Profesor Jan Sokol je přesvědčen o tom, že v České republice nikdy neměla být zavedena přímá volba prezidenta. Problémem referend je podle něj to, že je nelze napravit, na rozdíl od voleb. A průběh těchto hlasování navíc ovlivňuje přístup k pravdě a lži, protože jak se dnes s oblibou tvrdí, žijeme v době postfaktické. Rozhovor pro Revue FORUM ale není jen o prezidentské volbě, které se před lety Sokol sám zúčastnil, ale také o současném boji některých politiků s humanitními obory, o tom, jaké místo má v životě filozofie a jakou roli ve vývoji současné doby sehrávají média.

V jedné ze svých přednášek jste se věnoval tomu, že žijeme v postfaktické době. Chtěla bych se proto zeptat: jak dnes lidé mohou poznat pravdu od lži?

Úplně stejně jako vždycky. Jenže dnes jsme více závislí na veřejných událostech, na které si nemůžeme sáhnout, takže je nás snazší obelhávat. Myslet si, že se tím v lidském poznání něco zásadního změnilo, je omyl. Nepřeceňujme změny, ke kterým došlo. Myslím, že je dobré si připustit, že dávno neplatí, že co je psáno, to je dáno a pravdivé. Natož když je to na obrazovce. Lidé by neměli podlehnout pokušení orientovat se jen na to veřejné. Je důležité, aby každý člověk poznával i něco, co může poznat sám. Ať už je to příroda, zvířata, další lidé, děti… Aby si zvykl na to, že on sám se může o něčem přesvědčit, že něco platí a něco ne.

[ctete postid=“234726″ title=“Revue FORUM: Babišovy kauzy někdo zametá pod koberec. Premiérovy problémy záhadně mizí“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/02/Screenshot-2019-02-10-19.31.07-385×230.png“ excerpt=“Právě vyšlo nové číslo časopisu Revue FORUM. K sehnání je v trafikách a nebo na “ permalink=“http://forum24.cz/revue-forum-babisovy-kauzy-nekdo-zameta-pod-koberec-premierovy-problemy-zahadne-mizi/“]234726[/ctete]

Často se i kvůli sociálním sítím stává, že ve chvíli, kdy je někdo upozorněn na to, že lže, je ten, kdo na to upozorní, vzápětí obviněn z toho, že se snaží omezovat svobodu slova. Jako by lež byla názorem.

Tohle  je vždycky složité, hranice totiž není úplně ostrá. Na jedné straně nemohu poznat, zda ten člověk lže, nebo se jenom mýlí. Když dítě napíše, že sto plus sto je tři sta, paní učitelka mu to opraví. Když to udělá číšník v hospodě, máte dojem, že to je komplikovanější, i když on sám bude tvrdit, že se zmýlil. Tohle se nedá rozlišit. Svobodná společnost je náročné místo k životu. Dává obrovské možnosti, ale zároveň po vás něco chce. Vy sama si musíte vybírat, musíte svůj život opravdu vést. Na to jsme nebyli zvyklí a řekl bych, že i mladí lidé s tím mají problém. U nás je to vlastně stále novinka.

Říkáte, že to je pro nás novinka, ale od sametové revoluce už uběhlo třicet let. Nejen u nás, ale i ve spoustě dalších zemí vítězí ve volbách lidé, kteří manipulují a někdy se nebojí použít ani právě tu zmiňovanou lež. Čím to je?

Byl bych opatrný s tou lží. Člověk se opravdu může mýlit – a mnozí, o kterých se říká, že lžou, se opravdu jen mýlí. Toto uvědomění je důležité proto, aby bylo vůbec možné s nimi nějak komunikovat. Když někomu řekněte: „Ty lžeš!”, je to buď na facky, nebo na to diskuzi ukončit. Ale když někomu řeknu, že se mýlí, dá se o tom mluvit. Samozřejmě je pravda, že v dnešní době chybí vnější tlaky, které dříve společnost držely pohromadě. Naši předkové cítili německý tlak a snažili se bránit národ. Za války se občané bránili, za komunismu také. Tak vznikla Charta 77: lidé, kteří by se jinak na ničem příliš neshodli, našli společného jmenovatele. Od roku 1990 nic takového nemáme. Ale tlak zvenčí existuje i dnes, jen ho vidí málo lidí. Tím pádem nepravdy mají volnější prostor. Velké části obyvatelstva o nic nejde, je jim to jedno.

Jak je možné, že ten tlak vidí tak málo lidí, když žijeme v době téměř neomezeného přístupu k takovému množství informací?

To je právě ono. Ty informace jsou v podstatě jakékoli. Nejen u nás, ale ani jinde po světě se lidé ještě nezačali orientovat na internetu. To, že si musíte hledat místa, která alespoň za něco stojí, oproti těm, která vás indoktrinují a někam tlačí. Je důležité, aby se spolehlivá místa na internetu prosazovala a podporovala. I proto už dvanáct let píšu Wikipedii. Je to pokus udělat v džungli internetu cestičku, kde můžete jít po pevné zemi.

Jak se tahle situace reflektuje ve školství?

Školství má tu výhodu, jakkoli se na to hrozně nadává, že něco učí. A pokud jde o mediální gramotnost, tak takové věci se ve školách vyučují. Řekl bych ale, že je správné nechat to na vůli učitelů nebo ředitelů. Kdyby to dělal někdo, komu na tom nezáleží, bude z toho paskvil. Řekl bych, že je dobře, že je u nás etická výchova, ale je moc dobře, že není povinná. Kdyby se to nějakému učiteli jen tak přidalo k úvazku, špatně to dopadne.

Vy sám máte zkušenost z prezidentských voleb, z nepřímých, ve kterých zvítězil Václav Klaus. Jak se díváte na zavedení přímé volby hlavy státu?

To bych vám řekl už tenkrát. Když začala kampaň za zavedení přímé volby, napsal jsem několik článků o tom, proč je to blbost. Napsal jsem, co všechno to způsobí, a byl jsem zděšen z toho, jak rychle se to naplnilo. Společnost to polarizuje, nedá se to odvolat ani napravit. U voleb to možné je, u referenda ne. Když se toho chytí ctižádostivý člověk, komplikuje život vládě. Přitom to, co potřebujeme, je především vláda, která něco dělá a nese za to nějakou zodpovědnost. Prezident s ní má být jedna ruka. Přímo volený prezident ale chce mít takovou vládu, jakou si sám představuje, a často se ji snaží oslabit. Volební kampaň je nákladná a strašně náročná. Mohou ji tedy absolvovat jen lidé velice ctižádostiví, kteří mají hodně peněz.

Zavedení přímé volby bylo ale způsobeno hlavně velkou kritikou toho, jak probíhala volba nepřímá. Jak se to tehdy mělo řešit?

Kritika byla na místě. Chyby se ale neodstraňují tím, že se zruší celá kritizovaná věc. To byla určitá zbabělost, populismus poslanců. Měli uznat chybu a postarat se, aby se to nemohlo opakovat. To je jistě představitelné. Rozhodně se ale neměl dělat tak hluboký a nedomyšlený zásah do ústavy.

V poslední době je zvláště u některých politiků v módě shazovat humanitní obory a prosazovat jen ty technické, přírodovědné. Čím to je?

Jaké místo má v dnešním světě filozofie?

Letos si budeme připomínat třicet let od sametové revoluce. Co si Jan Sokol před těmi třiceti lety říkal, co očekával?

Jakou roli v aktuálním vývoji v Česku sehrávají média?

Je vůbec možné být optimistický?

Více v aktuálním vydání Revue FORUM. Objednávejte ZDE!