie, ale defektem, na který není politický systém připraven a nemá obranné mechanismy proti zneužívání funkce prezidenta. Je to složité téma na situační rozhovor, ale jedno musím ještě dodat: Přímá volba prezidenta je největší politickou chybou posledních 27 let.

Proto je přicházející prezidentská volba velmi podstatné téma, protože prezident by měl být etalonem chování, kultury projevu a státnické autority. Nejprve jsme tu měli vliv rozpačitého intelektuála Václava Havla, pak poněkud arogantního elitáře Václava Klause a třetí je vliv toho pána, jehož jméno se zdráhám vyslovit, abych nerozhněval bohy.

Je jedno, kdo je ministrem pro regionální rozvoj, protože tam si ani nevšimnete, jestli jeho kvalifikace stačí na to, aby řídil uklízečky v nákupním centru nebo jestli je to dobrý ministr. Ale u prezidenta si toho prostě všimnete. Sedí na Pražském hradě a říká věci, které neuniknou velké části společnosti. Za jedno funkční období dokáže zlý člověk, který není dostatečně kultivovaný a rozumný, zničit společenské i politické normy, vytvořit napětí a založit požáry nenávisti. Vzniká rozdělená společnost, která se lépe ovládá, ale přitom ztrácí svobodu. U toho současného prezidenta mám navíc pocit, jako by mu záleželo na mínění Moskvy víc než na vlastním národu.

Chcete si přečíst celý rozhovor? Kupte si nulté číslo Revue FORUM,  které jsme vydali jako soeciá před volbami.

Nyní můžete mít každé vydání Revue FORUM pravidelně ve schránce. Kupte si předplatné ZDE.