Jan Májíček slaví na stránkách a2larm.cz desáté výročí události, kdy se on a spol jako užiteční idioti postavili proti obraně Západu před vnějším nebezpečím. Přesunuli se tak na stranu nepřátel naší země a nepřátel našich spojenců. Teď nadšeně hopkají a vykřikují, jak velkého občanského vítězství dosáhli. Vítězství ano, ale jen jako maňásci navlečení na cizí ruce.

Májíček vytáhl staré nesmysly a pokouší se zpochybnit smysl celého tehdejšího projektu protiradarové obrany. Prý nebylo jasné, proti komu je určen: „Američané tvrdili, že proti Íránu a Severní Koreji. Oba státy sice měly a mají režimy, které jim nikdo nezávidí, přesto však nikdy nehodlaly spáchat sebevraždu raketovým útokem na jakýkoli členský stát NATO. Navíc čeští politici tvrdili, že americký radar je tu proti Rusku, což ale řada amerických generálů, kteří se tu za dva roky vyjednávání ukázali, rezolutně odmítala. Celý projekt tak už od začátku postrádal jasný smysl – kromě toho posílit americkou přítomnost ve Střední Evropě a poskytnout velké zakázky zbrojařským firmám.“

Tady Májíček jednak nemá pravdu, jednak plete dohromady různé věci. Stačilo, kdyby nám vysvětlil, proč tedy KLDR a Írán vyvíjí rakety dlouhého doletu. Vyvíjená severokorejský raketa Tepodong-2 může mít dolet 6000 kilometrů, to znamená, že se dostane až na americkou Aljašku, západní pobřeží USA (nebo do Moskvy, jen tak pro představu). V roce 2012 vypustila Severní Korea za pomocí třístupňové rakety Unha-3 na oběžnou dráhu svou první družici. Pokud by to pan Májíček nepochopil, oběžná dráha znamená dráhu nad celým povrchem planety. Od doby našich radarových bojů KLDR provedla několik jaderných testů.

Pokud jde o to páchání raketové sebevraždy, měl by nám tedy Májíček sdělit, proč ta snaha vyvinou jaderné zbraně a rakety, když k ničemu nejsou. Samozřejmě se dá říci, že jako vydírací potenciál. Jenže ten se vyruší jen tím, že vydírání bude neúčinné a tak to bude jen tehdy, když proti možnému útoku existuje předem účinná obrana.

Nikdo vážně netvrdil, že radar je proti Rusku. Tady myslitel Májíček zaměňuje dvě věci. Šlo o to, že Rusko si otázku radaru vzalo jako záminku, aby mohlo otestovat svůj vliv v zemích střední Evropy. V tomto smyslu šlo o obranu před Ruskem a Rusko nakonec i díky užitečným idiotům Májíčkova typu vyhrálo.

Májíček dále píše: „Po celou dobu debat a protestů se část politiků a novinářů nedokázala s tak silnou reakcí české veřejnosti smířit. Nedokázali pochopit, jak je možné, že jsou protesty tak silné, trvají tak dlouho a očividně mají podporu široké veřejnosti. Vůbec nebyli schopni si připustit, že by o vojenské základně USA mohla probíhat seriózní debata. Jediným vysvětlením tak bylo, že za protesty stojí ‚temné síly z Východu‘… Nakonec nezbývalo zastáncům radaru než strašit Ruskem. Asi nikdo soudný by nerozporoval to, že ruské tajné služby se o radar v Brdech zajímaly. Koneckonců, americká ambasáda sondovala v tehdejší ČSSD, jak silnou podporu má její předseda Paroubek. Taková je jejich práce. Ale myslet si, že za konec radaru může Rusko, je naprosté přehlížení skutečnosti a slouží opravdu jen jako terapeutická pomůcka pro jestřáby, jako je Šídlo a spol. My ostatní bychom si z hnutí proti radaru měli vzít ponaučení, že vítězit se dá i proti světovým mocnostem.“

