Dezinformační web První zprávy nás 3. srpna obdařil myšlenkami Jana Schneidera. Ten v současnosti vystupuje jako „bezpečnostní analytik“ a jeho „analýzy“ většinou vyznívají tak, že v Kremlu musí být potěšeni.
První zprávy jeho článek uvádějí: „Jsme svědky dojemné, veřejně projevované, téměř mateřské péče některých politiků o budoucnost a kondici Bezpečnostní informační služby (BIS), píše v komentáři Jan Schneider.“
A pak hned ty myšlenky: „V samém centru jejich péče je otázka, kdo bude šéfovat BIS poté, co nynějšímu řediteli Michalu Koudelkovi vyprší mandát. Zda ho vláda jmenuje v souladu se zákonem na druhé, ale již poslední funkční období, nebo zda bude hledat jiné řešení. Ta spousta řečí, co se vede kolem, jasně dosvědčuje, že personální řešení takovýchto postů nemají být předmětem veřejného přetřásání pavlačové kvality, ale mají být výsledkem diskrétní odborné rozpravy, která vyloučí politické tlaky, a naopak vezme v potaz nejrůznější argumenty. Jenomže to vyžaduje politickou kulturu a inteligenci, což jsou nedostatkové artikly.“
Na obecných pravdách je příjemné to, že s nimi může v podstatě každý souhlasit. Nejsme si ale jistí, jestli má pan Schneider těmi politickými tlaky na mysli třeba neustálé útoky na BIS a jejího šéfa ze strany Miloše Zemana, okamurovců a komunistů. Pavlačovou kvalitu totiž předvádí především Zeman a pak – kromě některých politických útvarů – ty weby, kde je Schneider častým hostem.
Následují nějaké výklady, které nejsou zajímavé, a nakonec se konečně dostane k něčemu konkrétnímu. Píše: „Z věcných důvodů svědčí proti ‚profesionalitě‘ výstupů Koudelkou vedené služby například samotným Koudelkou prezentovaný výrok, že za kyberútoky prý stojí nejčastěji Rusko. Jelikož je ředitelem kontrarozvědky, mohl pochopitelně těžko mluvit o něčem jiném než o situaci u nás. Přibližně v téže době (před rokem) však webový portál echo24.cz zveřejnil data české firmy Check Point za předchozích šest měsíců, z nichž vyplývá, že ‚nejčastějším zdrojem kybernetických hrozeb pro české organizace jsou Spojené státy, ze kterých pochází 33 procent hrozeb, 22 procent je od domácích hackerů, 17 procent pochází z Irska, osm procent z Nizozemska, sedm z Německa a pět procent ze Španělska‘. Po Rusku kupodivu ani stopa. Z toho vyplývá, že Koudelkovy veřejné výstupy jsou spíše ideologicky motivované, a to tak, že nejsou – jak se za normalizace říkalo – ‚politicky pomýlené‘. Kdyby tomu tak skutečně bylo, byla by to velká hanba zpravodajské služby, protože tu si každý stát platí od toho, aby dávala exekutivě pravdivé, tedy povětšinou špatné zprávy, ale aby je dávala ověřené, přesné a včas.“
Takže v podstatě jen jinými slovy opakuje Zemanovy invektivy o „čučkařích“.
„Bezpečnostní analytik“ Schneider má zjevně na mysli tento článek.
Je příznačné, že se Schneider nenamáhá citovat nějaký výrok ředitele Koudelky přesně. Nakolik se dá dohledat, třeba při slyšení v senátu v září 2020 mluvil o něčem trochu jiném: „(Rusko a Čína) jsou připraveny nasadit kompletní vlivový arsenál, otevřenými aktivitami počínaje a utajovanými zpravodajskými konče. Neexistují pro ně žádná omezení, cokoli může být použito jako účinný vlivový nástroj.“
Koudelka varoval před zapojením čínských firem v telekomunikacích, což by jim podle něj dalo možnost monitorovat a získat informace o každém člověku, o jeho zájmech i rodině. Pak by takové údaje bylo možné použít k nátlaku a ovlivňování rozhodnutí ve veřejném prostoru. K tomu podle Koudelky slouží i kybernetické útoky nebo získávání informací o známých osobnostech. „Jasný, pevný a silný postoj je tím, čemu Rusko a Čína a jim podobně orientovaní státní aktéři rozumí a co akceptují. Budeme-li sebevědomou, hrdou a odvážnou zemí, máme daleko větší šanci pokusům o ovlivnění našich státních institucí úspěšně čelit a odolávat.“
Koudelka tedy mluvil o „vlivovém arsenálu“, což je něco jiného, než jsou třeba vyděračské kyberútoky. Když někdo vystupuje jako „bezpečnostní analytik“, měl by snad takové věci rozlišovat. Proč by to ale dělal někdo, kdo je sám v prostředí dezinformačních médií jako doma.
Pokud jde ovšem o státní aktéry, o tom, že mohou stát za kyberútoky, mluví výslovně třeba Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).
Celkem nepřekvapuje, že tento úřad je také v nemilosti u současného osazenstva Hradu (a Lán). Na Seznam Zprávy jsme v dubnu mohli číst: „Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost varoval před čínskou společností Huawei. A jeho šéf Dušan Navrátil se dostal do nemilosti prezidenta Zemana. V rozhovoru vzpomíná, jak ho následně Babišova vláda odvolala.
‚Pan prezident se chová pořád stejně. Také vždycky před mým odvoláním veřejně dával najevo, že mám být odvolán,‘ říká Dušan Navrátil, bývalý ředitel NÚKIB a předtím šéf Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ).
Tlaky z Hradu na to, aby odešel z funkce, zažil prý hned dvakrát. Nakonec ho kabinet Andreje Babiše v prosinci roku 2019 skutečně odvolal. V rozhovoru, který vznikl při natáčení pořadu Terén, Dušan Navrátil popisuje dva momenty své kariéry, které mu způsobily velké problémy s Hradem. Poprvé to bylo, když NBÚ pod jeho vedením rozhodoval o prověrce pro hradního kancléře Vratislava Mynáře. ‚To byla doba hodně složitá. Hodně těžká,‘ říká Navrátil.
Podruhé přišel tlak na jeho odvolání, když NÚKIB na konci roku 2018 varoval před čínskou firmou Huawei. ‚Pan premiér se choval tak, že se mě zřejmě snažil donutit k abdikaci,‘ vzpomíná na to, co se dělo následně v průběhu celého roku. ‚Pan premiér Babiš je v tomto skutečně umělec. Když si na někoho zasedne, tak to není žádná legrace.‘…
‚Na období, kdy Národní bezpečnostní úřad neudělil prověrku panu kancléři Mynářovi, nevzpomínám zrovna s radostí. To byla doba hodně složitá. Hodně těžká. Prověrka trvala díky panu kancléři hodně dlouho a potom ke konci, když už mělo přijít rozhodnutí, jsem byl oslovován různými lidmi, kteří mě znali, a snažili se mně nějakým způsobem naznačovat, že bych měl být vstřícný vůči panu prezidentovi. Nikdy to nebylo nic konkrétního. Bylo to vždycky jenom v náznacích. Některým setkáním jsem se záměrně vyhnul. Takticky. Zejména jsem byl zván několikrát na večeři panem Nejedlým, což jsem odmítl.‘“
Tak ať nám pan Schneider na nějakém dezinformačním webu ještě něco hezkého řekne o „diskrétní odborné rozpravě“ týkající se rozvědek. S takovým panem Nejedlým by to jistě bylo velmi odborné a velmi diskrétní.