Dobře odpovědět lze jen na správně položenou otázku. Jsou i otázky, na které se jednou větou ani odpovědět nedá, například, jestli za současnou vlnu sektářského násilí může náboženství, nebo jednotliví fanatici.

Právě poslední události protiislámských demonstrací v Praze naznačují, že někteří lidé, kteří se domnívají, že bojují proti islámskému fanatismu, jsou sami fanatici.  Vytahování šibenic celkem jasně ukazuje, že v těch lidech dříme velký agresivní potenciál. Navíc jsou potenciálně stejně nebezpeční, možná i víc, protože zatímco slibované tisíce běženců k nám ještě nedorazily, oni už tu jsou.

Jsou na tom podobně jako někdejší učitelé občanské nauky, kterým bylo všechno jasné. Náboženství je zastaralý přežitek a všechno vraždění, plenění, upalování čarodějnic, upalování kacířů, křižácké války a vůbec všechny války, jsou dílem náboženských osob. Jestli je to farář, nebo rabín, imám nebo nějaký láma, to bylo celkem jedno.

Zabíjeli všichni

Problém je v tom, jak nám to jasně ukázalo dvacáté století, že více mrtvých než náboženské řádění má na svědomí sovětský ateistický režim a jemu podobné, jako v Albánii, Číně a dalších peklech světa. Koneckonců stačí každému položit otázku, jestli bych chtěl žít spíše v katolické Itálii, aspoň kdysi katolické, nebo v ateistické komunistické Albánii někdejšího vůdce Envera Hodži.

Náboženství, stejně jako každé další myšlenkové systémy, je ambivalentní. Má světlou i temnou stránku. Může život chránit, stejně tak ničit. Momentálně je na programu boj proti islámu, protože skutečně nadprůměrně vysoké procento světových teroristů se nějakým způsobem k islámu hlásí. Navíc se dají v zakládajícím textu islámu, v Koránu, najít pasáže, které skutečně dnešnímu pojetí demokracie neodpovídají, když to řekneme mírně.

Z toho někteří lidé odvozují, že je islám agresivní ze své podstaty, stejně lze najít všechno podstatné o komunismu v Komunistickém manifestu a o nacismu v Mein Kampf. Jenže stejně tak by bylo dobré poukázat na to, že po staletí se křesťanský svět odvolával nejen na evangelia a Ježíšovo slovo, ale stejně tak i na Starý zákon, který považoval ohledně praxe v mnoha věcech za stejně důležitý, jako Zákon nový.

Každý má své radikály

Vidíme, že protestanté se dokázali dopouštět stejných zločinů jako katolíci, husité jako křižáci, věřící jako ateisté. Pak může být člověk poněkud zmaten, protože kdyby za všechno mohli stoupenci jednoho názoru, stačí je zakázat a pronásledovat. Sice to nikdy moc nefungovalo, ale mělo by to aspoň nějakou logiku. Praxe je ale taková, že každý myšlenkový směr se dá vyložit různým způsobem, takže na jedné straně máme světce, na druhé pronásledovatele. To neznamená relativismus ve smyslu, že jsou všechny ideje v zásadě totéž. Nejsou. Křesťanství není totéž jako buddhismus. To neznamená, že nemají nějaký společný průnik, kde mohou lidé žít a spolupracovat.

Islám je skutečně v mnoha ohledech vhodným nositelem agresivních postojů, ale ne nutně, nakonec stejně záleží na tom, jak si lidé svou nauku vyloží. Na násilí v Severním Irsku je to celkem dost jasně vidět. Ostatně slavný Islámský stát není ani stát, ani islámský a je pikantní, že jeho postoje už jsou moc i na Tálibán a Hamás.

Antiislámští radikálové každého, kdo nechce zahnat uprchlíky do moře, považují za naivku a vlastizrádce, který chce zničit Evropu. Jenže ti, co se jim nadává jako sluníčkářům, znají dost často zločiny muslimských extremistů, možná lépe než tito jedinci, protože bývají konec konců bystřejší. Jen si nemyslí, že miliarda muslimů jsou teroristé, protože to už by planeta neexistovala. Neberou ani argument, že stačí, když z muslimů bude radikální jedno procento, že i tak je to dost lidí. Kvůli procentu se ale zase nevyzývá k „vyhlazení“. Pokud bude, radikálů přibude, až se budeme divit. Je třeba rozlišovat, jak říkal svatý Ignác z Loyoly. A ne se chovat jako Pavlovův pes a nastartovat podmíněný reflex, sotva vidím muslima.

Na řadě jsou křesťané

Příznačné je, že se v posledních dnech mluví o možné společné akci Egypta a Izraele proti IS, tedy židovského státu a islámského Egypta, protože radikálové už vedení obou zemí lezou značně na nervy. Když s tím srovnáme výlevy českých křiklounů, že islám je třeba vyhladit, vidíme před sebou fanatiky, kteří prostě potřebují nepřítele. Chovat se Netanjahu takhle, zničil by si spojence. Umírněný muslim ale podle antimuslimských radikálů neexistuje. Pokud náhodou existuje, tak je to omyl a je třeba takového člověka nutit, aby se islámu vzdal zcela. On to pochopitelně neudělá a když ho budeme nutit, tak se zradikalizuje. Nadčeši pak konstatují, že to přece vždycky říkali.

Protože mají v hlavě temno, budou potřebovat další oběti. Už si je vyhlédli, teď jsou na řadě křesťané, aspoň ti, co nechtějí hned každého, kdo se otočí k Mekce, na místě odstřelit. Zatím se jen vyžívají v tom, že na internet dávají obrázky uřezaných hlav a k tomu připisují: „A tohle chce Halík zavést do Evropy!“ Tak ono není každému shůry dáno…