Jan Ruml se rozhodl vrátit do politiky. Jeho jednání o kandidatuře do senátu za Českou pirátskou stranu ale zkrachovalo – a podle něj i proto,ž e strana, která na jedné straně může přilákat mnoho mladých voličů, zaím nemá ujasněnou svou cestu. Kandidaturu ale Ruml zvažuje i nadále, protože je přesvědčen, že právě senát může bránit nebezpečným ústavním změnám, ke kterým se v České republice schyluje.

Pane Rumle, před časem plnila mediální prostor vaše kandidatura do senátu za Piráty, která se ale nakonec neuskuteční. Jak jste se pro ně rozhodl?

V Pirátské straně jsem viděl skupinu mladých lidí, o nichž jsem si říkal, že jsou budoucností této země. Myslel jsem, že se jim podaří k politice dostat více maldých a ukázat jim, že se mají věnovat věcem veřejným. A tak jsem se na ně obrátil s dotazem, zda bych za ně mohl kandidovat na Rokycansku. Nakonec se ale ukázalo, že to není tak jednoduché a že mají přísnější pravidla pro přijímání členů a pro kandidaturu příznivců. Nakonec jsem při hlasování na celostátním fóru neprošel. Neberu to nějak úkorně a nebudu vůči Pirátům zhrzený, myslím si, že je to mladá strana, která ještě neví, co se sebou. Poznání je teprve čeká. Příkladem za všechny je to, že jeden den neschválí známého disidenta Rumla a druhý den jdou na ruskou ambasádu jíst pelměne. To mi připadalo absurdní.

O kandidatuře uvažujete i nadále?

Ano. Obrátila se na mě velká spousta lidí včetně mých přátel a říkali mi, abych se nevzdával a abych pokračoval jako nezávislý kandidát. Přemýšlím o tom, pokud mi to zdraví dovolí, jestli budu shánět tisíc podpisů, jak zařídit zázemí na Rokycansku a v Plzni a chtěl bych to co nejdříve uzavřít.

Budete jednat s dalšími stranami o podpoře?

Byl bych rád, kdyby některé strany proti mně nestavěly kandidáta. Chtěl bych požádat STAN, TOP 09 nebo KUD-ČSL o tento druh podpory.

Proč jste si vybral zrovna senát? Je to pojistka proti tomu, co se v současnosti děje?

Byl jsem v senátu šest let a uvědomuji si jeho manévrovací schopnosti a jeho možnosti nedovolit projít některým ústavním změnám a dalším věcem. Myslím, že v současné době je jeho hlavní rolí to, aby se zbytečně neměnila ústava. Budu se v senátu, pokud bych se tam dostal, zabývat samozřejmě lidskými právy a svobodou, jako jsem to dělal vždycky. Chtěl bych působit směrem, aby se v Česku nedělala legislativní svinstva. Senát to může dokázat a splňuje to dokonale. Je ale třeba jej posilovat liberálně a demokraticky uvažujícími lidmi.

Řekněte mi – co jako člověk, který byl disidentem, říkáte na to, že se formuje vláda za podpory komunistické strany?

To je úplné šílenství. Komunisté se chovají velkopansky, protože mají pocit, že drží prst na tepu doby. Vymýšlejí si nesmysly, to se uázalo na debatě o vojenských misích. KSČM chce využít svého vlivu a klade si další a další podmínky. Myslímsi, že opírat svou vládu o komunisty je nejenm nebezpečné, ale i neprozíravé.

Myslíte si, že by ČSSD měla účast ve vládě odmítnout?

Za podmínky, že budou vládu podporovat komunisté, určitě ano.

Co říkáte na roli sociálních demokratů a na změny jejich postojů?

Myslím, že politika ČSSD je krátkozraká a že nemají žádnou ideu, díky které by mohli jako politická strana pokračovat. Nemají žádnou vizi. Je to rozpolcená strana a ukazuje se, že by spíše než ve vládě měla být v opozici, aby se dala dohromady. Jsou tu různá křídla a ČSSD se potřebuje nějak usebrat.

