Řekněme, že od 1. 1. 2016, tedy po 12 letech, vystoupíme z EU. Co se stane? Poznáme to vůbec nějak, nebo se pro nás vůbec nic nezmění? Je možné, že se staneme druhým Švýcarskem a naše ekonomika odchodem z EU ještě posílí?
Takže, co by se stalo, kdybychom vystoupili z EU? Až se 1. 1. 2016 probereme ze silvestrovské kocoviny, zjistíme, že se nestalo na první pohled nic zjevného. Co bychom zaznamenali velmi rychle, by byla nemožnost opustit zemi bez cestovního pasu a mnohdy i bez víza. Jejich zavedení by nás mohlo potkat, zcela jistě by byly zavedeny do těch zemí, kde byly po vstupu do EU zrušeny. Možnost cestovat by byla výrazně omezena.
Jako výhody samostatnosti odpůrci EU uvádějí, že bychom se nemuseli řídit závaznými předpisy EU, naše centrální banka by byla svobodnější. Ano, to by byla, ale aby banky mohly fungovat, musejí si půjčovat na mezibankovním trhu peníze. Kapitál se přelévá kolem celé zeměkoule ve dne v noci. Odchodem z nejsilnějšího ekonomického celku světa by nám okamžitě vyletěly úroky nejen na peníze nově půjčené, ale i na správu státního dluhu. Řádově by to dělalo desítky miliard korun ročně. To by ještě asi dokázaly vyrovnat odvody do společného evropského rozpočtu, které by odchodem z EU odpadly, takže bychom byli šul nul.
Se zdražením peněz by zároveň zdražilo všechno zboží a úvěry lidí u bank, takže bychom si koupili méně věcí za více peněz a spláceli bychom větší úroky. To už by žádné zrušené odvody nevyrovnaly.
EU uplatňuje silnou ochranářskou politiku vně hranic, zatímco uvnitř je trh volný, vně trhu jsou zavedeny poměrně silná cla a poplatky, které brání dovozu cizího zboží a potravin na úkor vnitřní produkce EU. Sedmdesát pět procent veškerého našeho zahraničního obchodu se realizuje uvnitř EU. Pro představu to je 5 tisíc miliard korun ročně! Suma, která by stačila na 4 naše celé státní rozpočty, a ještě by zbylo. Devalvace koruny, kterou by odchod z EU nutně postihl, by zdražila ropu, plyn, nerostné suroviny a ochranářská cla by nám bránila ve vývozu zboží do zemí EU, což by mělo za následek další devalvaci koruny, aby mohlo být naše zboží konkurenceschopné. Zároveň bychom přestali být atraktivní pro zahraniční investory zevnitř EU a ti by se snažili přesunout své podniky zpátky do hranic Unie. Pro investory není tolik důležitá hodnota směnného kurzu, jako jeho stabilita. Pokud investujete miliardy a kurz devalvuje, navrací se vám počáteční investice podstatně déle, což přináší neblahé důsledky pro hospodaření a rozvoj firem.
Už nyní přicházíme o zhruba 7 % HDP díky nepřijetí eura. Koruna nás dlouhodobě velmi nepříznivě brzdí a táhne k zemi. Dokonce tak intenzivně, že nás během několika málo let předběhlo i Slovensko, které bylo hluboko za námi. Rozhodnutí přijmout euro by znamenalo zpevnění koruny a následné revalvace řízené ČNB tak, že by po přijetí eura byla kupní síla každého Čecha minimálně o 60 % vyšší než dnes. Odchod z EU by měl ten samý dopad, jen s opačným znaménkem, výrazně by se snížila kupní síla i životní úroveň nás všech.
Pokud by Česko nikdy nebylo členem EU, byl by HDP za loňský rok o 12 procent nižší, než jaký byl. To by znamenalo, že by růst naší ekonomiky pouze kopíroval tempo růstu na Západě, nedoháněli bychom vyspělé země, naše životní úroveň by stagnovala. Členství v EU přineslo naší zemi za celou dobu 3.000 miliard korun, to je 300 tisíc korun na každého člověka v této zemi.
[ctete]25163[/ctete]
Kdyby se chtěla EU zachovat důsledně, tak by repatriovala do vlasti během ledna roku 2016 čtvrt milionu Čechů pracujících v zahraničí, čímž by rázem stoupla nezaměstnanost o 50 %. To by mělo velký dopad na státní výdaje podpory v nezaměstnanosti.
Státní rozpočet je rozdělen na mandatorní výdaje, to jsou peníze na důchody, nezaměstnanost, sociální dávky a podobně, to znamená, že je stát musí zaplatit, ať se mu chce, nebo nechce, a na peníze, se kterými stát může hospodařit. Rozpočet na příští rok bude 1155 miliard korun, z toho připadne na mandatorní výdaje zhruba 700 miliard. Zbude 450 miliard, se kterými stát může hospodařit a ze kterých platí všechny výdaje, které má na obranu, školství, bezpečnost, rozvoj, kulturu, prostě na všechno. Z těchto 450 miliard je 70 miliard státní dluh, tedy peníze, které stát nevydělá, ale utratí je na sekeru. Zhruba 100 miliard činí dotace na rozvoj z fondů EU. Takže ve skutečnosti má náš stát z celého rozpočtu k dispozici jen 280 miliard korun, nic víc. Peníze z evropských fondů jsou utráceny za stavbu čističek odpadních vod, kanalizací v obcích, rozvodů pitné vody na venkově, opravu a zateplování škol a školek, rozvoj hromadné dopravy, stavbu silnic, dálnic a železnic, vědecké programy, granty a rozvoj vysokých škol, nákup vědeckých zařízení až po dotace našim zemědělcům na venkově. Na tyto investice by náš stát neměl v rozpočtu peníze, tudíž by nebyly.
