Jana Maláčová FOTO: ČSSD / se svolením autora
FOTO: ČSSD / se svolením autora
Sociální demokracie, která v říjnu vypadla z poslanecké sněmovny, si v prosinci na svém mimořádném sjezdu má volit nové vedení. Svou kandidaturu na předsedkyni už oznámila dosavadní ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jana Maláčová. Svůj záměr ucházet se o post šéfa strany zveřejnil i bývalý místopředseda ČSSD a někdejší kandidát na ministra kultury Michal Šmarda, kterého ovšem nakonec prezident Miloš Zeman členem vlády nejmenoval. Má ale někdo z této dvojice potenciál dosáhnout toho, aby se sociálnědemokratická partaj opět vrátila do dolní komory parlamentu?
Místopředsedkyně sociální demokracie Jana Maláčová byla před sněmovními volbami nejviditelnějším zástupcem ČSSD, kam se na ni hrabal předseda Jan Hamáček. Strana vsadila na ministryni práce a sociálních věcí a místopředsedkyně Maláčová vystupovala jako její hlavní tvář, nebo to tak minimálně navenek působilo, protože nikdo jiný alespoň srovnatelně výrazně za Českou stranu sociálně demokratickou předvolební kampaň nedělal.
Bylo by proto logické, aby se po volbách společně s předsedou Hamáčkem z vedení sociálních demokratů stáhla i Jana Maláčová, poněvadž tahle stranická prohra ve volebním klání je z velké části její prohrou. Ministryně Maláčová chce ale naopak usilovat o to, aby se stala předsedkyní partaje a aby to byla právě ona, kdo se pokusí sociální demokracii vytáhnout ze stavu, do kterého ji mimo jiné ona sama dostala.
Sociálnědemokratická strana ve volbách zažila historický debakl. Dá se sice oponovat tím, že výsledek 4,65 procenta byl relativně těsný a že v Praze, kde Maláčová kandidovala z prvního místa kandidátní listiny, ČSSD dopadla ve srovnání s jinými kraji lépe, než je zvykem (v hlavním městě je na tom sociální demokracie obvykle nejhůře z celé republiky, letos tomu tak ale nebylo). Sociální demokraté se však do sněmovny neprobojovali.
Diskreditace sociální demokracie
Navzdory tomu, že vsadili na strategii jít do vlády, která jim měla údajně pomoci se zviditelnit, ztratili další cenná procenta oproti sněmovním volbám v roce 2017, kdy obdrželi 7,27 procenta, a zůstali mimo sněmovnu. Jana Maláčová byla nejenom jako ministryně vlády a místopředsedkyně strany u toho, dokonce se dá říct, že tuhle strategii udržovala a zastávala se jí, co to jen šlo, a v žádný moment o účasti v Babišově vládním kabinetu nezapochybovala. Nedává proto žádný smysl, aby někdo, kdo se podílel na tom, co sociální demokracii dostalo tam, kde se nachází teď, byl tím, kdo ji zase naopak bude zachraňovat.
Jana Maláčová na své facebookové stránce nedávno napsala: „Jsme snad jediná strana, která pere špinavé prádlo na veřejnosti. Jediná strana, jejíž členové mediálně ostřelují své spolustraníky. A to jsme prosím strana, která má za svou hlavní hodnotu solidaritu! Jak nám pak mají lidé věřit? Chci být předsedkyní i proto, abych to změnila. Ale pozor, to neznamená, že chci omezovat demokratickou diskuzi! Ta je naprosto nezbytná a nutná více než kdy předtím. Jen si myslím, že bychom si vše měli vyříkat na Předsednictvu strany, na Sjezdu, na debatních kempech, na pravidelných, dejme tomu každoměsíčních diskuzích s členskou základnou,“ zdůraznila místopředsedkyně Maláčová.
A pokračovala: „Měli bychom spolu více mluvit, říkat si upřímně do očí, co nás štve, a pak se dohodnout. A navenek pak vystupovat jednotně, anebo alespoň na sebe vzájemně neútočit a nepodrážet se. Abychom nepůsobili jako rozhádaný pytel blech, ale jako parta lidí, která se umí domluvit a táhnout za jeden provaz. A něco můžeme změnit okamžitě – sociální demokraté se nesmí vzájemně zesměšňovat či ponižovat. Jinak nás ta nemoc, kdy si místo pozitivní vize každý na něco stěžuje, úplně zabije. V žádném společenství se lidé nikdy stoprocentně neshodnou. To je normální. Zrovna diskuze na sociálních sítích jsou zářným příkladem. Ale každá výměna názorů může, a měla by být, kultivovaná a každý nesouhlas může být vysloven či napsán slušně. Tak to všichni zkusme!“
To je stále ta samá písnička, ale příliš sebereflexe v tom nenajdeme. Jana Maláčová pořád vidí problém někde jinde než v tom, že sociální demokracie působila a za každou cenu zůstávala v Babišově vládě, čímž se naprosto zdiskreditovala, protože v mnoha situacích potvrdila, že pro ni setrvání v kabinetu stojí nade vším – nad vlastním programem, důstojností a sebeúctou i pudem sebezáchovy partaje jako takové.
Lidé s důvěrou voličů
Proto dává větší smysl předsednická kandidatura Michala Šmardy. I u něj ale narazíme na různé sporné otázky. Byť byl proti vstupu ČSSD do vlády Andreje Babiše, tak kdyby tomu Miloš Zeman nezabránil, v Babišově vládě by stejně nakonec zasedal i on sám, což není úplně konzistentní.
Stejně tak není moc konzistentní, když po loňských senátních volbách, ve kterých neuspěl, například v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že už nebude kandidovat na post stranického místopředsedy, „protože tento výsledek voleb mi dal jasně najevo, abych se nemotal do nesmyslů v Praze. Takže nevidím důvod k tomu, abych usiloval o post ve vedení strany, když se mi nepovedlo získat důvěru ve svém volebním obvodu. Stranu mají vést lidé, kteří mají důvěru voličů,“ zdůraznil tehdy Šmarda.
Stačilo ale pár měsíců a starosta Nového Města na Moravě Šmarda letos v dubnu – rovněž neúspěšně – na stranického místopředsedu kandidoval, a co víc, teď v prosinci se chce ucházet o post předsedy. Takže se zdá, že jeho věta, že stranu mají vést lidé, kteří mají důvěru voličů, nebyla myšlená tak zcela vážně a do nesmyslů v Praze se motat chce.
Sociální demokracii příliš nepomůže ani Jana Maláčová, ani Michal Šmarda, oba jsou součástí potíží, do kterých se partaj dostala. O restart ČSSD by se měl pokusit někdo, kdo ve vedení sociálních demokratů v posledních letech vůbec nefiguroval. Maláčová je v něm dodnes a Šmarda v něm byl do dubna.
