Předseda sociální demokracie Jan Hamáček v textu pro pondělní Právo vysvětlil základní východiska a principy ČSSD a vztáhl je k současné situaci. Hamáčkova tvrzení ukazují, jaké jsou limity přístupu dnešních sociálních demokratů v České republice k ekonomice a hospodaření.
Vicepremiér a šéf sociálnědemokratické strany Hamáček napsal: „Naším cílem vždy bylo, je a bude snižování sociálních a ekonomických nerovností. Toho můžeme dosáhnout třeba tím, že budeme chtít po obrovských nadnárodních firmách, aby se více podílely na fungování našeho sociálního systému. Zadruhé ruku v ruce s prvním rysem jde solidarita. Ta má mj. dopomoci k tomu, aby společnost fungovala a prosperovala.“
To jsou zajímavé informace, které je dobré podrobit hlubšímu rozboru. Hamáček na prvním místě neříká: chceme zajistit důstojný život seniorům, běžným lidem, kteří chodí do práce, střední třídě, případně mladým rodinám s dětmi. Hovoří o snižování sociálních a ekonomických nerovností, což je hezké, ale vyvolává to různé otázky.
Na jakou úroveň je ideální je snížit? Existuje nějaká optimální, nebo platí, že čím menší budou, tím lépe, a úplně nejlepší ze všeho bude, když nebudou vůbec existovat? Na jiném místě Hamáček pro změnu říká, že kdo těží z bohatství a práce našich občanů, měl by se přiměřeným způsobem podílet na našem sociálním systému. Ale co to znamená ono „přiměřeně“?
Předseda ČSSD ve výsledku sugeruje představu, že sociální a ekonomické nerovnosti jsou něčím vždy a všude a bezmála v jakékoli míře negativním. Je tomu ovšem skutečně tak? Nemají sociální a ekonomické nerovnosti i nějakou pozitivní stránku a význam, které by měli brát na vědomí a respektovat také sociální demokraté? A když už říkají A, tak k tomu dodat i B, aby bylo zjevné, že jejich pohled na svět není zcela zploštělý a jednorozměrný.
Něco podobného platí o solidaritě. Jak souvisí s prosperitou? Jak může solidarita dopomoci k tomu, aby společnost prosperovala? Tím, že bude solidární a lidé se budou o vyprodukované bohatství dělit, se přece společnost v souhrnu automaticky úspěšnější a bohatší nestane. Záleží na tom, jakým způsobem se dané prostředky utratí a čemu konkrétně pomůžou.
Lepší rozdělení stejného balíku peněz
Prosperita totiž neznamená to, že si někdo pořídí něco pěkného, protože se společnost stala solidárnější. Prosperita obnáší to, že společnost bohatne, protože zkrátka více vydělá kvůli větší, lepší či efektivnější produkci, a díky tomu následně může zvýšit i svoji celkovou životní úroveň.
Prosperita tedy není jiné lepší rozdělení stejného balíku (cizích) peněz, ale jeho zvětšování. Pokud společnost bude navenek působit jako bohatší zásluhou toho, že se podařilo peníze od menší skupiny lidí přerozdělit větší skupině, opticky sice taková společnost může vypadat jako více prosperující, ale ve skutečnosti to tak být nemusí.
Jistě, je možné chtít po obrovských nadnárodních firmách, aby se více podílely na fungování našeho sociálního systému, jak navrhuje Hamáček, ono se to ale mnohem snadněji říká než realizuje. Sociální demokracie o tom hlavně mluví a návrhy, se kterými přichází, jsou spíše problematické – viz např. digitální daň, která naráží na odpor Spojených států amerických.
Skutečné reformy z dílny sociální demokracie
Pro opravdovou prosperitu toho ČSSD mnoho nedělá, přitom stát k ní může různými cestami přispět. Také solidarita je důležitá a je správné a logické, že ji sociálnědemokratická strana prosazuje, ale vztah mezi ní a prosperitou není vůbec tak jednoduchý a přímočarý, jak naznačuje.
Jan Hamáček poukazuje na to, že sociální demokraté aktuální zdravotní a – jak říká – zřejmě i ekonomickou krizi berou jako „obrovskou příležitost k proměně naší ekonomiky i společnosti“. Předseda České strany sociálně demokratické zmiňuje, že jeho partaj připravila program Nové Česko. Bude zajímavé sledovat, s čím přesně sociální demokracie přijde a jak naši ekonomiku a společnost bude chtít proměnit.
Vicepremiér Hamáček v uvedeném textu zdůrazňuje, že sociální demokraté jsou si vědomi toho, že se nemůžou zaměřit jen na výdajovou stránku rozpočtu, ale musí hledět i na příjmovou, a že nelze finanční prostředky získat jen jejich přesunem mezi ministerstvy, nýbrž potřebujeme skutečné reformy. A dodává: „Nechci, abychom dopadli jako v dobách úřadování ministra financí Miroslava Kalouska. Premiér Nečas tehdy řekl: ‚Zatím děláme tupé účetní operace, žádné reformy.‘“
Je dobře, že to šéf ČSSD vydvihuje, protože většinou to spíš vypadá, že příjmovou stránku jeho partaj dost opomíjí, a stejně tak, že se nehrne ani do nějakých významnějších reforem. Stále však není jasné, jaké konkrétní reformy má Hamáček na mysli.
Zdůrazňuje sice, že všechny návrhy sociální demokracie budou směřovat ke spravedlivé ekonomice, a v této souvislosti uvádí bankovní daň, progresivní zdanění, boj s daňovými ráji, nižší zdanění práce a vyšší zdanění majetku. Jedna věc však je, jestli lze o těchto opatřeních hovořit jako o reformách, a ještě závažnější otázka pak zní: skutečně je možné se tímto způsobem dopracovat k tomu, aby naše společnost prosperovala?