Sociální demokracie si na svém mimořádném sjezdu, který se uskuteční on-line 10. prosince, zvolí nového předsedu či předsedkyni. Jednou z hlavních kandidátek do čela strany je ministryně práce a sociálních věcí v demisi a současná místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová, která tento týden zveřejnila svůj manifest – Manifest Jany Maláčové. Nabízí v něm svoji vizi budoucnosti pro sociálně demokratickou stranu. Co se v něm dočteme?
Jana Maláčová se ve svém manifestu znovu vrací k tomu, proč Česká strana sociálně demokratická v letošních volbách prohrála a opustila sněmovní lavice. Končící ministryně si bere na paškál především své spolustraníky. Nenechá na nich nit suchou, byť po nich chce, aby ji zvolili předsedkyní partaje. Hlavní příčinu volebního debaklu tak Maláčová spatřuje v rozhádanosti, pasivitě a lhostejnosti sociálních demokratů.
„To, co zažíváme, není jen rozhádanost, posedlost vlastními problémy a naprostá pasivita. Je to zhroucení strany do sebe, kdy postupně odumírá, ztrácí svůj původní smysl určování politiky, mění se v masu lhostejných a hrstku zapálených. Je to začarovaný kruh. Straníci nevěří vedení a mají pocit, že je nikdo neposlouchá. Vedení čelí lhostejnosti strany a neustálému šílenému ostřelování od různých vnitřních frakcí. Idealisté mají pocit, že každodenní politické kompromisy jsou osudovou zradou. Šíbři větří brzký konec a chystají si odtrhnout pořádný kus masa,“ pouští se místopředsedkyně ČSSD do kritiky své strany.
Celé to působí trochu ublíženě, jako kdyby to byla jediná Jana Maláčová, kdo se v sociální demokracii o něco snaží, a všichni ostatní jí jenom házeli klacky pod nohy nebo byli jen masou lhostejných a pasivních. Světe div se, že v takové společnosti vůbec zůstává a raději z takové strany nevystoupí.
Co si ale ministryně v demisi Jana Maláčová v žádném případě nepřipouští, je, že by problém mohl být třeba v tom, že ČSSD vstoupila do vlády Andreje Babiše; a že v ní zůstala za jakoukoli cenu a nevystoupila z ní, ani když premiér Babiš nedokázal prosadit, aby do ní byli jmenováni kandidáti navržení sociální demokracií (Miroslav Poche a později Michal Šmarda) a dokonce, ani když hnutí ANO navzdory ČSSD schválilo zrušení superhrubé mzdy spojené s výrazným snížením daní, se kterým sociální demokraté nesouhlasili.
Sociální demokracie pevná jako kámen
Stranické vedení tím dokázalo, že nemá sebeúctu a pro setrvání ve vládě si nechá líbit cokoli. Právě to, že si nedovedli stanovit podmínky, za kterých by z vlády odešli, ale odchodem z ní jen planě vyhrožovali a přitom se jí ve skutečnosti drželi jak klíště, byl ten hlavní problém.
Kandidátka na předsedkyni sociálně demokratické partaje to však celé vidí jinak: „Byli jsme ve vládě. A jakkoli mohu těžko mluvit za ostatní, mám dojem, že nám všem šlo o program. Pamatuju si šok, když jsem pochopila, jak skutečně destruktivní Babiš je, a že mu skutečně nejde o nic jiného, než je on sám. Přesto jsme to nevzdávali, protože i když je v koalici vždy jedna strana slabší, stejně může naplňovat svůj program. Vyžaduje to jediné: aby byla jednotná a pevná jako kámen, o který se dá opřít. O tom se nám mohlo jen zdát. My jsme šlapali vodu,“ zdůrazňuje Maláčová.
A dodává: „Nevím, zda bylo první vejce, nebo slepice. Každopádně nás každodenní boj a snaha neutopit se vysílily tak, že jsme na Grémiu i v Předsednictvu časem přestali debatovat o obsahové politice. Postupně jsme upadali do letargie, kdy jiný názor byl potížismus, debatám o zákonech se v poslaneckém klubu začalo říkat otravování, nastolování agendy ‚snahou furt něco řešit‘,“ popisuje situaci v partaji sociálně demokratická politička.
Co na to říct? Podle Maláčové byl jediný problém v tom, že sociální demokracie nebyla pevná jako kámen. Kdyby byla, zřejmě by destruktivního Babiše zvládla držet na uzdě. Místopředsedkyni ČSSD už ale nenapadne, že sociální demokraté Andreje Babiše v jeho destruktivitě vlastně podporovali a převzali za ni část odpovědnosti tím, že ho drželi u moci a dělali si u toho alibi, že kdyby ho u moci neudrželi oni, ujala by se toho SPD Tomia Okamury.
Materialistická strana i z idealistických důvodů
Jana Maláčová samozřejmě zmiňuje i pandemii jako něco, co sociální demokracii rovněž uškodilo. ČSSD je podle ministryně v demisi těžce nemocná, a protože se na to nechce jen koukat, tak právě kandiduje do jejího čela. Jenom není úplně jasné, proč by to mělo dopadnout lépe, než když byla stranickou místopředsedkyní. Z toho, co píše, se zdá, že Maláčová věří v to, že jako předsedkyně partaje bude mít větší možnosti stranu změnit a uzdravit.
Doposud si ale v tomto ohledu počínala dost alibisticky: „Jako místopředsedkyně ČSSD jsem byla jednou z těch, kteří tvořili každodenní politiku. Byla jsem u toho, když se rodil volební neúspěch, a nevyviňuji se. Samozřejmě, že jsem udělala spoustu chyb a z dnešní perspektivy bych často postupovala jinak. Na druhou stranu mám vlastní svědomí a vím, že jsem často chybovala proto, že jsem se s hnutím ANO utkávala osamocená a netrvala na svorné podpoře strany. A řada straníků mě nazývala ‚potížistkou‘ jen proto, že jsem plnila náš program, který se Babiš systematicky pokoušel vykrást.“
To je panečku sebereflexe. Takže když to shrneme, Jana Maláčová se sice „nevyviňuje, ale…“ – často chybovala kvůli tomu, že jí ostatní nepomáhali. Chudáci sociální demokraté, měli by si za to asi posypat hlavu popelem a zvolit ji za předsedkyni, aby mohla ukázat, jak na tom pod jejím vedením bude strana dobře, když ji všichni budou na slovo poslouchat.
Důležitá je ještě jedna věc: končící ministryně práce a sociálních věcí a stranická místopředsedkyně moc dobře ví, co je sociálně demokratická strana zač. Málokdo to má tak chytře srovnané: „My jsme materialistickou stranou i z idealistických důvodů!“ Být materialistou z idealistických důvodů, to je kumšt, anebo schizofrenie.