Stát by měl své občany před ruskou propagandou i před vědomým lhaním o současné situaci chránit, říká v rozhovoru pro Svobodné fórum herec a divadelní ředitel Jan Hrušínský a dodává, že v tomto ohledu je nejhorším možným příkladem prezident Zeman. Možná proto syn slavného českého herce stále častěji vzpomíná na Havla a kdyby to dnes šlo, volil by Horáčka, který podle něj nabízí klid a nestaví na nenávisti.

Nedávno jste v Divadle Na Jezerce premiérově uvedli monodrama „Shylock“, jež odehrál slovenský herec Milan Kňažko. Hra míří proti antisemitismu a přehnané politické korektnosti. Vnímáte tato témata jako vysoce aktuální? Myslíte si, že je u nás moc politické korektnosti?
Antisemitismus považuji za jednu z nejhorších příčin všech krvavých neštěstí lidstva. A jak napsal Jan Werich, ne proto, že ubližuje Židům, ale proto, že dovoluje hlupákům, zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se zaslouženého pocitu méněcennosti. Což u nás v poslední době bohužel můžeme vidět stále častěji. Hákové kříže na stěnách metra, na oknech kavárny, beztrestné vyhrožování šibenicemi a oprátkami při různých demonstracích, projevy rasové i náboženské nesnášenlivosti, to všechno jsou důvody, proč „Shylocka“ uvádíme. Proti korektnosti v politice nelze nic namítat. Naopak! Korektnost je nedostatkové zboží. Vadí ale, když je přehnaná a dovedená ad absurdum. Např. když musí být pravda „korektně“ vyvažována lží.  „Shylock“ má na Jezerce obrovský úspěch nejen kvůli vynikajícímu výkonu Milana Kňažka, ale i z výše uvedených důvodů. Že nejsem sám, kdo si to myslí, dokazují reakce diváků na tuhle skvělou hru. Zatím všechny dosud odehrané reprízy končily potleskem stojícího hlediště.

Mluvili jsme o korektnosti. Jedním z proslule nekorektních politiků u nás je prezident Zeman, o kterém jste v dubnu na svůj facebook napsal, že na nás ze své lahve vypustil džina fašismu a extrémismu. Můžete to upřesnit?
Myslím, že už jsem na toto téma řekl všechno, co jsem říct chtěl. Zkrátka a dobře dospělý člověk ve významné státní funkci si je jistě vědom, co způsobí, stoupne-li si 17. listopadu na tribunu vedle člověka, který veřejně volá po zřízení koncentračních táborů a z lidí chce mlít masokostní moučku. To je v demokratické zemi dost neobvyklé, že?

Ano, není to úplně standardní, taky byl Martin Konvička za tyto výroky obžalován. A ačkoliv mu tehdy naslouchalo mnoho lidí, dnes, o více než půl roku později se jeho uskupení rozpadají, jsou rozhádaná a Konvička ztrácí fanoušky. Berete to jako důkaz, že na nenávisti stavět nejde?
Samozřejmě. Konvička je bezvýznamný xenofob a nebýt toho, že ho český prezident zviditelnil, tak se tady o něm přece vůbec nebudeme bavit. Stejně jako o mnoha jiných viditelných „politicích“, kteří se na chvíli dostali do politiky díky tomu, že obelhali voliče.

Mnozí z nich postavili svůj program na migrační krizi. Ukazuje se, že tato záležitost nebude v krajských volbách hrát valnou roli, mimo jiné i proto, že tady prakticky žádné migranty nemáme. Přesto je strach mnoha Čechů stále obrovský. Čím to podle vás je?
Jako většina Čechů jsem velkou část svého života nesměl nikam cestovat a poznávat tak svět. Tím pádem mám stejně jako jiní Češi tisíce strachů ze všeho neznámého. Samozřejmě, že se bojím terorismu. To je přirozené. Normální ale není, když se ve mně někdo úmyslně snaží ze zištných politických důvodů strach vyvolávat. To je ubohé a takoví lidé si zaslouží opovržení. Pokud se na vaší výchově alespoň trochu podílela četba Karla Čapka, Nového zákona a tisíce dalších skvělých příkladů, jistě víte, že člověku, který je v nouzi neodmítnete podat sklenici vody. Těžko si ovšem představit, že by lidem, v jejich nešťastné životní chvíli, chtěl někdo vodu podávat hasící stříkačkou. Mimochodem Karlu Čapkovi jiní Češi také vyhrožovali šibenicí a oprátkou a malovali mu ji na zeď jeho vinohradského domu. A vzpomeňte, jak to tenkrát dopadlo. Zvláštní, že? Jak jsme nepoučitelní a jak se to pořád opakuje.

Nejste z umělecké branže sám, kdo se začal ozývat a kdo se vyjadřuje k politice. Myslíte si, že je to potřeba?
Říká se, že slušní lidé v České republice většinou mlčí. Napadá mě v té souvislosti otázka, kde je hranice mezi slušností, lhostejností a strachem. A pokud jde o umělce, tak když se pan prezident posměšně vyjádřil o paní Dusilové, jako o „chudince holčičce“, vzpomněl jsem si na jednoho komunistického papaláše, který v roce 1989 podobně prohlašoval, že není možné, aby nějaké děti rozhodovaly o politice. Možná je na čase, abychom znovu a tentokrát důrazněji dali najevo, že nejsme děti. Jsme dospělí občané svobodné země a chceme jimi zůstat i přesto, že se naše svoboda některým lidem evidentně nelíbí.

