Začátkem září vstoupil do distribuce nejdražší český snímek všech dob. Jan Žižka vyšel skoro na půl miliardy korun a prodal se do celého světa. Nepochybně na tom největší zásluhu mají zahraniční herecké hvězdy a zároveň také fakt, že režisér, scenárista i producent filmu Petr Jákl pojal příběh mladého Žižky jako ryze mainstreamovou dobrodružnou podívanou. Pokud se do kina vydáte s tímto vědomím, nemusíte litovat peněz za vstupné. Dostanete slušnou porci akce, pořádnou nálož patosu a nakonec i nějaké emoce. Víc ale nečekejte.

Už v době, kdy Žižku teprve připravoval, se Petr Jákl netajil tím, že by rád udělal jakousi českou obdobu legendárního Statečného srdce. Přihlásil se tak do první hollywoodské ligy, v níž vedle Gibsonova filmu stojí třeba Poslední samuraj Edwarda Zwicka nebo Poslední Mohykán Michae­la Manna. Za tuhle odvahu si určitě zaslouží respekt, i když kvalitám výše zmíněných titulů se jeho Jan Žižka přiblížit nedokázal.

Od všeho trochu, ale nic pořádně

Stejně jako prakticky všechny velké historické dobrodružné filmy i Jan Žižka se skládá ze tří hlavních ingrediencí. Mocenských her, milostného příběhu a velké ideje, za kterou stojí bojovat a umírat. V těch nejlepších snímcích daného žánru přitom nikdy tyhle tři složky nebývají úplně vyvážené, většinou některá z nich dominuje. Problém filmu Petra Jákla však spočívá v tom, že ani jedna není propracovaná tak, aby příběh vedla kýženým směrem a dala mu jasné vyzně­ní a ústřední téma. Sledujeme tak intriky na dvoře Václava IV. ústící v únos snoubenky Jindřicha z Rožm­berka a neteře francouzského krále Kateřiny. Zároveň se hodně pozvolna ­rozvíjí vztah mezi Kateřinou a vůdcem únosců Žižkou a do toho probíhá do značné míry zištné sbližování Žižky s odbojnými poddanými Jindřicha z Rožmberka. Ničemu však není věnován takový prostor, aby to diváka vtáhlo a začalo ho to opravdu zajímat. Spíše jde o jakousi kulisu a předehru k tomu, aby se mohla rozpoutat akční řež, jíž však často chybí hlubší smysl a osudová nevyhnutelnost. To vše je navíc prokládáno naturalistickými záběry na krkavce klovající do mrtvol a nebožáky nabodnuté na kůl střídajícími se s instantními moudry typu „ze smrti se rodí život“…