Ve čtvrtek 1. prosince zahájená elektronická evidence tržeb prý narovná podnikatelské prostředí. Ani tento výsledek však není jistý, podvádět se bude patrně stále, ale bude se to dělat mnohem otrleji nebo mnohem sofistikovaněji.

Co však jisté je, že EET připraví mnoho lidí o jejich práci. A bude se jednat hlavně o sektor služeb, který je na lidskou práci nejnáročnější a velkým dílem se podílí na celkové zaměstnanosti. Počet lidí, kteří přijdou o práci, se samozřejmě z prvních zavřených hospod špatně odhaduje, ale pokud bychom měli věřit reálnosti záměru ministerstva financí o navýšení výběru daní o 12 mld. Kč, tak autor předpokládá, že se bude jednat o přibližně 100 tisíc osob. Tento odhad je však velmi diskutabilní, proto si raději počkejme na reálné výsledky, nicméně minimálně desetitisíce nových nezaměstnaných velmi pravděpodobně vzniknou.

Proč zavedení EET přinese tolik nezaměstnaných? O tom se mluví již jen někde a potichu, přičemž samotné jádro problému se, pokud je autorovi známo, nediskutuje nikde. EET přinese velké množství nezaměstnaných prostě proto, že v mnoha firmách s tržbami v hotovosti a velkým podílem lidské prácejsou mzdy vypláceny částečně nebo zcela mimo účetní a daňovou evidenci a prostředky na ně jsou získávány krácením tržeb. To je prostý fakt, takto v mnoha oborech funguje podnikání dlouhá léta, v některých oborech tak doposud postupovali téměř všichni.

Podnikání, které plánovitě pracuje s krácením tržeb a jich vyplácení bez dokladů zaměstnancům, je samozřejmě nemorální, pokud bychom již pominuli samotnou trestnost krácení daní. Přineslo však společnosti i některé benefity, jako například rychlé zvýšení kvality gastronomických služeb po roce 1990 a s tím související vysokou zaměstnanost v tomto sektoru. V sektorech zatížených regulací a vyšším faktickým zdaněním k takovému zlepšení nedošlo, nebo jen znatelně pomaleji.

Uvedené benefity však nemohou popsaný nemorální způsob podnikání omluvit. Problém je totiž jinde. Extrémně nemorálně se chová i samotný výběrčí daní, tedy stát. Stanovené daňové odvody postihující lidskou práci odebírají zaměstnancům tak vysoké procento jejich prací získaných příjmů, že to není v souhrnu morálně ospravedlnitelné zájmem státu ani společnosti.

Konkrétně pokud zaměstnanec, například opravář automobilů, zajistí svému zaměstnavateli příjmy 1000 Kč a zaměstnavatel se mu rozhodne celé tyto příjmy vyplatit jako mzdu, tak zaměstnanec obdrží asi 471 Kč, stát 529 Kč a zaměstnavatel nebude mít nic. Samozřejmě jako příjem státu je nutno kalkulovat i sociální a zdravotní daně, které se chybně nazývají pojištění. Pro upřesnění se za běžné situace jedná o odvod 173 Kč DPH, 210 Kč pojištění placené zaměstnavatelem, 77 Kč pojištění placené zaměstnancem a 69 Kč daně zaměstnance.

A pokud uvedený opravář automobilů vezme svých vydělaných 471 Kč a bude chodit za jiným poskytovatelem služeb řádně platícím daně, třeba na pivo po práci, kde kromě částky za nákupní cenu piva a jiné náklady provozovatele zaplatí uvedených 471 Kč na mzdu číšníka, tak tomu číšníkovi z původní tisícikoruny bude vyplaceno čistého již jen 222 Kč. A když to takto udělají za měsíc ještě jednou dokola, tak jim zbude necelých 50 Kč a zbývajících 950 Kč se přesune na účty správců veřejných financí. A státní úředníci, kteří jsou z části daní placených v tomto koloběhu vyňati a ze samotných daní naopak placeni, jsou při tom schopni zcela vážně se divit, proč většina obyvatelstva nemá žádné úspory.

Lze toto nazývat morálním chováním ze strany státu? V žádném případě, jedná se o daňovou despocii či spíše tyranii. Lze v takové situaci pochopit nemorální chování zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců, kteří se uvedenému chování bránili nemorálním postupem při odvádění daní? Divit se nelze a je i na dobrém uvážení každého, zda má na někoho hodit kamenem nebo ho odsuzovat.

Nyní však nastala nová situace. Stát, který stanovil povinné odvody v celkové výši, která je zjevně nemorální, se rozhodl odvody v této výši i razantně vymáhat a snažit se vymýtit nemorální chování daňových poplatníků. Uvedený postup je však naprosto nepřijatelný, protože si měl stát nejprve zamést před vlastním prahem a až poté vyrazit na zteč proti daňovým delikventům.

Pokud by stát snížil zdanění práce se současným zavedením EET, tak by sice zaměstnanost v některých sektorech klesla, ale vynahradilo by to její zvýšení v sektorech jiných, které zaměstnancům nepřilepšují prostředky získanými z krácení tržeb. Takto se stát tváří, že lze vybrat od lidí navíc miliardy korun a o nic tím nepřijít (část plátců daní a zaměstnanost), což je samozřejmě věc nemožná.

Jak uvedená situace vznikla? Buď špatnou analýzou situace, nebo snahou získat další pracovní sílu pro velké zaměstnavatele, kterým vysoké zdanění práce nevadí, protože se zahojí díky svému dominantnímu postavení či z různých dotací, které pro ně stát připraví. A samozřejmě politickým složením stávající vlády a slabostí opozice. Jedna strana stávající vlády tradičně straní velkým zaměstnavatelům, v druhé straně je ve stejné situaci minimálně její předseda a třetí strana sice menší firmy a podnikatele verbálně podporuje, ale zřejmě tuto věc špatně zanalyzovala a posuzovala morální hlediska příliš jednostranně.

Co nyní s tím? Varianta A je EET trvale zrušit nebo alespoň odložit do vyřešení varianty B, varianta B je razantně snížit daňové zatížení práce, což však vyžaduje větší změny ve struktuře daňových příjmů státu, a varianta C je smířit se s tím, že malých zaměstnavatelů bude ubývat, procento zaměstnanců u velkých zaměstnavatelů přibývat a společnost se bude dále takto dělit. Varianty A a B jsou dobré, varianta C je špatná, ale nejpravděpodobnější.

Text publikoval autor na serveru Kurzy.cz.