V nedávném rozhovoru jste řekl, že se domníváte, že se u nás zhoršují podmínky pro svobodný život. Toto téma rezonuje ve společnosti stále častěji. Obáváte se návratu starých pořádků, které na svoji vlastní kůži pocítil třeba váš otec?
Nejen můj otec, ale většina našeho národa. I ti, kteří dnes říkají, že se za komunismu žilo líp, by se měli na pár dní do té doby vrátit. Každý psychiatr vám asi potvrdí, že ledová sprcha na záchvaty šílenství zabírá.

Jakou roli v tomto ohledu hrají podle vás média? Která vnímáte jako svobodná a která ne?
Začíná to být dost nepřehledné. Stát by měl své občany před ruskou propagandou i před vědomým lhaním o současné situaci chránit. Těm, kteří z jakéhokoli zištného důvodu děsí lidi vylhanými historkami o imigrantech, všem, kteří nám říkají, že Rusové nemohou za násilí na Ukrajině, lžou o Sýrii, o dění v Izraeli, o Americe a podobně, by měl stát bez milosti odebírat licence. Všem, kteří nedodržují pravidla a bezostyšně veřejnosti lžou. Prezident bohužel v tomto směru dává všem ten nejhorší možný příklad.

V půlce května jste si na facebook nad fotku busty Václava Havla z Washingtonu napsal: „Navštívil jsem minulý týden pana prezidenta. A všechno jsem mu, milí přátelé, řekl. Už to ale věděl a všem nám vzkazuje: Nedejte se zatáhnout zpátky do minulého století. Tak jsem mu slíbil, že se nedáme.“ Vzpomínáte na Havla často?
Vlastně jsem na něj začal vzpomínat až v souvislosti s činy i výroky současného uživatele Pražského hradu. Ale něco vám řeknu. Když jsme v květnu byli ve Washingtonu, tak jsme se při prohlídce Capitolu ptali lidí, kteří byli u busty Václava Havla náhodně s námi, a byli to lidé z celého světa, jestli vědí, kdo to byl. Mile nás překvapilo, že skoro polovina z nich věděla, že šlo o dramatika, který se zasloužil o svobodu ve své zemi. Zeptali jsme se, jestli vědí, kdo je Miloš Zeman. Nevěděli. Ani jeden. Nikdo.

Zemana nezná nikdo, jak říkáte, Havla znal celý svět. Nicméně, Havel tady není, je ale jiný umělec, o kterém se v posledních týdnech mluví v souvislosti s postem na prezidentské křeslo. Jak se stavíte ke kandidatuře Michala Horáčka?
Všechno, co zatím Michal Horáček říká se mi zdá docela sympatické, má to hlavu a patu, má to svůj důvod a zní to logicky a rozumně.

Takže byste ho případně i volil?
Kdyby byly volby teď, tak určitě. Mimo jiné proto, že nabízí smír a klid do duší. Žít v hysterickém prostředí nenávistí a permanentního zesměšňování svobody nejde dlouho. Ono to vždycky nakonec skončí, jako všechny ty „věčné časy“ a „tisícileté říše“. Ale je lepší to zastavit hned v začátku, ne?

Určitě. Když odhlédneme od konkrétních jmen, jaké vlastnosti by podle vás měl mít český prezident? Asi by prezidentem měl být inteligentní, vzdělaný a slušně vychovaný člověk, který bude nesobecky hájit zájmy České republiky a jejích spojenců. Člověk, který bude mít na zřeteli lidská práva a dle svých možností bude přispívat ke kvalitnějšímu životu na této planetě. Ale pokud bude lhát, mluvit neslušně a dělat v zahraničí ostudu, měl by být odvolatelný. A stát by se ho neměl bát.

Současný prezident nedávno prohlásil, že „většinu neziskových organizací pokládá za pijavice přisáté na státním rozpočtu“. Vy máte zřejmě jiný názor soudě podle toho, že jste v charitativním bazaru podpořil neziskovou organizaci Letní dům. Je pro vás charita důležitá?
Samozřejmě, že je. Naše Divadlo Na Jezerce je sice soukromé, ale charitativní činnosti se věnuje už mnoho let. Několikrát jsme výtěžek z celého představení věnovali na podporu těžce nemocných lidí trpících Alzheimerem (na pražském magistrátu mně to kdysi jedna členka grantové komise vyčetla – ptala se, proč žádám o grant na kulturu, když peníze vyhazuji na charitu), pravidelně hrajeme za poloviční vstupné představení pro neslyšící s tlumočením textu do znakové řeči a už několik let se bezplatně zúčastňujeme dobročinných bazarů Letního domu, který z výtěžku podporuje děti z dětských domovů. Nejen, že to považuji za důležité, mě to těší.

Co ještě vás v poslední době nejvíc těší a co vás nejvíc štve?
Těší mě, že začalo svítit sluníčko, že se všechno zelená a všechno kvete, že jsme odložili zimní oblečení do skříní a jak říkal táta ve Vesničce mé, střediskové, kolik těch mladejch holek už zase nenosí podprsenku. Co mě štve, si nechám pro sebe, i když o tom byl vlastně celý náš rozhovor…