Koronavirová pandemie zasáhla velmi dramaticky i českou kulturu. Divadla přestala hrát, kina zavřela své sály, umělci ze dne na den neměli práci. Vláda se sice tvářila, že se snaží pomáhat všem, ale na kulturu jaksi zapomněla. Jak tohle těžké období vnímal Jan Hrušínský, herec a principál Divadla Na Jezerce? Co mu pomohlo udržet divadlo při životě, zda musel lidem, kterým dává práci, snižovat platy, jaká je komunikace s ministrem kultury či kdy se podle něj vrátíme do „normálu“, prozradil v rozhovoru pro FORUM 24.

Pane Hrušínský, konečně můžete v divadle uvítat první diváky po covidovém lockdownu, jak moc jste se na tento okamžik těšil? 

Hodně. Právě zjišťuji, že jsem se těšil tak, že to slovy nejde vyjádřit. Když odcházíte z kanceláře divadla kolem sedmé večer, kdy bývalo hlediště plné diváků, všude se ozývaly hlasy a smích, a najednou slyšíte jen ticho a vidíte jen setmělé foyer a zamčený sál, těšíte se jako malé dítě, až začne normální život. Ten sice ještě nenastal, ale vrátila se nám naděje. A to není málo. 

Bylo období, v němž jste nemohli hrát, pro vás složitější jako pro herce, nebo pro principála Divadla Na Jezerce?

Není pochyb, že divadlo všem hercům chybělo, ale nepochybujte o tom, že principálům, kteří se nemohli spoléhat na pomoc státu a města, chybělo víc. Tam, kde příspěvkovým organizacím proudila okamžitá podpora v řádech miliard korun, jsme se dozvěděli, že soukromá divadla do kultury nepatří. Po 45 letech práce pro českou kulturu mi to znělo trpce. Ale jsem optimista a vím, že vždycky může být hůř.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Vaše manželka a dcera jsou také herečky, jak vnímaly situaci ony? Vaše paní se věnuje i dabingu, byla alespoň tam šance pracovat?

Manželka i dcera Kristýna mohly točit seriál Ulice a dabingová studia také fungovala bez přerušení. 

Jak teď vlastně vypadají opatření, která musíte dodržovat? Málokdo se v tom už dokáže orientovat.

Máte pravdu, v nařízeních, která složitě sami musíme zjišťovat, protože nám jejich aktuální znění nikdo neposkytuje, se těžko orientujeme i my. Navíc se každou chvíli mění a v televizních debatách dokonce zaznívají od různých ministrů sdělení protichůdná. Dodnes nevíme, proč do přilehlé restaurace mohou hosté v neomezeném množství, bez respirátorů a bez prokazování testů a očkování, zatímco do divadla smí přijít jen polovina kapacity sálu, diváci musí sedět v respirátorech a divadlo zodpovídá za jejich testování či očkování. O přestávce či po konci představení se lidé vycházející z divadla smísí s lidmi v restauraci a absurdita vládního nařízení je dokonána.  

Pomohla vám dostatečně vláda v době, kdy jste museli mít divadlo zavřené?

Ne.

Jaká je komunikace s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, jestli tedy nějaká vůči umělcům vůbec existuje?

S panem Zaorálkem jsem komunikoval jen jednou v životě. V dubnu 2020 jsem ho písemně požádal, aby se mi veřejně omluvil za lživá slova, která na moji adresu v souvislosti s výzvou Oldřicha Lichtenberga k rezignaci ministra kultury – se kterou jsem neměl nic společného – pronesl v Lidových novinách 14. dubna 2020: „Hrušínský je arogantní a vyhrožuje.“ Moje žádost zůstala bez odpovědi. V červnu jsem na něj získal telefon a zavolal jsem mu, abych zjistil, zda ji četl. Místo vysvětlení a konstruktivní debaty o kultuře mě pan Zaorálek zvýšeným hlasem ve svém telefonním monologu poučil, že kultuře rozumí, protože chodil do divadla už v 70. letech. Zvyšujícím se hlasem pokračoval o podnikatelích, kteří si z kultury udělali byznys. Slušně jsem ho požádal, aby se choval kulturně a nekřičel na mě, protože nejsem jeho podřízený – a pan ministr bez rozloučení hovor ukončil. Od té doby jsem ho neslyšel a doufám, že po volbách už neuslyším ani o něm.    

Nedávno jste ministra pokáral za to, že se neúčastnil jednání vlády, kde mohl podmínky pro kulturu ovlivnit. Jak jste to myslel?

V nedávné televizní debatě prozradil, že místo na zasedání vlády, kde se jednalo i o rozvolnění v kultuře, jel něco jiného zařizovat do Ostravy. Řekl také, že kdyby věděl, že se všechno od konce května rozvolní téměř úplně – kromě kultury – tak by na to zasedání přišel.

Je něco, za co byste vládu v jejím počínání v době pandemie pochválil?

Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s funkčním programem Antivirus, který pomáhal téměř bezprostředně s příspěvkem na mzdy zaměstnanců, a za ty bych rád poděkoval. 

