Jan Keller, bývalý europoslanec za ČSSD a profesí sociolog, je nespokojený, že opozice nedokázala postavit do prezidentské volby jen jednoho kandidáta. Protože Babišovo ANO z nějakého důvodu nepovažuje úplně za opozici, musí k SPD připočítat i mimoparlamentní útvary jako KSČM, Trikoloru a ČSSD. Sám sympatizuje s Jaroslavem Baštou, ale je mu jasné, že tohle asi nedopadne. Jen nějak nepřišel na to, v čem je bída těchto spolků.
„Na blížících se prezidentských volbách je velice dobře vidět, že současná vláda je u moci nikoliv snad díky svým výjimečným kvalitám, nýbrž prostě proto, že u nás neexistuje funkční opozice,“ píše na webu Argument Keller.
Tak jistě, o této vládě si moc velké iluze nedělají ani ti, co ji volili, ovšem pořád jsou to normální politické strany, které se shodly na nějaké spolupráci a programu. Kdo je jejich soupeřem? Mašina na blahobyt Andreje Babiše zvaná ANO. Spolek pro zajištění dostavby tubusové vily Tomia Okamury s hlavičkou SPD. ČSSD, která sešla z očí, a tedy i z mysli. Stalinisticko-brežněvovská KSČM. Cosi pod vedením Zuzany Majerové, co tu zůstalo po záhadném zmizení zakladatele Václava Klause juniora. Zelení se ještě nevzpamatovali od doby, co nemají Martina Bursíka. Jak by se takové hejno podivných organizací na něčem mohlo shodnout, není jasné.
O to víc Kellera zjevně znepokojuje, že se pětice vládních stran sice taky neshodla na jednom kandidátovi, ale nezdá se, že by kvůli tomu propadali vládní politici nějakému děsu.
Jan Keller zmiňuje, že každá z opozičních stran, ať už parlamentních anebo neparlamentních, „vyrukovala naopak zcela nekompromisně se svým kandidátem vlastním“. „Strana ANO s předsedou Andrejem Babišem, Okamurova SPD s Jaroslavem Baštou, KSČM s Josefem Skálou, ČSSD podpořila odboráře Josefa Středulu. Nikoho nenapadlo, že by se opoziční síly, kterým údajně vládní koalice tolik vadí, mohly třeba jen pokusit domluvit se na kandidátovi společném.“
Ve stručnosti pak dále říká Keller zhruba to, že voliči, kteří nechtějí volit vládní strany, to mají těžké. Pokud volí Jaroslava Baštu, může se stát, že ani Bašta, ani Babiš nepostoupí do druhého kola. Pokud volí Babiše, tak podle Kellera nejspíš ztrácejí naději na takzvanou skutečnou alternativu k současnému stavu. Volba Bašty je podle sociologa morálně správná, ale může být někým považována za zbytečnou. Volba Babiše je pragmatičtější, ale může vést k posílení hnutí ANO a jeho spojenectví s ODS.
To zní ještě logicky. Pak ale přichází skutečná perla. „Ani jeden z obou dvou hlavních vládních favoritů nemá mravní integritu Jaroslava Bašty, ani jeden nemá zkušenosti a materiální zázemí Andreje Babiše, od žádného si nemohou, na rozdíl od Josefa Středuly, nic dobrého slibovat zaměstnanci, žádný z nich se nemůže lpěním na celoživotních zásadách přiblížit Josefu Skálovi,“ naříká Keller.
Tak Bašta má morální integritu, Babiš zkušenosti, Středula „slibuje“ a Skála lpí na celoživotních zásadách. Loutka Tomia Okamury, odborový boss, co odbory použil ke své kampani, antisociální agent komunistické Státní bezpečnosti a vítač okupačních vojsk z roku 1968. To je sestava.
Jan Keller se s tím odchodem od komunistů zjevně unáhlil. Vždyť je tam myšlenkově jako doma.