Europoslanec a sociolog Jan Keller napsal 7. 7. v Právu: „Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek obvinil Andreje Babiše, že ve své knize sní o likvidaci a paralýze demokratických institucí. Kromě toho prý preferuje velké zahraniční firmy na úkor těch menších domácích. Vyčítat Babišovi, že v knize útočí na demokracii, není úplně na místě.“

Nejde o to, co si myslí zrovna Jan Keller, ale to jakási část za celek, protože mnoho lidí se nechá ovlivnit Babišovou rétorikou o tom, jak všechno bude po redukci či zrušení některých institucí státu levné a akceschopné a neuvažují o nezamýšlených důsledcích. Keller by ale jako sociolog pojem nezamýšlené důsledky měl znát a nechat trochu pracovat sociologickou imaginaci, aby mu došlo, jaké všechny modely by také mohly nastat.

Nicméně proč si Keller myslí, že tu není žádný problém?

Píše: „Babiš dává k diskusi, zda zrušit senát, protože stát naší velikosti dvě parlamentní komory, podle jeho názoru, nepotřebuje. Počet poslanců ve sněmovně by snížil na polovinu, což za vyložený útok na demokracii rovněž považovat nelze. Už proto, že argumentuje zkušenostmi zemí, které jsou s námi velikostně srovnatelné a mají dlouhou demokratickou tradici.“

Záleží samozřejmě na tom, co si představíme pod pojmem demokracie. Pokud by to byl systém, kde může většina převálcovat menšinu, tak jistě. To by pak byla demokracie jako řemen. Jenomže demokracie je krom jiného také kontrola moci.

Pokud by se stalo, že ve sněmovně, jakkoli velké, bude mít Babišova strana spolu s komunisty nadpoloviční většinu, což by se mohlo stát, pokud mají pravdu poslední volební modely, bylo by asi dobré, aby jedno vůdcovské hnutí a komunisty nostalgicky snící o starých zlatých časech, ještě někdo kontroloval. Za normálních okolností by to byl senát, ale kdyby žádný senát nebyl, zbývá tu už jen prezident. Ten ale zas takové pravomoci nemá a bude-li navíc prezidentem někdo jako Miloš Zeman, nevypadalo by to s našim politickým systémem moc růžově. Právě to, že Babiš „argumentuje zkušenostmi zemí, které jsou s námi velikostně srovnatelné a mají dlouhou demokratickou tradici“, by mělo varovat, protože my – ač se chlubíme opakem – nejsme země s dlouhou demokratickou tradicí, protože ta byla na čtyřicet let přerušena komunistickou hrůzovládou a zničením veškerého politického života, který si zaslouží to jméno. Hodně vypovídá už Zemanův výrok i „idiotských ústavních zvyklostech“. Něco takového by demokratický politik samozřejmě nikdy nevypustil z pusy.

Celkem správně si Keller kriticky všímá Babišova návrhu na přímou volbu starostů a zrušení zastupitelstev. Není ale už jen to samo o sobě dokladem toho, jak je na tom Babiš s demokratičností? Hlásá v podstatě velmi centralizovaný stát a v jeho čele se už dlouho vidí.

Dále Keller poznamenává: „Kapitola věnovaná podnikání vyznívá jednoznačně ve prospěch podpory drobného a středního domácího podnikatelského stavu a obsahuje kritiku nadbíhání cizím nadnárodním korporacím.“ To už je zřejmě vtip. „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd,“ sdělil v říjnu 2013 Babiš zástupci Jihomoravského inovačního centra, které pomáhá začínajícím společnostem. A najednou podpora. To už jsme kdysi také slyšeli.

Klement Gottwald ještě před únorem tvrdil, že se žádné kolchozy u nás zavádět nebudou. „Kdo bude strašit s kolchozy, patří k rozvratníkům a záškodníkům,“ řekl předseda vlády Gottwald účastníkům rolnického sjezdu 28. 2. 1948. Buď lhal, nebo změnil názor, v každém případě byla výsledkem kolektivizace, a to násilná.

Máme snad nějaký důvod něco věřit Andreji Babišovi? A proč bychom měli? Vždyť i sám Keller připouští, že neví, jaká by byla jeho skutečná politika, kdyby řídil stát. Jenže kdo má trochu představivosti, ten si to domyslí. Byla by to politika výhodná pro Babiše a několik jeho věrných a bránit se jí by dost dobře nebylo možné.