Vaše divadlo má i zájezdová představení, jak to teď vypadá s objížděním republiky?

Zájezdy jsou nezbytným doplňkem naší činnosti, ale rozbíhají se pomalu a opatrně. Někteří provozovatelé je přesouvají na podzim, nebo dokonce na příští rok, protože mají obavy z vládních rozhodnutí, která jsou nepředvídatelná. Bohužel je u nás velmi nestabilní prostředí, ve kterém se nedá téměř nic seriózně naplánovat. 

Byl jste nucen hercům nebo dalším zaměstnancům divadla takzvaně sáhnout na peníze?

Přestože jsme byli vládním omezením kultury bez náhrady připraveni o roční tržby, jež pro divadlo představují základní příjem, ze kterého je umělecká i provozní činnost většinově hrazena, kvůli covidu jsem nepropustil žádného zaměstnance, i díky příspěvku na mzdy z MPSV. Chtěl bych také poděkovat všem partnerům Divadla Na Jezerce, kteří nás neopustili a v těžké době pomohli. Na rozdíl od ministerstev a dalších vládních úřadů jsme v roce 2020 a polovině roku 2021 nevypláceli zaměstnancům odměny, přestože by si je zasloužili více než mnozí náměstci, poradci nebo úředníci na různých ministerstvech, jimž je v zadlužené zemi ministři rozdávají. O milionových odměnách pro trestně stíhaného hradního kancléře nebo proruského poradce bez smlouvy a bezpečnostní prověrky – ale zato s diplomatickým pasem – ani nemluvě. Ale abych nekončil negativně, díky mému nedávnému rozhovoru pro info.cz, respektive podcastu Welcome The Future, bylo divadlu nabídnuto partnerství, díky kterému snad na léto bude možné zaměstnance za skvělou práci v těžkých časech odměnit. Navíc nám pomohl můj táta. V roce 2020 Divadlo Na Jezerce vydalo knihu Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét, a přestože byla knihkupectví zavřena, prodalo se v e-shopech přes 3500 výtisků a veškerý výtěžek šel do divadla. 

Máte pocit, že jste jako častý kritik vlády měl v něčem ztíženou pozici, nebo se úředníci chovají ke všem stejně?

Vždycky je to o lidech a o dobré vůli k slušnosti. Je samozřejmě mnoho výborných úředníků, kteří by také uvítali změnu ve vedení země, ale netroufají si mluvit svobodně a nahlas, protože by okamžitě přišli o místo. Já jsem se s nepřátelským chováním s výjimkou ministerstva kultury v podstatě nikde nesetkal – a ani tam to jistě neplatí o všech. Není jen věcí úředníků, že na soukromá divadla je v ČR pohlíženo jako na divadla druhé kategorie. Už v 90. letech si kulturu zprivatizoval úzký okruh lidí – v podstatě byznysmenů z příspěvkových organizací, kterým slouží jak MKČR, tak magistrát HMP. To je ale na delší povídání a byl bych vám za prostor ke zveřejnění poznatků v této oblasti vděčný. Ale to třeba až po volbách. Nejdřív je nutné legálně volbami odstavit z vedení země většinu kolaborantů a škůdců poškozujících ekonomiku i pověst České republiky.   

Dále čtěte

Doležal, Šafr, Němcová nebo Obrana před Babišem. Podporujte žurnalistiku čtením!

Spolek Free Czech Media ve spolupráci s deníkem FORUM 24 vydal v roce 2020 čtyři knihy.

Určitě máte představu, kolik divákům „dlužíte“ představení. Bude trvat dlouho, než se dostanete do normálního režimu?

Ano, mám. Měli jsme vyprodáno v březnu, v dubnu i v květnu 2020 a potom i v říjnu a v listopadu, a všem divákům jsme slíbili, že pro ně představení, na která si zakoupili vstupenku, po uvolnění kultury odehrajeme. Chtěl bych jim poděkovat, že měli trpělivost, a většina z nich dala přednost náhradnímu termínu před vrácením peněz. Budeme tedy hrát s minimálním příjmem ještě na podzim. Tady náš stát na rozdíl od Rakouska, Německa a dalších západních zemí absolutně selhal. Většina západních států kompenzovala podnikatelům zmařené tržby, o které vinou čínského koronaviru přišli.

Co pro vás jako herce i principála znamená „návrat do normálu“ a kdy ho očekáváte?

Návrat do normálu pro mě znamená především návrat mezi západní spojence, dodržování spojeneckých závazků vůči NATO i EU, vymahatelnost práva, transparentnost a předvídatelnost vládních rozhodnutí činěných ve prospěch země a nikoliv politických podnikatelů a zařazení střetu zájmů mezi trestně postižitelnou činnost. Mezi trestně postižitelnou činností bych rád viděl i kolaboraci se zeměmi, které Českou republiku dávají na seznam svých nepřátel. Doufejme, že Česká republika bude mít příležitost tímto směrem vykročit po volbách.