Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová oslavila dva roky v čele rezortu. Dostala se do něj přitom tak trochu náhodou, když její předchůdce Petr Krčál po třech týdnech ve funkci kvůli obvinění z plagiátorství ve své bakalářské práci rezignoval. Na webových stránkách České strany sociálně demokratické se Maláčová chlubí, kolik toho za tu dobu zvládla. Celkem je zde vypsáno 27 úkolů, které ministerstvo pod jejím vedením splnilo. Ministryně vyzdvihuje, jak pomáhá lidem. Podstatné však je, o jaký druh pomoci se jedná a kdo ji ve skutečnosti ze své kapsy zaplatí.
Ministryně Maláčová na webu ČSSD vysvětluje, proč se rozhodla jít do politiky. Nebylo za tím nic jiného než touha pomáhat: „Je to obyčejná lidská slušnost pomáhat lidem, proto jsem šla do politiky. ČSSD chce hájit zájmy všech, kteří poctivě pracují nebo celý život pracovali, kteří vychovávají děti nebo se starají o své nemocné blízké. A dělají všechno správně.“
Už to samo o sobě je poněkud zvláštní. Jeden si říká, pokud je tomu tak, že podle Jany Maláčové je pomáhat lidem obyčejná lidská slušnost, proč kvůli tomu musela chodit do politiky a brát dobře placený post šéfky rezortu práce a sociálních věcí. Pomáhat lidem by přece mohla na mnoha jiných místech a nemusela kvůli tomu dělat politickou kariéru.
V každém případě to nic nemění na tom, že místopředsedkyně sociální demokracie si na té pomoci, kterou poskytuje druhým, opravdu hodně zakládá: „Jak důležitá je taková pomoc, se ještě více projevilo v době pandemie koronaviru. Myslím, že za ty dva roky jsem ukázala, že o tom jen nemluvím, že ČSSD plní sliby a lidem skutečně pomáhá,“ zdůrazňuje Maláčová.
Ministryně a sociální demokraté tak vypočítávají, jak pomohli seniorům, rodinám, jak pomohli zaměstnancům a zaměstnavatelům nebo také lidem s postižením a sociálním službám. Zkrátka komu mohli, tomu pomohli a zahrnuli ho svou pomocí.
Obyčejná lidská slušnost
Tohle stylizování se Jany Maláčové do role někoho, kdo každému pomáhá, je až trochu protivné. Když někdo až příliš často a nápadně poukazuje na to, jak druhému pomáhá, je to prostě podezřelé a člověka napadne, že to asi nedělá tak úplně nezištně. Kdyby to dělal kvůli bližnímu svému nebo protože je to obyčejná lidská slušnost, neměl by takovou potřebu to stavět na odiv.
Ještě důležitější je však to, o jakou pomoc se jedná. Většina toho, jak sociální demokracie a Jana Maláčová na postu ministryně práce a sociálních věcí pomáhají, má totiž tento charakter: „zvýšila se základní výměra důchodu na 10 % průměrné mzdy“, „od 1. 2019 se navýšil důchod o 1 000 Kč lidem starším 85 let“, „v roce 2021 by měla průměrná výše důchodu dosahovat 15 000 Kč“.
Tímto stylem se dá pokračovat a ČSSD a ministryně Maláčová tak skutečně činí, když na stranickém webu vypisují, co všechno se jim za uplynulé dva roky podařilo: „zvýšili jsme rodičovský příspěvek na 300 tisíc Kč“, „předložili jsme zákon o náhradním výživném“, „v posledních dvou letech jsme rekordně zvyšovali minimální mzdu“, „zrušili jsme karenční dobu“, „zvýšili jsme o téměř polovinu příspěvek na péči ve III. a IV. stupni závislosti“, „zajistili jsme vyšší odměňování ve srovnatelných profesích v sociálních službách, přibližujících se oboru zdravotnictví“.
Dobře ohodnocená práce
Jasně z toho plyne, že velká část pomoci má povahu přerozdělování a je zvyšováním důchodů, mezd a všemožných příspěvků či zaváděním úplně nových podpor. Taková pomoc samozřejmě není příliš náročná, zvlášť, když ji ve výsledku platí daňoví poplatníci.
Abychom ale ministryni Janě Maláčové a sociálně-demokratické partaji nekřivdili, mezi uvedenými splněnými úkoly jsou i některé, které se tomu vymykají. Například tenhle: „Založili jsme důchodovou komisi, která řeší důchodovou reformu a plošné zabezpečení ve stáří.“ To ovšem také není žádná sláva, protože z důchodové reformy, ke které se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení, toho zatím mnoho není.
Respektive především tohle: „Legislativně dokončujeme návrh na dřívější odchod do důchodu pro náročné profese a tzv. výchovné pro seniorky.“ A to je opět jen další výdaj pro už tak do budoucna napjatý a podfinancovaný důchodový systém.
Lépe pak znějí tyhle body: „Centrem činnosti Úřadů práce ČR se opět stává politika zaměstnanosti“, „digitalizujeme agendu Úřadů práce ČR a ČSSZ, tak aby občané mohli vyplňovat a zasílat formuláře elektronicky“, „dokončujeme revizi systému rekvalifikací“. U těch ale záleží hlavně na tom, zda to nejsou jen klamné přísliby, a ve skutečnosti se toho zase tolik nezmění.
Jana Maláčová už dva roky pomáhá lidem. Pravda je však taková, že je to její práce, za kterou není úplně špatně ohodnocená. Kdyby se výrobce aut chlubil, jak pomáhá lidem, budeme se na něj dívat trochu zvláštně. Byla by to ale pravda minimálně stejně, jako když to samé o sobě říká ministryně práce a sociálních věcí.