Zde je nutno podotknout, že dopad na zemědělskou produkci by byl katastrofální. Nejen, že by naše výroba byla bez dotací z EU zcela nekonkurenceschopná, tedy příliš drahá, ale navíc by vývozu bránila evropská cla, která by naši produkci ještě zdražovala. Proti tomu by stál příliv laciných dotovaných potravin z EU. To by vedlo k pádu našeho zemědělství a naší naprosté nesamostatnosti se jako stát uživit. Po krachu našich zemědělců by naopak nastal růst cen potravin.
Ze studie, kterou si nechala v roce 2014 vypracovat naše vláda, vyplývá, že kdyby zde nebyl vnitřní trh s EU a znovu by byly zavedeny ochranné bariéry, které byly před naším vstupem do Unie, tak by nás to stálo na vyšších nákladech, menším objemu obchodů, omezeném exportu a nedostatku zahraničních investic zhruba 100 miliard korun ročně a bez práce by bylo dalších 75 tisíc lidí.
Ztráta schopnosti vyvážet zboží do EU, odchod investorů a jejich investic, uzavírání a rušení dceřiných společností zahraničních firem, krach českých výrobců i subdodavatelů, zdražení peněz a zvýšení úroků, zdražení všech energií, růst cen veškerého dováženého zboží, omezený nebo žádný přístup k technologiím i základnímu vědeckému výzkumu by vedlo k hluboké hospodářské recesi, obrovskému nárůstu nezaměstnaných, zdražení služeb, poklesu příjmů státního rozpočtu a k velkému nárůstu výdajů. Stát by neměl s čím hospodařit a je možné, že by neměl dostatek zdrojů na krytí mandatorních výdajů. To by vedlo k propadu naší životní úrovně až na úroveň roku 1989 a možná ještě níž.
Pokud by se stát snažil udržet sociální smír a hospodářství v chodu, byl by nucen začít tisknout inflační peníze a hospodářství i sociální služby dotovat. Pak by naší zemi hrozila krize srovnatelná s krizí Řecka, jenže by nebyla po boku žádná solidární Evropská unie, která by nás nenechala padnout. Připomeňme si, kde je dnes Ukrajina, respektive, kde byla před válkou s Ruskem. Podobná startovní pozice jako my, socialistické hospodářství, žádné soukromé vlastnictví, žádný finanční trh, žádná legislativa. Neprovedli reformy, které po nás EU vyžadovala, a Ukrajina se ocitla v bankrotu, před kterým ji drží půjčky EU a USA.
Takovou situaci si snad nemůže přát ani největší odpůrce Evropské unie. Ale není důvod chtít odcházet, EU je postavená na principu, který přináší lidem více výhod než nevýhod a je třeba rovněž zvážit, že globalizace pokračuje, brzy dojde k vytvoření volného trhu mezi EU a USA, připravovaná smlouva TTIP, nepřítomnost v takovém celku by ČR zcela postavilo mimo hru.
[ctete]25160[/ctete]
Připomeňme si, co pro nás EU znamená, pomineme-li absolutní hospodářskou závislost na evropském 500milinovém trhu.
- Možnost cestování, studia a života v ostatních evropských zemích
- Možnost růstu naší životní úrovně až na úroveň členských států EU
- Dotační podpora růstu našeho hospodářství
- Příliv investic
- Snížení nezaměstnanosti
- Zavedení evropských standardů, sjednocení zákonů a norem
- Podíl na jednom z největších trhů světa
- Mezinárodní prestiž členského státu EU
- Snížení korupce a byrokracie v české společnosti
- Výhody spojené s jednotnou měnou – do budoucna
EU je pro nás životodárnou esencí, uskupením, které si vynutila ekonomická globalizace, a politické výhody z členství v Unii ji teprve následovaly. Život mimo EU by pro nás znamenal nutnost hledání nových trhů a těmi by mohly být pouze země tzv. BRICS, tedy sdružení, které by se chtělo stát ekvivalentem EU a jemuž vévodí imperiální Rusko a Čína. Odejít z EU a vrhnout se do náruče Ruska a Číny je jako vystoupit ze Škodovky a pak sjet v Ladě Samaře ze skály. Prostě, ekonomická, kulturní, sociální a morální sebevražda.
Nabízet jinou možnost než být plnoprávným členem EU a NATO jsou jen klausovská falešná, ale opravdu falešná slovíčka, nic takového pro nás není a nemůže být přijatelné.
