Místopředseda ČSSD Jan Hamáček získal ve volbách mezi kolegy třetí nejvyšší počet preferenčních hlasů. V rozhovoru pro deník FORUM 24 projevil víru v obrodu sociální demokracie. Její sílu vidí v členské základně a dlouhé tradici. Založení nové levicové strany za dobrý nápad nepovažuje. ČSSD by se podle něj měla stáhnout do sebe, sjednotit se a modernizovat myšlenku hájení zájmů rodin s dětmi, nemocných, sociálně slabých a seniorů.

Pane Hamáčku, jste jedním z proponentů vstupu do nové koalice s ANO?

Jsem proti vstupu ČSSD do koalice s ANO. Rozhodně do ní nelze vstupovat za každou cenu. Jasně jsme deklarovali, že nebudeme ve vládě, kde jsou obvinění lidé. Bez toho, že by ČSSD měla možnost prosazovat svůj program, by také jakákoliv koaliční spolupráce postrádala smysl.

Existují podle vás okolnosti, za kterých by bylo pro ČSSD s patnácti mandáty výhodné do takové koalice vstoupit? Není logičtější stáhnout se do opozice, zpytovat svědomí a vrátit se jednotnější a s většími šancemi oslovit příští rok v komunálních volbách více voličů?

ČSSD na vládní angažmá s ANO už jednou doplatila a nebylo by dobré tuto chybu opakovat. ANO nyní vyjednává se všemi politickými subjekty. Upřímně řečeno, Andreji Babišovi jeho roli při současném rozložení sil nezávidím.

Dostal jste třetí největší počet preferenčních hlasů po Bohuslavu Sobotkovi a Lubomíru Zaorálkovi. Vzhledem ke kapitální porážce ve volbách se tito vaši dva kolegové pravděpodobně nestanou součástí nejužšího vedení strany. Máte ambici ucházet se o předsednictví?

Mimořádný sjezd je naplánovaný za půl roku. ČSSD si udělá podrobnou analýzu toho, proč u voličů propadla. Nějaká reflexe z ní určitě vzejde. Kdo ale bude nebo nebude kandidovat do vedení strany na dubnovém sjezdu, to by v tuto chvíli byly jen spekulace.

V čem by se měla ČSSD podle vás změnit? Levice na tom v porevoluční době nebyla nikdy tak zle jako nyní. Neměla by následovat radikální změna? Nejlepším příkladem obrody v současné Evropě je asi britská Labour Party Jeremyho Corbyna.

Jisté je, že se ČSSD musí změnit, najít nové tváře i nová témata. Jde o tradiční stranu, která má bezmála 140 let dlouhou historii. Vždy jsme byli na straně zaměstnanců a těch, kteří potřebují pomocnou ruku od státu – ať už to jsou rodiny s dětmi, nemocní, sociálně slabí nebo senioři. V posledních měsících se ČSSD obracela právě na tyto voliče, ale nepodařilo se je přesvědčit, že jsme pro ně tou správnou volbou. ČSSD se musí zároveň modernizovat a sjednotit se. Je pravda, že Jeremy Corbyn, který převzal v roce 2015 britskou Labour Party, ji během krátké doby postavil zpátky na nohy. Určitě můžeme u něj najít inspiraci, ale situace v Británii a v České republice je jiná, už s ohledem na volební systém. Já osobně vizi změny samozřejmě mám, nicméně je třeba získat od voleb odstup a mnohé také napoví zmíněná analýza volebního neúspěchu.

Nemyslíte si, že zde existuje prostor pro založení nové levicové strany, která by nebyla zatížena problematickou minulostí?

Levicové alternativy k ČSSD zde v minulých desetiletích vznikaly, ale neuspěly. Sociální demokracie za svou dlouhou historii prožila několik pádů a krizí. Vždy se s nimi dokázala vypořádat. Právě tradice je její silnou stránkou. Máme početnou členskou základnu, která je velmi cenná, a stále se o ni můžeme opřít. Věřím tomu, že i nyní najdeme východisko a odrazíme se od pomyslného dna. Samozřejmě žijeme v demokratické zemi a každý si může založit novou stranu, ať už levicovou, nebo pravicovou. Tříštění sil se ale nikdy nevyplatilo. Podívejte se na pravicovou část našeho politického spektra, která po rozpadu a oddělení frakcí nyní opatrně a složitě volá po sjednocení. Osobně si nemyslím, že by to byl dobrý nápad.

Býval jste předsedou Mladých sociálních demokratů. Nemá ČSSD problém nalákat do strany mladé lidi, kteří by jí pomohli mobilizovat prvovoliče tak, jak se to nyní podařilo na pravici třeba Dominiku Ferimu?

Samozřejmě, to je jedna z věcí, na které musí ČSSD intenzivněji pracovat. Na druhou stranu kolem sebe vidím spoustu relativně mladých talentovaných politiků, kteří v rámci stranických struktur vyrostli. Uznávám ale, že v této oblasti jsou u ČSSD velké rezervy.

Neděsí vás fakt, že jednoznačně eurooptimistické strany (ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN) získaly ve dvousetčlenném parlamentu pouhých 38 křesel?

Lidé i u nás slyší na jednoduchý populismus odpůrců Unie. Je to jasný signál, že se EU musí změnit a že musí být vstřícnější a srozumitelnější pro lidi. Na druhou stranu bych neviděl situaci zase tak černě. I další strany jako ODS, Piráti nebo ANO jsou ve výzvách k czexitu velmi opatrní. Dobře si uvědomují, že by to byla ekonomická sebevražda.

Obáváte se tlaku SPD na vypsání referenda o setrvání v Evropské unii? Jinými slovy, neposunuli jsme se o víkendu blíže hypotetickému czexitu?  

Jsem zásadně proti referendu. Podívejme se na Velkou Británii, která si brexit odhlasovala, a nyní se jí z Unie zoufale nechce, jednání o vystoupení se protahují. Britům je jasné, že na brexit ekonomicky doplatí. A to je Británie historicky ještě méně provázaná se zbytkem EU než my. Je evidentní, že po případném czexitu by výkonnost naší ekonomiky razantně poklesla.

Je ČSSD v situaci, aby do prezidentských voleb vysílala vlastního kandidáta? V minulosti se spekulovalo o podpoře šéfa odborů Josefa Středuly.

Slíbili jsme občanům, že bude přímá volba prezidenta, a to jsme splnili. Je na nich, aby rozhodli, kdo bude hlavou státu.