„Bát se cizího je známka velmi slabého vlastenectví, velmi malého mínění o nás samých,“ říká profesor Jan Sokol. V rozhovoru zaměřeném na uprchlickou krizi zdůrazňuje důležitou věc: Integrace muslimů spočívá v dlouhodobé práci, nikoli v populismu, který bohužel v současné době v české společnosti vítězí.

Často hovoříte o tom, že spojovat uprchlíky s terorismem je špatné, jelikož oni sami právě před teroristy utíkají. Proč se podle vás toto nedaří vysvětlovat veřejnosti? Je to opravdu strach z terorismu, nebo z čehokoli cizího?

Nikdo vlastně neví, zda se to daří nebo nedaří a průzkumy veřejného mínění nedávají věcnou odpověď. V každém z nás je kus přirozené xenofobie a strachu z neznámého, a když se jen tak zeptáte, málokdo řekne, že by uprchlíky chtěl.

Jak se vy osobně díváte na islám? Lze myšlenky tohoto náboženství spojovat s terorismem, nebo je to jen zástěrka pro teroristy?

Myslím, že obojí. Pro teroristy je islám jistě zástěrka: Pařížští atentátníci nevěděli o islámu skoro nic. Na druhé straně Mohamed byl úspěšný vojevůdce a islám byl bojovné náboženství. Novodobý islamismus toho sice jasně zneužívá, ale má se i v Koránu čeho chytit. Ale i ve Starém zákoně jsou hodně ukrutné pasáže.

Co říkáte na tzv. vlastenectví současných obránců české (a také křesťanské) kultury? Je to vůbec vlastenectví?

Máme tu vlastence i „vlastence“. Rozdíl je v tom, že vlastenec má rád svoji zem a národ, kdežto „vlastenci“ se bojí všeho ostatního. Bát se cizího je ovšem známka velmi slabého vlastenectví, velmi malého mínění o nás samých. Když se naši předkové před sto padesáti lety rozhodli, že se chtějí vyrovnat Němcům, nesměli se jich tolik bát.

V rozhovoru pro DVTV jste zmiňoval, že bezpečí Evropě nezaručí policie nebo armáda, ale přístup k integraci – jmenoval jste například větší počet učitelů němčiny u našich západních sousedů. Opravdu je podle vás integrace uprchlíků možná? A co ještě patří mezi způsoby, kterými jim můžeme pomoci?

O tom jsou poměrně podrobné studie, třeba z Německa, ovšem před současnou imigrační vlnou. Jen mezi přistěhovalci z Turecka, Blízkého východu a severní Afriky je muslimů většina, Iráčané jsou většinou agnostici atd. Dvě třetiny muslimských Turků mají pravidelné přátelské styky s Němci, 55 % jsou členy nějakého německého spolku a ve stranách a odborech je organizováno větší procento Turků než Němců. Společné plavání a sexuální výchovu ve škole odmítá asi 1 % německých muslimů. To je ovšem výsledek dlouhodobé práce, která začíná výukou jazyka a pokračuje sousedskými styky.

Jak hodnotíte přístup naší politické reprezentace k současné krizi?

Pokud mohu soudit, trochu se zlepšil, zejména přístup vlády, která už chápe, že se k ní musí postavit čelem a jedná podle toho. Ani prezident už neopakoval svůj 17. listopad, i když tu ostudu nám nikdo neodpáře.

S tím souvisí i rétorika prezidenta Zemana. Vidíte vy sám nějakou osobnost, která by se v příštích volbách mohla stát hlavou státu? A je vůbec možné, aby v přímé volbě zvítězil někdo s nepopulistickým přístupem?

Lidí, kteří by dokázali být dobrými prezidenty, je tu dost, ale přímá volba to opravdu silně zkomplikovala. Na tuhle chybu minulého parlamentu budeme dlouho doplácet.

Před časem jste podepsal Adventní výzvu. Hrozí podle vás opravdu velká radikalizace české společnosti, nebo je to stále jen malá část lidí, kteří se kloní k extremistickým myšlenkám?

Česká společnost je dost emotivní, ale brzy vystřízliví. Extremistů nebylo a není mnoho a ani populistické strany se moc neprosadily. Mediální obraz ovšem tu emotivnost posiluje a na nebezpečí extremismu – nejen islámského, ale hlavně českého – se musí stále upozorňovat.

Jak se díváte na současné směřování České republiky – vidíte nebezpečí v tom, že se přiblížíme ruskému vlivu?

On se spíš silně přibližuje k nám, a přece doufám, že nepřevládne.

V jednom z rozhovorů jste mluvil i o hrubosti na sociálních sítích v tom smyslu, že se s ní nedá nic udělat. Považujete za správné, pokud se objeví určitá forma cenzury? Jako například když byla na Facebooku zakázána stránka Islám v České republice nechceme kvůli rasistickým příspěvkům.

Co se asi nedá změnit, je anonymita internetu, ale ochrana ústavy není žádná cenzura a je to naopak povinnost státu. Evropská zkušenost je jiná než americká a První dodatek americké ústavy bychom si za vzor brát neměli. Na co se musí dávat pozor, je politické ovládání médií, prokuratury a soudů – a ovšem i na štvavé kampaně, na šíření strachu a nenávisti. Ti, kdo je šíří, hrají totiž teroristům do rukou.