A hele, chtělo by se říci. Rusové nebo Američané, oni to vlastně dělají stejně. Američané „sondují“ a Rusové se „zajímají“. Ne pane Májíčku, opravdu ne. Američané tady zcela otevřeně chtěli mít radarové zařízení, podepsala se o tom smlouva, všechno se veřejně propíralo. Rusko se nejen „zajímalo“, jako se o rakety zajímá čtenář časopisu Letectví + kosmonautika, ono tady zasahovalo a mluvilo do věcí, do kterých jim v suverénní zemi nic není. Byl to skutečně obratný kejkl, lidé, kteří bojovali proti radaru, pořád něco vykládali o „cizích vojácích“ na našem území (ve skutečnosti několik desítek lidé personálu ze spojenecké země), ale sloužili zájmům cizí mocnosti. Ať už si toho byli vědomi, nebo nebyli.

Tím, že použiji zesměšňující obrat „temné síly z Východu“ na věci nic nezměním. Mezitím dokázaly temné síly ukázat, že jsou doopravdy temné. Anexe Krymu, brutalita proti vlastnímu obyvatelstvu, trávení lidí poloniem a novičokem v zahraničí.

K tomu napojení na temné „síly z Východu“, už před deseti lety se poukazovalo na tajemné sponzorování Ne základnám. Reklamní firma BigBoard darovala aktivistům deset velkoplošných billboardů. Jenže komu nadnárodní firma která měla kanceláře i v Rusku nebo Bělorusku, patří, se společnost nechtěla vyjádřit. „K naší akcionářské struktuře se jako soukromá společnost nevyjadřujeme,“ odpověděl na otázky MF DNES v e-mailu ředitel společnosti Marek Pekárek. Ukázalo se, že BigBoard má hlavní sídlo v Lucembursku, kde v obchodním rejstříku figuruje jako takzvaná „anonymní společnost“, u které nejsou zapsaní majitelé. Proč takové tajnosti? „Odpověď je: bez komentáře. To je naše věc,“ prohlásil pro Mf Dnes zaměstnanec firmy, který se představil jako finanční ředitel BigBoardu, ale své jméno odmítl sdělit.

Mluvčí iniciativy Jan Tamáš tehdy bezelstně řekl: „Firem, které nezveřejňují své majitele, je mnoho. Co má být?“

No jasně, co má být. Dobrou noc hoši.

Velmi kratochvilné je čtení, kdo všechno podpořil hnutí Ne základnám: ultralevicová Socialistická solidarita nebo hnutí Revo, které na svých stránkách publikovala články věnované „Vůdci dělnické revoluce, soudruhu Leninovi“, Komunistický svaz mládeže (pak rozpuštěný ministerstvem vnitra kvůli jeho programu), muslimské organizace v Česku a podobně. Společný jmenovatel těchto spolků je celkem jasný, jsou zaměřeny proti Západu, liberální demokracii, spojenectví v rámci NATO, podporují putinovskou juntu v Kremlu. Někdo vědomě, někdo nevědomě. Výsledek je tentýž. Stejně jako nechytří míroví aktivisté v 80. letech na Západě, kteří protestovali proti raketám. Ale ne proti těm sovětským, které na ně mířily, ale proti těm americkým, které jim nad hlavou dělaly ochranný deštník, díky němuž vůbec mohli svobodně demonstrovat. Jako osazenstvo na lodi bláznů. Šílenství došlo tak daleko, že takzvaný Ženský mírový tábor v Greenham Common, tedy obléhání britské raketové základy pokračovalo skoro ještě deset let potom, co byly střely v roce 1991 na základě americko-sovětské smlouvy odvezeny. Všechna tato hnutí s radostí podporovala Moskva a to skrytě, takže všechno působilo jako lidové inicativy. Mnozí účastníci si skutečně mysleli, že oni jsou ti nezávislí proti moci a přitom to byli šášulové ovládaní zvenčí.

Takže blahopřejeme panu Májíčkovi a jeho druhům a družkám za to, že se jim povedlo podrazit tuto zemi, našeho spojence a svobodný svět a přejeme klidné spaní. To poslední přání je snad nadbytečné, protože tihle lidé se ještě neprobudili.