Jak se díváte na roli prezidenta v současné situaci?

Já si kladu otázku, proč jej vlastně lidé volili. Bylo to přece neúspěšných pět let. Uvědomuji si, že ho volili lidé, kteří mají obavy. Obavy z toho, že mají málo peněz, že jsou nemocní, že přijdou o práci, že nerozumí globalizovanému světu… Obrátili se k němu jako k jistotě toho, že nebude hůř. Další téměř polovina lidí jej nevolila proto, že chtějí žít v této zemi s nadějí v budoucnost. Společnost je rozdělená a já kdybych dělal kontaktní senátní kampaň, chtěl bych mluvit s těmi, kdo ho volili. Chtěl bch jim říci, že není třeba se bát. Ani uprchlíků, ani ekonomické situace. Oni mohou slušeně žít i prosperovat, přestože tomu světu ne zcela rozumí.

Zmínil jste polovinu lidí, která chce nějakou naději do budoucna. Jak vidíte možnost, že by se konalo referendum o vystoupení z Evropské unie? Je právě tohle něco, čemu by měl zabránit senát?

Určitě. To je jedna z věcí, kterou by měl zastavit okamžitě. Když jsem mluvil s Piráty, kritizoval jsem jejich program právě kvůli celostátnímu referendu. Byl jsme ubezpečen o tom, že z programu vypadlo hlasování o Evropské unii a NATO, nicméně lidí, kteří tto referendum chtějí, je mnoho. Dovedete si představit tu demagogickou kampaň? Ty aktivity ruských trollů? Lidé by pak třeba i z nějakého furianství chtěli vystoupení ze západních struktur. Ale to jsou natolik cenné hodnoty, že si nedovedu představit, že bychom v těchto institucích nebyli.

V Česku už nesoupěří pravice a levice, tradiční strany oslabily. Když se podíváte nazpátek, třeba na dobu, kdy jste byl v politice, dovedete si vysvětlit, čím to je?

Tradiční politické strany zpychly a přestaly se zabývat občany této země. Nezajímalo je, jak lidé opravdu žijí a ti chtěli volit protestně, někoho, kdo je zatím ještě nezklamal. Všechny strany musí sestoupit na zem a začít se zajímat o to, jaké problémy reálně lidi trápí.

Jenže je tu situace, kdy největší komunikační sílu má hnutí ANO a holding Agrofert. Má noviny.

To je pravda. Ale lidé poznají, že Babiš je normální bezbřehý populista. Ekonomika nepůjde věčně nahoru, přijdou krizové situace a on nebude vědět, co má dělat. Lidé budou muset hledat další alternativu a já věřím, že to budou právě ty tradiční strany, že je to třeba posílí v tom, že se budou více zajímat o to, co se děje a tak dále. Politické strany nemohou dělat to, co lidé chtějí slyšet, ale to, co je potřeba.

Věříte tedy, že se trend otočí? ANO ani SPD neztrácejí podporu.

Lidé stále žijí v rozčarování z klasických politických stran a nepřipouštějí si, že by volili špatně. Realita je k tomu ale donutí.

Zmínil jste, že kdyby začala kampaň o vystoupení z NATO a EU, zapojilo by se do toho Ruko. Jak ten ruský vliv vnímáte?

Velice neblaze. Mě spíš zajímá, proč se lidé uchylují k těm dezinformacím a myslím si, že je to tím, že kampaň Rusů je strašně agresivní. Lidé se v tom všem nevyznají. Odnaučili se kriticky myslet, protože jinak by důvěra v tyto nesmysly nemohla existovat. Nelze změnit společnost ruskou propagandou, ale daří se jí oslabovat její demokratičnost. 

Proč tomu tolik lidí věří?

Nevím, jestli tomu úplně věří. Je to disonantní hlas ve společnosti, který vždy když lidé nejsou semknutí, nalézá úrodnou půdu.