Československo bylo po mnoho let významným světovým exportérem terorismu do celého světa. V duchu hrozných teroristických událostí, které se staly před několika dny v Paříži, a zdejším zjitřeném klimatu k cizincům, a zvláště muslimům, bych chtěl zmínit podíl naší země na celkovém terorismu ve světě.

Naše země byla po celá desetiletí, až do příchodu svobody v roce 1989, teroristickou základnou pro celosvětově páchaný terorismus a sama se na terorismu aktivně podílela. V ČSR byly vybudovány výcvikové základny, jaké dnes známe z Islámského státu nebo od al-Káidy, kde se cvičili teroristé a plánovali teroristické útoky. Naše země rovněž poskytovala těmto živlům nejen útočiště, ale i mezinárodní ochranu.

Fakultou Státní bezpečnosti v Zastávce u Brna prošla řada frekventantů z Itálie (Rudé brigády), Vietnamu, Nikaraguy, Sýrie a především Palestinci. Zastávka u Brna nebyla jediným místem, kde „studenti“ z rozvojových zemí a národně osvobozeneckých hnutí prokazatelně působili. Existují důkazy o jejich pobytu v rekreačním středisku FMV v Jílovém u Prahy, další výcvikové středisko bylo zřízeno ve vojenském prostoru Doupov.

I jeden z nejhledanějších teroristů světa, Venezuelan Iljič Ramirez Sánchez, známější pod přezdívkou Carlos, býval v Československu hostem. Zemi navštívil dvakrát; koncem sedmdesátých let a krátce i v roce 1986.

Československá rozvědka podnikla v roce 1957 ve Francii pumový útok, namířený proti tehdy počínající západoevropské integraci. Bomba měla podle představ teroristů vybuchnout na recepci Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce dnešní Evropské unie. Útočníci chtěli vyvolat dojem, že za akcí stojí němečtí neonacisté, odpůrci evropského sjednocování. Shodou okolností však nálož zabila manželku prefekta města Štrasburku. Bomba byla maskovaná jako krabice na doutníky, kterou v květnu 1957 otevřela manželka prefekta – na místě zemřela.

Zmínit je nutné i pumový útok, provedený československými rezidenty proti stanici Svobodná Evropa, sídlící svého času v Mnichově, nebo únos předsedy československé sociální demokracie Bohumila Laušmana z rakouského exilu do Československa koncem roku 1953. V redaktorech RFE (Rádio Svobodná Evropa) oprávněně vyvolával obavy, že by tento postup mohl být použit i proti nim, u některých osob zřejmě StB skutečně takovou možnost zvažovala.

V roce 1955 se povedlo ve Svobodné Evropě získat zaměstnání prvnímu agentovi StB, který byl o dva roky později instruován k provedení pumového útoku proti RFE, s čímž však on nesouhlasil. Poškodit zdraví a ohrozit životy lidí mohlo také umístění slánek s otrávenou solí do kantýny RFE v roce 1959, i v tomto případě ale agent akci neprovedl a ohlásil ji vedení rádia.

Nejznámějším agentem ve Svobodné Evropě byl hlasatel Pavel Minařík, který se v roce 1976 na mezinárodní tiskové konferenci v Praze představil jako kapitán StB a na nějakou dobu se stal svého druhu mediální hvězdou. Po roce 1989 se ukázalo, že jinak nepříliš úspěšný agent plánoval pumový útok v budově RFE/RL, ke kterému se však StB neodhodlala. V roce 1981 byl ale naplněn obdobný plán, kdy si naše země najala Rumuny a skutečně došlo k výbuchu v prostorách zpravodajské směny československé redakce, při němž utrpěli vážná zranění tři lidé, vysílání navzdory tomu nebylo narušeno.